Formule 1 v roce 1964

XV. Mistrovství světa jezdců a 7. ročník poháru konstruktérů zahájila 10. května Grand Prix Monaka a po 10 závodech 25. října při Grand Prix Mexika byl znám nový mistr světa. Mistrem světa pro rok 1964 se stal John Surtees a v Poháru konstruktérů zvítězil tým Scuderia Ferrari.

15 sezóna
mistrovství světa vozů Formule 1
(1964)
Mistr světa - John Surtees
Obecné informace
Počet závodů10
Počet pilotů22
Pohár jezdců
PrvníSpojené království John Surtees
(Ferrari)
DruhýSpojené království Graham Hill
(BRM)
TřetíSpojené království Jim Clark
(Lotus-Climax)
Pohár konstruktérů
PrvníItálie Ferrari 45 bodů
Formule 1
1965

Pohled na sezónu

editovat

Mistrovství světa jezdců, které bylo tvrdě bojováno mezi Jimem Clarkem, Johnem Surteesem a Grahamem Hillem, bylo rozhodnuto při Velké ceně Mexika, když byl Hill zdržen po srážce s vozem Ferrari Lorenzo Bandiniho. Clark byl nucen zastavit v posledním kole kvůli úniku oleje a Ferrari signalizovalo Bandinimu, aby nechal projít Surteese na druhé místo, což mu zajistilo titul o jediný bod před Hillem. Vůz Ferrari 158 oficiálně nasazený americkým soukromým týmem NART zajistil vítězství v mistrovství se Surteesem, zatímco tovární tým odjel poslední dvě závody (Grand Prix Spojených států a Grand Prix Mexika) s auty v bílo-modré barvě - národními barvami Spojených států. Toto bylo provedeno jako protest proti sporům mezi Ferrari a italským motorsportovým orgánem ACI ohledně homologace nového vozu Ferrari Le Mans se středovým motorem. Ferrari vyhrálo Pohár konstruktérů. Honda vstoupila do Grand Prix závodů nenápadně s americkým jezdcem Ronniem Bucknumem a Maurice Trintignant ukončil svou kariéru ve věku 46 let po jedné z nejdelších kariér v mistrovství světa. Byl posledním aktivním jezdcem, který soutěžil v první sezóně Mistrovství světa v roce 1950.

Týmy a jezdci

editovat
Tým Konstruktér Šasi Motor Pneumatiky Jezdec Závody
  Revson Racing Lotus-BRM 24 BRM P56 1.5 V8 Dunlop   Peter Revson 1, 6, 8
  Bernard Collomb Lotus-Climax 24 Climax FWMV 1.5 V8 Dunlop   Bernard Collomb 1
  Maurice Trintignant BRM P57 BRM P56 1.5 V8 Dunlop   Maurice Trintignant 1, 4–6, 8
  Brabham Racing Organisation Brabham-Climax BT7BT11 Climax FWMV 1.5 V8 Dunlop   Jack Brabham All
  Dan Gurney All
  Owen Racing Organisation BRM P261

P67

BRM P56 1.5 V8 Dunlop   Richie Ginther All
  Graham Hill All
  Richard Attwood 5
  Cooper Car Company Cooper-Climax T73

T66

Climax FWMV 1.5 V8 Dunlop   Phil Hill 1–7, 9–10
  Bruce McLaren All
  John Love 8
  Team Lotus Lotus-Climax 2533 Climax FWMV 1.5 V8 Dunlop   Peter Arundell 1–4
  Jim Clark All
  Mike Spence 5–10
  Gerhard Mitter 6
  Walt Hansgen 9
  Moisés Solana 10
  British Racing Partnership Lotus-BRM 24 BRM P56 1.5 V8 Dunlop   Innes Ireland 1
  Trevor Taylor 5
BRP-BRM Mk 1

Mk 2

BRM P56 1.5 V8 Dunlop   Innes Ireland 3–5, 7–10
  Trevor Taylor 1, 3–4, 7–10
  DW Racing Enterprises Brabham-Climax BT11 Climax FWMV 1.5 V8 Dunlop   Bob Anderson 1–8
  Reg Parnell Racing 25 Climax FWMV 1.5 V8 Dunlop   Chris Amon 7
Lotus-BRM 25

