Ferdinand Josef z Lobkowicz
Ferdinand Josef Jan Nepomuk kníže z Lobkowicz, také z Lobkovic (německy Ferdinand Joseph Johann Nepomuk 8. Fürst von Lobkowitz, 12. dubna[1] nebo 13. dubna[2] 1797 Hollabrunn – 18. prosince 1868 Vídeň[1][2]) byl český šlechtic, 8. kníže z Lobkovic, 2. vévoda roudnický a zakladatel roudnické linie primogenitury na Roudnici.
| Ferdinand Josef z Lobkowicz | |
|---|---|
 Ferdinand Josef z Lobkowicz, na rytině od Josefa Kriehubera z roku 1839 | |
| 8. kníže z Lobkovic, 8. vladař domu lobkowiczkého a 2. vévoda roudnický | |
| Ve funkci: 16. prosinec 1816 – 18. prosinec 1868 | |
| Předchůdce | Josef František Maxmilián z Lobkowicz |
| Nástupce | Mořic Alois z Lobkowicz |
| Dědičný člen Panské sněmovny | |
| Ve funkci: 1861 – 18. prosinec 1868 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Předchůdce | 1861 Panská sněmovna zřízena Únorovou ústavou |
| Člen Českého zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1860 – 1863 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Dědičný nejvyšší pokladník Českého království | |
| Ve funkci: 1833 – 18. prosinec 1868 | |
| Panovník | František I. Ferdinand I., František Josef I. |
| Tajný rada | |
| Skutečný císařský komorník | |
| Narození | 13. dubna 1797 Hollabrunn  Habsburská monarchie |
| Úmrtí | 18. prosince 1868 (ve věku 71 let) Vídeň  Rakousko-Uhersko |
| Choť | (1826) Marie z Liechtensteinu (1808–1871) |
| Rodiče | Josef František Maxmilián z Lobkovic (1772–1816) a Marie Karolína ze Schwarzenbergu (1775–1816) |
| Děti | Maximilián, Mořic Alois, Leopoldina Luisa, Marie |
| Příbuzní | Jan Karel Filip z Lobkowicz a Ludvík Jan Karel z Lobkovic (sourozenci) Ferdinand Zdeněk z Lobkowicz, Leopoldina z Lokovic, Vilemína Marie Anna z Lobkowicz a Gabriela Žofie z Lobkowicz (vnoučata) |
| Zaměstnání | politik |
| Profese | šlechtic |
| Náboženství | římskokatolické |
| Ocenění | 1836 rakouský Řád zlatého rouna (č. 919) 1854 velkokříž uherského Řádu sv. Štěpána |
| Commons | Ferdinand Joseph, 8th Prince of Lobkowicz |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatPocházel z knížecí roudnické linie starého českého rodu Lobkoviců, narodil se jako nejstarší ze šesti synů knížete Josefa Františka Maxmiliána (1772–1816) a Marie Karolíny, rozené princezny ze Schwarzenbergu (1775–1816). Ferdinand studoval práva na univerzitě ve Vídni a krátce sloužil v armádě, z níž odešel do výslužby v roce 1826 s hodností nadporučíka. Mezitím po otci zdědil knížecí titul, majetek v Čechách a Rakousku a po dosažení zletilosti převzal osobně správu statků (1822).[3] Z čestných hodností dosáhl již v mládí titulu c. k. komořího, později byl jmenován c. k. tajným radou a v roce 1836 obdržel Řád zlatého rouna.[4] V letech 1832–1833 byl prezidentem Společnosti přátel hudby ve Vídni. Politicky se angažoval v letech 1860–1863, kdy byl členem Českého zemského sněmu a od roku 1861 byl dědičným členem vídeňské Panské sněmovny.
Majetek
editovat
Vlastnil majorátní fideikomis Roudnice nad Labem, Jezeří a Bílina. Dále v Česku držel Vysoký Chlumec, Jistebnice, Lobkovice, Nelahozeves, Encovany, Brozany, Libčeves, Střekov, Skrýšov, Dolní Beřkovice, Jetřichovice a Želeč. V době, kdy přebíral majetek do správy, měly tyto velkostatky hodnotu před pět miliónů zlatých.[5] Ve Štýrsku vlastnil Pfannberg, Weyher, Stattenberg. Ze zděděného majetku předal panství Želeč a Dolní Beřkovice mladším bratrům, kteří založili nové rodové linie.[1] Kvůli nákladnému společenskému životu a stavebním aktivitám svého otce převzal Ferdinand rodové dědictví značně zadlužené, což vedlo k prodeji několika panství. V roce 1829 prodal panství a zámek Lobkovice, podle kterého se rod psal, pražskému advokátovi Janu Měchurovi (1774–1852).[6] Téhož roku byly prodány i další majetky, Jetřichovice získal právník a rektor Karlovy univerzity Jan Nepomuk Kaňka.[7] Jihočeské panství Jistebnice koupil v roce 1829 bohatý pražský rod Nádherných. Ferdinand Lobkowicz se na svých statcích věnoval mimo jiné věnoval podnikání, zaváděl průmysl a zaměřil se hlavně na výrobu cukru. V roce 1835 založil cukrovar v Bílině[6] s kapacitou zpracování 40 000 metrických centů řepy. Tento cukrovar patřil k největším nejen v Čechách, ale v celé monarchii. Díky zlepšeným finančním poměrům koupil v roce 1838 panství Liběšice, které bylo ale po jeho smrti v roce 1871 prodáno průmyslnické rodině Schrollů. Naopak později se v roce 1897 vrátilo do rodového majetku nejstarší sídlo v Lobkovicích. Hlavním rodovým sídlem byl zámek Roudnice nad Labem, cemtrální správa velkostatků ale sídlila na zámku v Bílině. V Praze rodině patřil Lobkovický palác na Pražském hradě. Ve Vídni byl sídlem Lobkovický palác v ulici Lobkowitzplatz. Tento palác byl od poloviny 19. století pronajímán a po Ferdinandově smrti zde dlouhodobě sídlilo francouzské velvyslanectví.
Od roku 1837 byl řádným členem c. k. vlastenecko-hospodářské společnosti. Roku 1851 dal rozhlásit, že vlastenecko-hospodářská společnost má v Roudnici uložen dar 14 měřic kukuřice pro propagaci setí.[8]
Rodina
editovatOženil se ve Vídni 9. září 1826 s princeznou Marií z Lichtenštejna (3. prosinec 1808 – 24. květen 1871), dámou Řádu hvězdového kříže a dcerou vojevůdce napoleonských válek prince Mořice z Lichtenštejna. Z jejich manželství se narodily čtyři děti.
- 1. Maxmilián (5. 8. 1827 – 6. 7. 1849 Bony, zámek u Györu)
- 2. Mořic Alois (2. 6. 1831 Inzendorf bei Wien – 4. 2. 1903 Roudnice nad Labem), později 9. kníže z Lobkovic
- 3. Leopoldina Luisa (22. 3. 1835 Vídeň – 10. 5. 1892 Sacco u Rovereta), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, manž. 1863 Friedrich Anton Maria hrabě Bossi-Federigotti (1834–1902), c. k. komoří, poručík, rytíř Maltézského řádu
- 4. Marie Leopoldina Aloisie (18. 7. 1841 Jezeří – 7. 10. 1870 Řím), manž. 1860 Gebhard Leberecht kníže Blücher z Wahlstattu (1836–1916), plukovník pruské armády, dědičný člen pruské panské sněmovny, rytíř Maltézského řádu, majitel velkostatků Raduň a Studénka
Vývod z předků
editovatOdkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec – Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 146.
- ↑ a b MAREK, Miroslav. Rodokmen Lobkowiczů 2 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2007-03-16 [cit. 2020-08-09]. Dostupné online.
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 410
- ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991; s. 274
- ↑ Přehled majetku roudnické větve Lobkowiczů in: PROCHÁZKA, Johann: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen, Praha, 1891; s. 357–366 dostupné online
- ↑ a b JUŘÍK, Pavel. Lobkowiczové: Popel jsem a popel budu. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2017. 160 s. ISBN 978-80-242-5429-6. S. 65–66.
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 118
- ↑ VOLF, Miloslav a Československé zemědělské muzeum (Praha, Česko). Významní členové a spolupracovníci Vlastenecko-hospodářské společnosti v království Českém: (k 200. jubileu založení VHS). Praha: Ústav vědeckotechnických informací, 1967. s. 90. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:069060cd-c8fa-4403-9279-8903dded6ec4
Literatura
editovat- JUŘÍK, Pavel. Lobkowiczové: Popel jsem a popel budu. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2017. 160 s. ISBN 978-80-242-5429-6. S. 65–66.
- http://www.biographien.ac.at/oebl_5/258.pdf/ v: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 5. Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1972, S. 258.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ferdinand Josef z Lobkowicz na Wikimedia Commons - Rodokmen na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)
- Kníže Ferdinand Lobkowicz na webu rakouského parlamentu dostupné online
| Předchůdce: Josef František Maxmilián |
|
II. vévoda roudnický 1816-1868 |
|
Nástupce: Mořic Alois |
