Formule 1 v roce 1958

IX. Mistrovství světa jezdců a 1. ročník poháru konstruktérů zahájila Grand Prix Argentiny a po 11 závodech 19. října při Grand Prix Maroka byl znám nový mistr světa. Mistrem světa pro rok 1958 se stal jako provní Brit Mike Hawthorn a v Poháru konstruktérů zvítězil tým Vanwall.

9 sezóna
mistrovství světa vozů Formule 1
(1958)
Mistr světa - Mike Hawthorn
Obecné informace
Počet závodů11
Počet pilotů21
Pohár jezdců
PrvníSpojené království Mike Hawthorn
(Ferrari)
DruhýSpojené království Stirling Moss
(Vanwall)
TřetíSpojené království Tony Brooks
(Vanwall)
Pohár konstruktérů
PrvníSpojené království Vanwall 48 bodů
Formule 1
1959

Pohled na sezónu

editovat

I přesto, že se pravidla pro motory nezměnila, minimální délky závodů byly sníženy na 300 kilometrů nebo dvě hodiny (co nastane dříve), a povinně se používala běžná benzínová paliva namísto specializovaných alkoholových závodních paliv. Mezinárodní pohár pro výrobce F1 byl udělen poprvé, ale Mike Hawthorn z týmu Ferrari vyhrál mistrovství jezdců před Stirlingem Mossem, přesto, že Moss vyhrál čtyři z deseti Grand Prix, zatímco Hawthorn jen jednu.

Zadní motory Cooper-Climax, se kterými závodil soukromý vlastník Rob Walker, vyhrály dva závody na začátku sezóny se Stirlingem Mossem a Mauricem Trintignantem.

Po portugalské Grand Prix čelil Hawthorn trestu, ale Moss se za něj sportovně postavil a body, které Hawthorn dokázal udržet, mu umožnily vyhrát titul před Mossem.

Týmový kolega Mosse v týmu Vanwall, Tony Brooks, také vyhrál tři závody. Jeho úspěch v italském závodě, kdy předjel Hawthorna poté, co Moss odstoupil, zajistil, že o titulu se rozhodne až v posledním závodě v Maroku. Moss potřeboval vyhrát, s nejrychlejším kolem a Hawthorn musel skončit třetí nebo níže, aby vyhrál titul. Moss vedl, Brooks a jeho týmový kolega Stuart Lewis-Evans se pokusili udržet Hawthorna na třetím místě. Oba však měli poruchy motoru – v případě Lewise-Evanse to skončilo tragickou havárii a vážnými popáleninami, ze kterých se již nevzpamatoval. Hawthorn skončil druhý a vyhrál svůj první titul o jeden bod. Tým Vanwall zvítězil v inaugurální soutěži konstruktérů.

Hawthornova smrt na začátku roku 1959 přidala tragickou notu sezóně Formule 1, ve které zahynulo nebo bylo fatálně zraněno čtyři jezdci na trati. Luigi Musso zemřel na Grand Prix Francie, Peter Collins o měsíc později na Grand Prix Německa – pouhé dva týdny poté, co vyhrál svůj domácí závod, Lewis-Evans zemřel v nemocnici po havárii v Maroku a Pat O'Connor zemřel během Indianapolis 500 (které tehdy bylo součástí Mistrovství světa).

Maria Teresa de Filippis se stala první ženou, která startovala v závodě, který se počítal do Mistrovství světa jezdců. Pětinásobný mistr světa Juan Manuel Fangio, dominantní jezdec 50. let a jeden z největších všech dob, závodil pouze ve dvou závodech jako soukromý jezdec a po Grand Prix Francie ukončil svou kariéru.

Pravidla

editovat
  • Boduje prvních pět jezdců podle klíče:
    • 1. místo – 8 bodů
    • 2. místo – 6 bodů
    • 3. místo – 4 body
    • 4. místo – 3 body
    • 5. místo – 2 body
    • 1 bod získá pilot za nejrychlejší kolo
    • Do konečné klasifikace se započítávají pouze 6 nejlepší výsledky z 11 závodů, které jsou v rámci mistrovství světa.