24

BRM P56 1.5 V8 1–6, 9–10
  Mike Hailwood 1–2, 4–10
  Peter Revson 3–5
  R.R.C. Walker Racing Team Cooper-Climax T66 Climax FWMV 1.5 V8 Dunlop   Edgar Barth 6
  Jo Bonnier 1
Brabham-Climax BT7 Climax FWMV 1.5 V8 7–10
Brabham-BRM BT11 BRM P56 1.5 V8 2–3, 5–6
  Jochen Rindt 7
  Geki 8
  Jo Siffert 9–10
  Hap Sharp 9–10
  Scuderia Ferrari SpA SEFAC

  North American Racing Team

Ferrari Ferrari 156158

1512

Ferrari 178 1.5 V6

Ferrari 205B 1.5 V8 Ferrari 207 1.5 F12

Dunlop   Lorenzo Bandini All
  John Surtees All
  Ludovico Scarfiotti 8
  Pedro Rodríguez 10
  Siffert Racing Team Lotus-BRM 24 BRM P56 1.5 V8 Dunlop   Jo Siffert 1
Brabham-BRM BT11 2–8
  Ecurie Maarsbergen Porsche 718 Porsche 547/3 1.5 F4 Dunlop   Carel Godin de Beaufort 2, 6
  Scuderia Centro Sud BRM P57 BRM P56 1.5 V8 Dunlop   Tony Maggs 2–3, 5–7
  Giancarlo Baghetti 2–3, 5–8
  Equipe Scirocco Belge Scirocco-Climax SP Climax FWMV 1.5 V8 Dunlop   André Pilette 3, 6
  Bob Gerard Racing Cooper-Ford T71/73 Ford 109E 1.5 L4 Dunlop   John Taylor 5
  Ian Raby Racing Brabham-BRM BT3 BRM P56 1.5 V8 Dunlop   Ian Raby 5, 8
  John Willment Automobiles Brabham-Ford BT10 Ford 109E 1.5 L4 Dunlop   Frank Gardner 5
  Honda R & D Company Honda RA271 Honda RA271E 1.5 V12 Dunlop   Ronnie Bucknum 6, 8–9
  Derrington-Francis Racing Team ATS DF ATS 100 1.5 V8 Goodyear   Mário de Araújo Cabral 8
  Fabre Urbain Cooper-Climax T60 Climax FWMV 1.5 V8 Dunlop   Jean-Claude Rudaz 8

Závody započítávané do MS

editovat
Datum Grand Prix Náhled Akce Jezdec Vůz Stav MS
1. GP

10. květen

  Monako

Circuit de Monaco

(Výsledky)

  Závod   Graham Hill BRM P261   Graham Hill
Kolo   Graham Hill BRM P261
Pole   Jim Clark Lotus-Climax 25
2. GP

24. květen

  Nizozemsko

Zandvoort

(Výsledky)

  Závod   Jim Clark Lotus-Climax 25
Kolo   Jim Clark Lotus-Climax 25
Pole   Dan Gurney Brabham-Climax BT11
3. GP

14. červen

  Belgie

Spa-Francorchamps

(Výsledky)

  Závod   Jim Clark Lotus-Climax 25   Jim Clark
Kolo   Dan Gurney Brabham-Climax BT11
Pole   Dan Gurney Brabham-Climax BT11
4. GP

28. červen

  Francie

Rouen-les-Essarts

(Výsledky)

  Závod   Dan Gurney Brabham-Climax BT11
Kolo   Jack Brabham Brabham-Climax BT11
Pole   Graham Hill BRM P261
5. GP

11. červenec

  Velká Británie

Brands Hatch

(Výsledky)

  Závod   Jim Clark Lotus-Climax 25
Kolo   Jim Clark Lotus-Climax 25
Pole   Jim Clark Lotus-Climax 25
6. GP

2. srpen

  Německo

Nürburgring

(Výsledky)

  Závod   John Surtees Ferrari 158   Graham Hill
Kolo   John Surtees Ferrari 158
Pole   John Surtees Ferrari 158
7. GP

23. srpen

  Rakousko

Zeltweg

(Výsledky)

  Závod   Lorenzo Bandini Cooper-Climax T51
Kolo   Dan Gurney Brabham-Climax BT11
Pole   Graham Hill BRM P261
8. GP

6. září

  Itálie

Monza

(Výsledky)

  Závod   John Surtees Ferrari 158
Kolo   John Surtees Ferrari 158
Pole   John Surtees Ferrari 158
9. GP

4. říjen

  USA

Watkins Glen

(Výsledky)

