Camillo Vacani
Camillo Vacani, baron di Forte Olivo (15. července 1784 Milán–20. února 1862 tamtéž) byl italský voják, polní podmaršál rakouské císařské armády, diplomat, pevnostní stavitel, vojenský kartograf a topograf a autor spisů s vojenskou tematikou.[1][2] V Čechách je znám zejména svým podílem na budování olomoucké pevnosti.[3][4]
| Camillo Vacani, baron di Forte Olivo | |
|---|---|
| Narození | 15. července 1784 Milán |
| Úmrtí | 20. února 1862 (ve věku 77 let) Milán |
| Národnost | Italská |
| Povolání | voják, diplomat, pevnostní stavitel, vojenský topograf a spisovatel |
| Zaměstnavatelé | Napoleonovo vojsko Rakouská císařská armáda |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatVe službách Napoleona
editovatPotomek starého italského šlechtického rodu brzy vstoupil do armády a jako ženijní důstojník Italského království byl v roce 1808 mezi třiceti tisíci italskými vojáky, kteří se na straně Napoleona zúčastnili španělského tažení.
Ve Španělsku se jako důstojník Napoleonova vojska podílel na dobytí a obraně Barcelony, Figueres a Roses, v roce 1809 se účastnil útoku na pevnost v Geroně, o rok později na obsazení Tortosy a pevnosti Hostalric, účastnil se i pozdějších bojů o Navarru a Valencii včetně obsazení Tarragony v letech 1811-1814, kde se vyznamenal při dobývání pevnosti Olivo (Forte Olivo), za což byl později dekorován Křížem Čestné legie a Řádem železné koruny. Po ukončení bojů v roce 1814 se vrátil do Itálie, kde krátce působil v generálním štábu místokrále Evžena.[2]
Ve službách rakouského císařství
editovatPo připojení severní Itálie k rakouskému císařství vstoupil v roce 1820 do císařských služeb jako major ženijního sboru. V rakouské armádě rychle postupoval, v roce 1828 byl jmenován podplukovníkem, o pět let později plukovníkem.[5]
Tehdy pracoval na Generálním ženijním ředitelství ve Vídni, kde na základě zvláštního předpisu Jana Habsbursko-Lotrinského probíhal od roku 1828 proces upravující dosavadní praxi fungování ženijního sboru a to včetně subordinace a pravomocí velitelů a úkolů ženijního sboru v dobách války a míru. V souvislosti s tím probíhala i revize stavu pevností v rakouském císařství a Vacani byl vyslán do Olomouce, aby prověřil stav zdejší pevnosti a předložil možnosti, jak ji modernizovat. Tehdy navrhl výstavbu fortů na Tabulovém a Šibeničním vrchu, pro Šibeniční vrch a pro modernizaci Bystřické reduty zpracoval i první projekty, navrhl také bastionové opevnění kláštera Hradisko.[6][3]
V roce 1833 byl také jako štábní důstojník pověřen vojenským výcvikem synů arcivévody Karla, v roce 1839 byl povýšen na generálmajora, v roce 1847 na polního podmaršála.[5] Při říjnových nepokojích revolučního roku 1848 byl v ulicích Vídně pronásledován davem, což zřejmě přispělo k odchodu do výslužby v následujícím roce a k jeho přesídlení do Verony.
Tituly a ocenění
editovatV roce 1839 byl Vacani povýšen do rytířského stavu, v roce 1845 do šlechtického stavu s predikátem „von Fort Olivo“ (di Forte Olivo).[7][8] Během své vojenské služby obdržel řadu vyznamenání, kromě již zmíněných to byl například ruský Řád sv. Anny II. třídy a Řád sv. Vladimíra III. třídy, španělský řád Karla III., či toskánský velkokříž Řádu sv. Josefa.[9]
Diplomacie
editovatDíky svým diplomatickým schopnostem působil také jako rakouský zmocněnec při jednáních, které vedly v roce 1844 k uzavření tzv. Florentské smlouvy (Trattato di Firenze), která po smrti Marie Luisy, vévodkyně parmské, upravovala některé územní a mocenské změny na území Itálie, které byly v rozporu se závěry Vídeňského kongresu v roce 1815.[1]
Akademická činnost
editovatByl dopisujícím členem Akademie věd v Turíně (Accademia delle Scienze di Torino) a Akademie věd, písma a umění v Padově (Accademia galileiana di scienze, lettere ed arti), čestný člen florentské Akademie umění (Accademia delle arti del disegno) a univerzity v Brescii (Ateneo di Brescia), viceprezident a v roce 1859 prezident Lombardského institutu věd a písma (Istituto lombardo di scienze e lettere).[10][11][12]
Dílo
editovat- Storia delle Campagne e degli Assedi degl‘ Italiani in Spagna dal 1808 al 1813, je příspěvek k historii italské vojenské udatnosti v napoleonské éře a Vacani v něm jako očitý svědek a často i přímý účastník popisuje události během svého působení ve Španělsku v letech 1808-1814. Dílo bylo široce distribuováno ve třech vydáních, 1823 a 1845 v Miláně, 1827 ve Florencii a bylo doplněno plány a topografickými mapami.