Závody započítávané do MS

editovat
Datum Grand Prix Náhled Akce Jezdec Vůz Stav MS
1. GP

19. leden

  Argentina

Autódromo Oscar y Juan Gálvez

(Výsledky)

  Závod   Stirling Moss Cooper-Climax T43   Stirling Moss
Kolo   Juan Manuel Fangio Maserati 250F
Pole   Juan Manuel Fangio Maserati 250F
2. GP

18. květen

  Monako

Circuit de Monaco

(Výsledky)

  Závod   Maurice Trintignant Cooper-Climax T43
Kolo   Mike Hawthorn Ferrari D246
Pole   Tony Brooks Vanwall VW5
3. GP

26. květen

  Nizozemsko

Zandvoort

(Výsledky)

  Závod   Stirling Moss Vanwall VW5
Kolo   Stirling Moss Vanwall VW5
Pole   Stuart Lewis-Evans Vanwall VW5
4. GP

30. květen

  Indy 500

Indianapolis

(Výsledky)

  Závod   Jimmy Bryan Epperly-Offenhauser
Kolo   Tony Bettenhausen Epperly-Offenhauser
Pole   Dick Rathmann Watson-Offenhauser
5. GP

15. červen

  Belgie

Spa-Francorchamps

(Výsledky)

  Závod   Tony Brooks Vanwall VW5
Kolo   Mike Hawthorn Ferrari D246
Pole   Mike Hawthorn Ferrari D246
6. GP

6. červenec

  Francie

Rouen-les-Essarst

(Výsledky)

  Závod   Mike Hawthorn Ferrari D246
Kolo   Mike Hawthorn Ferrari D246
Pole   Mike Hawthorn Ferrari D246
7. GP

19. červenec

  Velká Británie

Silverstone

(Výsledky)

  Závod   Peter Collins Ferrari D246   Mike Hawthorn
Kolo   Mike Hawthorn Ferrari D246
Pole   Stirling Moss Vanwall VW5
8. GP

3. srpen

  Německo

Nürburgring

(Výsledky)

  Závod   Tony Brooks Vanwall VW5
Kolo   Stirling Moss Vanwall VW5
Pole   Mike Hawthorn Ferrari 158
9. GP

24. srpen

  Portugalsko

Boavista

(Výsledky)

  Závod   Stirling Moss Vanwall VW5
Kolo   Mike Hawthorn Ferrari D246
Pole   Stirling Moss Vanwall VW5
10. GP

7. září

  Itálie

Monza

(Výsledky)

  Závod   Tony Brooks Brabham-Climax BT11
Kolo   Phil Hill Ferrari D246
Pole   Stirling Moss Vanwall VW5
11. GP

19. říjen

  Maroko

Ain-Diab

(Výsledky)

  Závod   Stirling Moss Vanwall VW5
Kolo   Stirling Moss Vanwall VW5
Pole   Mike Hawthorn Ferrari D246

Argentina

editovat
Související informace naleznete také v článku Grand Prix Argentiny 1958.

Do prvního závodu nové sezóny vstoupilo pouze 10 jezdců a stal se tak rekordním. Zvítězil Stirling Moss ve svém Cooperu, když během pitstopů využil nízké hmotnosti svého vozu a předběhl obě Ferrari Mussa a Hawthorna. Pětinásobný vítěz Juan Manuel Fangio dojel čtvrtý v Maserati, které v této sezóně nebylo ani zdaleka tak rychlé jako konkurence a to i přesto, že s ním Fangio získal pole position i nejrychlejší kolo.

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Monaka 1958.

V závodě pořádaném v ulicích Monaka dokončilo pouze 6 jezdců a závod vyhrál Maurice Trintignant, poté, co za sebou v pohodlné vzdálenosti udržel 2 Ferrari. Druhý opět dojel Luigi Musso a na třetím místě jeho druhý britský kolega Peter Collins. Se ztrátou 3 kol na čtvrtém místě skončil Jack Brabham.

Nizozemsko

editovat
Související informace naleznete také v článku Grand Prix Nizozemska 1958.

Dominantní závod zajel na okruhu Zandvoort Striling Moss, když vedl každé kolo, získal nejrychlejší kolo a dojel s náskokem 48 sekund před Harry Shellem a Jeanem Behrou. Pro Ferrari to byl nepovedený závod, protože na bodech dojel pouze Mike Hawthorn na pátém místě.

Indianapolis 500

editovat
Související informace naleznete také v článku 500 mil Indianapolis 1958.

Tento závod bude zřejmě nejvíce vzpomínán kvůli obrovské havárii 15 aut v prvním kole, která vyústila ve smrt Pata O'Connora. Závod pohodlně vyhrál Jimmy Bryan s rozdílem na druhého George Amicka 27 sekund. Třetí schod na pódiu doplnil Johnny Boyd. Do závodu se zapsal také Juan Manuel Fangio, ale kvůli problémům s vozem nedokázal dosáhnou požadované rychlosti v kvalifikaci a v závodě neodstartoval.

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Belgie 1958.

Ve Spa zvítězil Tony Brooks, poté, co vedl 22 z 24 kol závodu. Na druhém místě dojel Mike Hawthorn a třetí týmový kolega Brookse Lewis-Evans.

Francie

editovat
Související informace naleznete také v článku Grand Prix Francie 1958.