  Závod   Graham Hill BRM P261
Kolo   Jim Clark Lotus-Climax 25
Pole   Jim Clark Lotus-Climax 25
10. GP

25. října

  Mexiko

Hermanos Rodríguez

(Výsledky)

  Závod   Dan Gurney Brabham-Climax BT11   John Surtees
Kolo   Jim Clark Lotus-Climax 25
Pole   Jim Clark Lotus-Climax 25

Jim Clark (Lotus) navázal na úspěchy z minulé sezóny a do Velké ceny Monaka se kvalifikoval na pole position o 0,1 sekundy před Jackem Brabhamem (Brabham) . V závodě Jim Clark vedl 36 kol, ve 37. kole ho ve vedení vystřídal Dan Gurney (Brabham) a v 53. kole se do čela závodu propracoval Graham Hill (BRM) a závedl vedl až do konce. Celých 100 kol záávodu odjel pouze Hill, druhý Richie Ginther (BRM) dojel se ztrátou jednoho kola a třetí příčku se ztrátou 3 kol postavil Peter Arundell (Lotus). Jim Clark skončil čtrvrtý, když mu 4 kola před cílem vypověděl motor.

Nizozemsko

editovat

Druhé pole position v kariéře získal na okruhu Zandvoort Dan Gurney, když zajel čas o 0,1 sekundy rychlejší než Jim Clark. Clark však Gurneyho přejel hned na startu a vedl až do konce. Američan odstoupil ve 26. kole po problémech s řízením. Clarka na pódiu doplnil John Surtees (Ferrari) a Peter Arundell. Clark tak dorovnal Hilla v šampionátu jezdců.

V druhém závodě po sobě se na pole position umístil Dan Gurney o 1,8 sekundy před Grahamem Hillem. Bylo to Gurneyho poslední pole position. Gureny byl v závodě blízko svého dalšího vítězství, ale 1 kolo před cílem mu došlo ve voze palivo a musel odstoupit. V posledním kole se do vedení dostal Jim Clark a dojel si pro zlatou meddaili. Za ním dokončil Bruce McLaren (Cooper) a Jack Brabham. Graham Hill odstoupil, stejně jako Gurney, 1 kolo před cílem, když se mu poškodilo palivové čerpadlo.

Francie

editovat

Remešský okruh nahradil, tentokráte již permanentní závodní trať, Rouen-Les-Essarts. O 0,5 sekundy byl v kvalifikaci nejrychlejší Jim Clark před Danem Gurneym. Clark ale nedokázal navázat na sobotní výkon, neboť mu ve 31. kole odešel motor a vedení v závodě převzal Gurney. Američan dokázal první místo udržet až do cíle o 24 sekundy před Grahamem Hillem a Jackem Brabhamem.

Velká Británie

editovat

Jim Clark a Graham Hill se ve svém domácím závodě na Brands Hatch utkali v boji o pole position. Lépe z toho vyšel o 0,2 sekundy Jim Clark, ktérý taktéž v závodě vedl každé kolo, zvítězil a k tomu získal i nejrychlejší kolo. To znamenalo další Clarkův Grand Slam. Graham Hill doejl druhý se ztrátou 2,8 sekundy a třetí John Surtees ztrácel už 80,6 sekund.

Německo

editovat

Na Nürburgringu se i přes obrovskou velikost okruhu (22,8 km) rozdíl kvalifikačních časů prvních třech jezdců lišil pouze o 0,9 sekund. První místo na startu si vyjel John Surtees, za ním Jim Clark byl pomalejší o 0,4 sekundy a Dan Gurney na třetím místě byl pozadu o 0,9 sekundy. Jim Clark v 7 kole odstoupil po problému s motorem. John Surtees bez problémů zvítězil s náskokem 75,6 sekund před Grahamem Hillem a téměř 5 minut před italem Lorenzem Bandinim (Ferrari). Celý závodní víkend byl zateměn smrtní nizozemského jezdce Carela Godina de Beauforta (Porsche), který zemřel po havárii v tréninku. To donutilo pořadatele k úpravám zatáčky Karussell.

Rakousko

editovat

První Velká cena Rakouska započítávaná do šampionátu Formule 1 se jela na starém letišti Zeltweg. Jednoduchý a krátký okruh složený pouze ze 4 zatáček byl v kvalifikaci dominován Grahamem Hillem, který získal pole position o 0,3 sekundy před Johnem Surteesem. Z prvních 6 kvalifikovaných jezdců odjel 105 kol pouze Richie Ginther, ostatní museli odstoupit nebo dojeli s velkou ztrátou. První místo a tím své první i poslední vítězství uzmul Lorenzo Bandinim když po startu ze 7. místa zužitkoval odstoupení ostatních a druhého Richieho Githera předjel v cíli o 6,18 sekundy. Třetí Bob Anderson (Brabham) ztrácel celá 3 kola.

Itálie

editovat

Dokonalý víkend pro Ferrari. V kvalifikaci byl o 0,8 sekundy nejrycheljší John Surtees před Danem Gurneym. V závodě se pak tito dva závodnící pořád střídali ve vedení dokud ke konci neutrpěcl Gurney poškození na voze, kvůli kterému nakonec dojel se ztrátou 3 kol. Surtees k vítězství přidal i nejrychlejší kolo. Druhý McLaren ztrácel 66 sekund a třetí dojel o kolo později Lorenzo Bandini v druhém Ferrari.

Na okruhu Watkis Glen se na pole position kvalifikoval Jim Clark o 0,1 sekundy před Johnem Surteesem. Z závodě však odstoupil v 54. kole z důvodu problému se vstřikováním. Poté co si vzal druhý Lotus Mika Spence utrpěl druhé odstoupení po problému s čerpadlem. Závod vyhrál Graham Hill o 30,5 sekundy před Surteesem a o kolo před Švýcarem Jo Siffertem (Brabham).

Před začátkem posledního závodu sezóny mohli šampionát vyhrát 3 jezdci. Vedoucí Graham Hill (39 bodů), John Surtees (34 bodů) a Jim Clark (30 bodů). Aby vyhrál Jim Clark, musel závod vyhrát, Surtees dojet do 3. místa a Hill do 4. Aby vyhrál John Surtees, musel závod buď vyhrát nebo dojet druhý s tím že Hill nedokončí lépe než 4. Jim Clark se kvalifikoval na pole position po 0,7 sekundy před Danem Gurneym a v závodě téměř dokázal to co potřeboval k zisku šampionátu, jenže mu v posledním kole závodu odešel motor. Graham Hill měl také problémy s vozem a dojel se ztrátou 2 kol. Velkou cenu vyhrál Dan Gurney, avšak nejdůležitějším bylo umístění Johna Surteese, který dokázal udžet druhé místo před Lorenzem Bandinim, na kterého v cíli ztrácel 0,6 sekundy. John Surtees se tímto stal doposud jediným závodníkem, který získal šampionát jak ve Formuli 1, tak v šampionátu motocyklů.

Závody nezapočítávané do MS

editovat
Závod Okruh Datum Vítěz Konstruktér Výsledek
  II Daily Mirror Trophy Snetterton 14. března   Innes Ireland   BRP-BRM Výsledek
  I News of the World Trophy Goodwood 30. března   Jim Clark   Lotus-Climax Výsledek
  XIII Grand Prix Syrakus Syrakusy 12. dubna   John Surtees   Ferrari Výsledek
  IX Aintree 200 Aintree 18. dubna   Jack Brabham   Brabham-Climax Výsledek
  XVI BRDC International Trophy Silverstone 2. května   Jack Brabham   Brabham-Climax Výsledek
  XIV Solitude Grand Prix Solitudering 19. července   Jim Clark   Lotus-Climax Výsledek
  III Mediterranean Grand Prix Pergusa 16. srpna   Jo Siffert   Brabham-BRM Výsledek
  VII Rand Grand Prix Kyalami 12. prosince   Graham Hill   Brabham-BRM Výsledek

Konečné hodnocení Mistrovství světa

editovat

Pohár jezdců

editovat
* Jezdec MON

 

NED

 

BEL

 

FRA

 

GBR

 

GER

 

AUT

 

ITA

 

USA

 

MEX

 