- Biografia del colonnello Antonio Caccianino, vydané v Miláně v roce 1841, je životopisem italského matematika a inženýra Antonia Caccianina (1764-1838).
- Bataille du Mincio du 8 fevrier 1814: entre l'armee du Prince Eugene et celle du Marechal Comte de Bellegarde, vydané v Miláně v roce 1857, popisuje střet francouzko-italské armády vedené Evženem de Beauhernais a rakouské armády pod plukovníkem Heinrichem von Bellegarde na břehu řeky Mincio.
- Della Laguna di Venezia e dei Fiumi nelle attique provincie Memoria, vydaná posmrtně ve Florencii v roce 1867, je geografické dílo o benátských lagunách.[2]
Kromě písemností je Vacani autorem řady inženýrských projektů na úpravy pevností v Miláně, Piemontu a Lombardii, či projektu na úpravu náměstí Piazza del Duomo v Miláně.[13][14][12]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b MONTI, Antonio. Enciclopedia Italiana: VACANI, Camillo [online]. Istituto della Enciclopedia Italiana fondata da Giovanni Treccani, 1937 [cit. 2024-09-30]. Dostupné online.
- ↑ a b c WURZBACH, Constantin von. Biographisches Lexikon des Kaisertums Österreich. Neunundvierzigster Theil [online]. Wien: Aus der kaiserlich-königlichen Hof- und Staatsdruckerei, 1884 [cit. 2024-09-30]. Dostupné online.
- ↑ a b KUCH-BREBURDA, Miloslav; KUPKA, Vladimír. Pevnost Olomouc. 1. vyd. Dvůr Králové nad Labem: FORTprint, 2003. 311 s. ISBN 80-86011-21-6. S. 146, 149.
- ↑ Fort Šibeniční vrch (Galgenberg). Internetová encyklopedie města Olomouc [online]. [cit. 2024-09-30]. Dostupné online.
- ↑ a b BLASEK, Heinrich; RIEGER, Franz. Beiträge zur Geschichte der k.u.k. Genie-Waffe. I Teil. 1. vyd. Wien: Redaction der "Mittheilungen", 1898. 522 s. S. 412.
- ↑ VIKTOŘÍK, Michael. Emanuel Zitta. Pohled na kariéru a dílo důstojníka inženýrského sboru v první polovině 19. století. S. 208, 219. Theatrum historiae [online]. Univerzita Pardubice [cit. 2024-10-01]. Roč. 2016, čís. 18, s. 208, 219. Dostupné online.
- ↑ AT-OeStA/AVA Adel HAA AR 1023.1 Vacani, Camill, Ritterstand, „von Fort ’Olivo“, 1839.11.11 (Akt (Sammelakt, Grundzl., Konvolut, Dossier, File)). www.archivinformationssystem.at [online]. [cit. 2024-09-30]. Dostupné online. (německy)
- ↑ AT-OeStA/AVA Adel HAA AR 1023.2 Vacani, Camill, Freiherrenstand, 1845.12.09 (Akt (Sammelakt, Grundzl., Konvolut, Dossier, File)). www.archivinformationssystem.at [online]. [cit. 2024-09-30]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Militär-Schematismus der österreichischen Kaiserthumes [online]. Wien: Hof- und Staats- Druckerey, 1855 [cit. 2024-10-30]. S. 78. Dostupné online.
- ↑ Militär-Schematismus der österreichischen Kaiserthumes [online]. Wien: Hof- und Staats- Druckerey, 1836 [cit. 2024-10-01]. S. 385. Dostupné online.
- ↑ Militär-Schematismus der österreichischen Kaiserthumes [online]. Wien: Hof- und Staats- Druckerey, 1853 [cit. 2024-10-01]. S. 77. Dostupné online.
- ↑ a b VACANI Camillo - Enciclopedia Bresciana. www.enciclopediabresciana.it [online]. [cit. 2024-09-30]. Dostupné online.
- ↑ AT-OeStA/KA KPS LB K V, 651-1 Enveloppe Memoiren, Projekte und Studien über die Befestigung von Mantua, 1814-1826 (Einzelstück (Aktenstück, Bild, Karte, Urkunde)). www.archivinformationssystem.at [online]. [cit. 2024-09-30]. Dostupné online. (německy)
- ↑ AT-OeStA/KA KPS LB K V, 651-1 Enveloppe Memoiren, Projekte und Studien über die Befestigung von Mantua, 1814-1826 (Einzelstück (Aktenstück, Bild, Karte, Urkunde)). www.archivinformationssystem.at [online]. [cit. 2024-09-30]. Dostupné online. (německy)