Ferrari zvítězilo poprvé v sezóně a to ve Francii na okruhu Reims-Gueux. Vítězem se stal Mike Hawthorn, který v závodě neměl soupeře. V kvalifikaci získal pole position a v závodě v vedl všechna kola a získal i nejrychlejší kolo. Na druhém místě dojel Striling Moss a pro své první pódium dojel na třetím místě Wolfgang von Trips. Při této Velké ceně se smrtelně zranil třetí pilot Ferrari Luigi Musso, když se snažil dohnat Mika Hawthorna, tak narazil do příkopu a převrátilo se.

Velká Británie

editovat
Související informace naleznete také v článku Grand Prix Velké Británie 1958.

Druhý a také poslední závod, který vyhrálo Ferrari. Tentokráte to ale nebyl Mike Hawthorn, který by stál na nejvyšší příčce, ale Peter Collins. Hawthorn byl druhý a Roy Salvadori s Cooperem byl třetí. Collins vedl každé jedno kolo závodu.

Německo

editovat
Související informace naleznete také v článku Grand Prix Německa 1958.

Poté, co ve Francii tohoto roku zemřel Luigi Musso, v Německu zemřel další jezdec Ferrari Peter Collins v 11 kole, když do zatáčky najel příliš rychle, vyjel z trati, přejel přes hrbol a jeho auto vyletělo do vzduch a dopadlo vzhůru nohama. Peter Collins z auta vyletěl a byl vymrštěn do blízkého stromu. Pro vítězství si nakonec dojel Tony Brooks, následovaný Royem Salvadorim a Mauricem Trintignantem. Domácí pilot von Trips dojel čtvrtý.

Portugalsko

editovat
Související informace naleznete také v článku Grand Prix Portugalska 1958.

Striling Moss zvítězil na okruhu Boavista, když každého jezdce předjel alespoň o kolo, ale na vedoucího šampionátu Mika Hawthorna získal pouze 1 bod, protože Hawhorn dojel druhý a také získal nejrychlejší kolo. Třetí skončil Stuart Lewis-Evans.

Itálie

editovat
Související informace naleznete také v článku Grand Prix Itálie 1958.

Na okruhu v Monze zvítězil Tony Brooks a po dalším odstoupení Stirlinga Mosse se tím náskok Mika Hawthorna, který skončil 2., zase o dost zvětšil. První pódium získal Phil Hill.

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Maroka 1958.

Poslední Velká cena se konala v netradičním Maroku a Moss pro zisk šampionátu potřeboval velký kus štěstí. V začátku závodu se dostal na první místo a jeho kolegové Brooks a Lewis-Evans drželi Hawthorna na čtvrtém místě. Brooksovi ale selhal motor a musel odstoupit a Lewis-Evans měl tragickou nehodu, při které jeho auto vzplanulo a on na následky vážných popálenin zemřel o 6 dní později. Hawthorn nakonec dojel druhý za Mossem a získal šampionát jezdců. Třetí dojel Phil Hill.

Konečné hodnocení Mistrovství Světa

editovat

Prvních pět závodníkům bylo v každém závodě uděleny mistrovské body v rozmezí 8–6–4–3–2, přičemž další bod byl přidělen jezdci, který zajel nejrychlejší kolo závodu. Body za sdílené vozy byly rozděleny rovnoměrně mezi řidiče, bez ohledu na to, kdo odjel více kol. Byly započítány pouze výsledky nejlepších šest závodů.

* Pilot ARG  MON  NED  500  BEL  FRA  GBR  GER  POR  ITA  MOR  Body
1   Mike Hawthorn (3) (Ret) (5) 2 1 2 Ret 2 2 2 42 (49)
2   Stirling Moss 1 Ret 1 Ret 2 Ret Ret 1 Ret 1 41
3   Tony Brooks Ret Ret 1 Ret 7 1 Ret 1 Ret 24
4   Roy Salvadori Ret 4 8 11 3 2 9 5 7 15
5   Peter Collins Ret 3 Ret Ret 5 1 Ret 14
=   Harry Schell 6 5 2 5 Ret 5 Ret 6 Ret 5 14
7   Maurice Trintignant 1 9 7 Ret 8 3 8 Ret Ret 12
=   Luigi Musso 2 2 7 Ret Ret 12
9   Stuart Lewis-Evans Ret Ret 3 Ret 4 3 Ret Ret 11
10   Phil Hill 7 91 3 3 9
=   Jean Behra 5 Ret 3 Ret Ret Ret Ret 4 Ret Ret 9
=   Wolfgang von Trips Ret 3 Ret 4 5 Ret 9
13   Jimmy Bryan 1 8
14   Juan Manuel Fangio 4 DNQ 4 7
15   George Amick 2 6
16   Johnny Boyd 3 4
=   Tony Bettenhausen 4 4
18   Jack Brabham 4 8 Ret 6 6 Ret1 7 Ret 111 3
=   Cliff Allison 6 6 4 Ret Ret 10 Ret 7 10 3
=   Jo Bonnier Ret 10 9 8 Ret Ret Ret Ret 4 3
21   Jim Rathmann 5 2
  Masten Gregory Ret Ret 4~ 6 0
  Graham Hill Ret Ret Ret Ret Ret Ret1 Ret 6 16 0
  Olivier Gendebien 6 Ret Ret 0
  Jimmy Reece 6 0
  Don Freeland 7 0
  Carlos Menditeguy 7 0
  Maria Teresa de Filippis DNQ 10 Ret Ret 0
  Paco Godia 8 DNQ Ret Ret 0
  Jack Fairman Ret 8 0
  Jud Larson 8 0
  Carroll Shelby Ret 9 Ret 4~ /