Body
1   John Surtees Ret 2 Ret Ret 3 1 Ret 1 2 2 40
2   Graham Hill 1 4 (5) 2 2 2 Ret Ret 1 11 39 (41)
3   Jim Clark 4 1 1 Ret 1 Ret Ret Ret 7 5 32
4   Lorenzo Bandini 10 Ret Ret 9 5 3 1 3 Ret 3 23
5   Richie Ginther 2 11 4 5 8 7 2 4 4 8 23
6   Dan Gurney Ret Ret 6 1 13 10 Ret 10 Ret 1 19
7   Bruce McLaren Ret 7 2 6 Ret Ret Ret 2 Ret 7 13
8   Jack Brabham Ret Ret 3 3 4 12 9 14 Ret Ret 11
=   Peter Arundell 3 3 9 4 11
10   Jo Siffert 8 13 Ret Ret 11 4 Ret 7 3 Ret 7
11   Bob Anderson 7 6 DNS 12 7 Ret 3 11 5
12   Mike Spence 9 8 Ret 6 Ret 4 4
=   Tony Maggs DNS DNS Ret 6 4 4
14   Innes Ireland DNS 10 Ret 10 5 5 Ret 12 4
15   Jo Bonnier 5 9 Ret Ret Ret 6 12 Ret Ret 3
16   Chris Amon DNQ 5 Ret 10 Ret 11 Ret Ret Ret 2
=   Maurice Trintignant Ret 11 DNQ 5 Ret 2
=   Walt Hansgen 5 2
19   Mike Hailwood 6 12 8 Ret Ret 8 Ret 8 Ret 1
=   Phil Hill 9 8 Ret 7 6 Ret Ret Ret 9 1
=   Trevor Taylor Ret 7 Ret Ret Ret DNQ 6 Ret 1
=   Pedro Rodríguez 6 1
  Giancarlo Baghetti 10 8 12 Ret 7 8 0
  Gerhard Mitter 9 0
  Ludovico Scarfiotti 9 0
  Moisés Solana 10 0
  Peter Revson DNQ DSQ DNS Ret 14 13 0
  Ronnie Bucknum 13 Ret Ret 0
  Hap Sharp NC 13 0
  John Taylor 14 0
  Carel Godin de Beaufort Ret DNS 0
  André Pilette Ret DNQ 0
  Ian Raby Ret DNQ 0
  Frank Gardner Ret 0
  Edgar Barth Ret 0
  Jochen Rindt Ret 0
  Mário de Araújo Cabral Ret 0
  Richard Attwood DNS 0
  Jean-Claude Rudaz DNS 0
  Bernard Collomb DNQ 0
  John Love DNQ 0
  Geki DNQ 0
* Jezdec MON

 

NED

 

BEL

 

FRA

 

GBR

 

GER

 

AUT

 

ITA

 

USA

 

MEX

 

Body
Legenda k tabulce
Barva Výsledek
Zlatá Vítěz
Stříbrná 2. místo
Bronzová 3. místo
Zelená Bodované umístění
Modrá Nebodované umístění
Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová Odstoupil (Ret)
Červená Nekvalifikoval se (DNQ)
Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá Diskvalifikován (DSQ)
Bílá Nestartoval (DNS)
Závod zrušen (C)
Světle
modrá
Pouze trénoval (PO)
Páteční testovací jezdec (TD)
Bez
barvy
Netrénoval (DNP)
Vyřazen (EX)
Nepřijel (DNA)
Odvolal účast (WD)
Nezúčastnil se (prázdné)
Označení Význam
Tučnost Pole position
Kurzíva Nejrychlejší kolo
Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
Horní index Umístění bodujících jezdců
ve sprintu

Pohár konstruktérů

editovat
* Konstruktér MON

 

NED

 

BEL

 

FRA

 

GBR

 

GER

 

AUT

 

ITA

 

USA

 

MEX

 

Body
1   Ferrari 10 2 Ret 9 (3) 1 1 1 2 2 45 (49)
2   BRM 1 (4) (4) 2 2 2 2 (4) 1 8 42 (51)
3   Lotus-Climax 3 1 1 4 1 8 Ret (6) (5) 4 37 (40)
4   Brabham-Climax 7 6 3 1 4 10 3 10 Ret 1 30
5   Cooper-Climax 5 7 2 6 6 Ret Ret 2 Ret 7 16
6   Brabham-BRM 9 Ret 11 4 Ret 7 3 13 7
7   BRP-BRM Ret 7 Ret 10 5 5 6 12 5
8   Lotus-BRM 6 5 Ret 8 Ret 11 8 13 8 Ret 3
  Honda 13 Ret Ret 0
  Cooper-Ford 14 0
  Scirocco-Climax WD Ret DNQ 0
  Porsche Ret DNS 0
  Brabham-Ford Ret 0
  Derrington-Francis-ATS Ret 0
* Konstruktér MON

 

NED

 

BEL

 

FRA

 

GBR

 

GER

 

AUT

 

ITA

 

USA

 

MEX

 

Body

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat