Fluorid dusitý

chemická sloučenina

Fluorid dusitý (NF3, fluorodusík neboli trifluoramin) je plyn lehčí než vzduch. Patří k méně známým skleníkovým plynům.

Fluorid dusitý
Obecné
Systematický názevFluorid dusitý
Ostatní názvytrifluoramin
fluorodusík
Anglický názevNitrogen trifluoride
Německý názevStickstofftrifluorid
Sumární vzorecNF3
Vzhledbezbarvý plyn
Identifikace
Registrační číslo CAS7783-54-2
PubChem24553
ChEBI30231
UN kód2451
Číslo RTECSQX1925000
Vlastnosti
Molární hmotnost71,001 g/mol
Teplota tání−208,5 °C
Teplota varu−129,07 °C
Hustota0,003 17 g/cm3 (0 °C)
1,885 g/cm3 (kapalina, tv)
Kritická teplota Tk−39,25 °C
Kritický tlak pk4 531 kPa
Rozpustnost ve voděnerozpustný
Ionizační energie13,2 eV
Struktura
Tvar molekulytrigonální pyramida
Dipólový moment0,80×10−30 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−126 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt5,63 J/g
Entalpie varu ΔHv163,4 J/g
Standardní molární entropie S°260,6 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−84,4 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp0,750 JK−1g−1
Bezpečnost
GHS03 – oxidační látky
GHS03
GHS04 – plyny pod tlakem
GHS04
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
[1]
Nebezpečí[1]
R-větyR8, R20
S-větyS9, S17, S23
NFPA 704
0
1
0
OX
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fluorid dusitý je nehořlavý plyn bez barvy a zápachu. Používá se mj. při výrobě plazmových obrazovek, solárních panelů a displejů z kapalných krystalů, také jako selektivní činidlo při leptání oxidu křemičitého.

Podle nejnovějších zjištění je fluorid dusitý skleníkovým plynem s přibližně 17 tisíc krát[2] vyšším účinkem než oxid uhličitý. V atmosféře Země se v současnosti nachází asi 5 400 tun[zdroj?] fluoridu dusitého; z analýzy vzorků vzduchu z posledních třiceti let vyplývá, že jeho koncentrace rostla v průměru o 11 %. Přesto nepatří mezi plyny, jejichž emise jsou omezeny Kjótským protokolem. Podle názoru některých vědců by proto v budoucnosti měly jeho emise kontrole podléhat. V EU jsou fluorované skleníkové plyny již regulovány.[3]

Reference

editovat

Literatura

editovat
  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy

editovat