Ret

0
  Hans Herrmann Ret Ret 9 0
  Gerino Gerini DNQ 9 Ret Ret 12 0
  Giulio Cabianca DNQ Ret 0
  Horace Gould 9 DNQ DNS 0
  Eddie Johnson 9 0
  Troy Ruttman DNQ 10 DNS 0
  Bill Cheesbourg 10 0
  Carel Godin de Beaufort 11 Ret1 0
  Al Keller 11 0
  Giorgio Scarlatti Ret Ret 0
  Ian Burgess Ret 71 0
  Johnnie Parsons 12 0
  Ivor Bueb Ret 111 0
  Johnnie Tolan 13 0
  Bob Christie Ret 0
  Wolfgang Seidel Ret Ret1 Ret 0
  Dempsey Wilson Ret 0
  Ron Flockhart DNQ Ret 0
  A. J. Foyt Ret 0
  Paul Russo Ret 0
  Shorty Templeman Ret 0
  Rodger Ward Ret 0
  Billy Garrett Ret 0
  Eddie Sachs Ret 0
  Johnny Thomson Ret 0
  Chuck Weyant Ret 0
  Jack Turner Ret 0
  Bob Veith Ret 0
  Dick Rathmann Ret 0
  Ed Elisian Ret 0
  Pat O'Connor Ret 0
  Paul Goldsmith Ret 0
  Jerry Unser Ret 0
  Len Sutton Ret 0
  Art Bisch Ret 0
  Alan Stacey Ret 0
  Mike Magill DSQ 0
  Ken Kavanagh DNQ DNS 0
  Bruce Kessler DNQ 0
  Paul Emery DNQ 0
  André Testut DNQ 0
  Luigi Piotti DNQ 0
  Bernie Ecclestone DNQ DNP 0
  Luigi Taramazzo DNQ 0
  Louis Chiron DNQ 0
Jezdci nezpůsobilí bodů šampionátu Formule 1, protože závodili ve Formuli 2
  Bruce McLaren 5 13
  Edgar Barth 6
  Tony Marsh 8
  Robert La Caze 14
  André Guelfi 15
  Christian Goethals Ret
  Dick Gibson Ret
  Brian Naylor Ret
  François Picard Ret
  Tom Bridger Ret
* Pilot ARG  MON  NED  500  BEL  FRA  GBR  GER  POR  ITA  MOR  Body
Legenda k tabulce
Barva Výsledek
Zlatá Vítěz
Stříbrná 2. místo
Bronzová 3. místo
Zelená Bodované umístění
Modrá Nebodované umístění
Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová Odstoupil (Ret)
Červená Nekvalifikoval se (DNQ)
Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá Diskvalifikován (DSQ)
Bílá Nestartoval (DNS)
Závod zrušen (C)
Světle
modrá
Pouze trénoval (PO)
Páteční testovací jezdec (TD)
Bez
barvy
Netrénoval (DNP)
Vyřazen (EX)
Nepřijel (DNA)
Odvolal účast (WD)
Nezúčastnil se (prázdné)
Označení Význam
Tučnost Pole position
Kurzíva Nejrychlejší kolo
Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
Horní index Umístění bodujících jezdců
ve sprintu

Pohár konstruktérů

editovat
* Konstruktér ARG  MON  NED  BEL  FRA  GBR  GER  POR  ITA  MOR  Body
1   Vanwall Ret 1 1 (2) (4) 1 1 1 1 48 (57)
2   Ferrari 2 2 (5) 2 1 1 (4) 2 (2) (2) 40 (57)
3   Cooper-Climax 1 1 4 8 6 3 2 7 5 7 31
4   BRM 5 2 5 Ret 5 Ret 4 Ret 4 18
5   Maserati 4 Ret 10 7 4 9 Ret Ret 4 6 6
6   Lotus-Climax 6 6 4 Ret Ret 10 Ret 6 10 3
  Porsche 11 0
  Connaught-Alta DNQ Ret 0
  OSCA WD DNQ 0
* Konstruktér ARG  MON  NED  BEL  FRA  GBR  GER  POR  ITA  MOR  Body

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat