Ferdinand Schiller (filozof)

F. C. S. (Ferdinand Canning Scott) Schiller (* 16. srpna 1864, Altona, Dánsko9. srpna 1937, Los Angeles, Kalifornia, USA) byl anglo-americký filozof, hlavní představitel pragmatismu v Anglii.[1][2][3][4]

Ferdinand Schiller (filozof)
Narození16. srpna 1864
Ottensen
Úmrtí6. srpna 1937 (ve věku 72 let)
Los Angeles
Alma materOxfordská univerzita
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Schiller strávil mnoho let v USA, kde přednášel, vydával své práce a zemřel v roce 1937.[1]

Názory

editovat

Ferdinand Schiller došel k pragmatismu až po jistém vývoje. Ve své první knize Hádanky sfingy (anglicky Riddles of the Sphinx) zastává ještě stanovisko objektivního idealismu, v němž se proplétají novohegelovské myšlenky, Spencerův evolucionismus a nietzschovství. Na konci 19. století se přiblížil k pragmatismu Jamesovu.[5] Schiller, stejně jako John Dewey, tvrdil, že celý lidský život se skládá z řady situací. Člověk, který se octne v té či oné životní situaci, snaží se najít z ní co nejpříznivější východisko; vytyčuje si jakýsi určitý, ale vždy ojedinělý cíl a snaží se uskutečnit jej těmi prostředky a „nástroji“ („instrumenty“), které mohou být v daný okamžik nejvhodnější.[6] Podobně jako Dewey, Schiller tvrdí, že člověk začíná myslit teprve tehdy, když se dostává do obtížné situace, když jeho zvyky nemohou řídit dále jeho činy. Tady nastává v jeho činnosti přestávka, musí se zastavit, promyslit situaci, učinit rozhodnutí a jednat dále.[7]

Nutným předpokladem každého aktu myšlení je, aby se „situace“ zdála problematickou [...], myslíme jen tehdy, jsme-li v nesnázích a nemůžeme-li přijít na nic lepšího.

F. C. S. Schiller, Logic for Use, New York 1930, str. 87

V Anglii zůstal Ferdinand Schiller téměř po čtyřicet let hlavním a téměř jediným obhájcem pragmatismu v jeho voluntaristické podobě, kterou nazval humanismem.[2][8] Svým ideově teoretickým obsahem se Schillerův „humanismus“ ničím neliší od Jamesova a Deweyova pragmatismu.[1] Zabýval se také eugenikou a předkládal svůj program na „ozdravění lidstva“.[9]

  • Riddles of the Sphinx (1891), 1910 prepracované vydanie
  • Axioms as Postulates (1902), zverejnené v zbierke: Personal Idealism
  • Humanism (1903), 2. vydanie 1912
  • Studies in Humanism (1907)
  • Plato or Protagoras? (1908)
  • Formal Logic (1912)
  • Problems of Belief (1924, 2. vydanie)
  • Logic for Use (1929)
  • Our Human Truths (1939), posmrtne

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ferdinand Canning Scott Schiller na slovenské Wikipedii.

  1. a b c Melvil 1951, s. 6.
  2. a b Melvil 1978, s. 207.
  3. Passmore 1957, s. 114.
  4. Narskij a Bogomolov 1963, s. 480.
  5. Narskij a Bogomolov 1963, s. 480-481.
  6. Melvil 1951, s. 32.
  7. Melvil 1951, s. 34.
  8. Narskij a Bogomolov 1963, s. 481.
  9. Melvil 1951, s. 19.

Literatura

editovat
v češtině
v cizích jazycích

Externí odkazy

editovat