Ferdinand Čatloš
Ferdinand Čatloš (7. října 1895 Liptovský Peter – 16. prosince 1972 Martin) byl příslušníkem československých legií v Rusku v hodnosti velitele bataliónu, slovenský generál, Ministr národní obrany Slovenského státu, po ukončení druhé světové války úředník.
| Ferdinand Čatloš | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Csatlós Nándor |
| Narození | 7. října 1895 nebo 17. října 1895 Liptovský Peter  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 16. prosince 1972 (ve věku 77 let) nebo 16. října 1972 Martin  Československo |
| Místo pohřbení | Národný cintorín |
| Povolání | důstojník a politik |
| Funkce | ministr |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatPo vzniku slovenského státu se stal ministrem národní obrany. V roce 1939 velel tažení slovenské armády proti Polsku. V roce 1941 připravoval armádu na boje proti SSSR, do kterých se Slovensko zapojilo v červnu 1941.
Roku 1941 se stal poslancem slovenského sněmu v rámci hromadné kooptace nových poslanců. Mandátu byl zbaven v říjnu 1944.[1][2]
V roce 1944 vypracoval kontroverzní plán vojenského převratu na Slovensku a nastolení vojenské diktatury. V plánu se mimo jiné psalo: „…(Diktatúra) by zrušila vypovedanie vojny ZSSR a jeho spojencom, so súčasným vypovedaním vojny Maďarom, čo by ju razom urobilo veľmi populárnou.“ [3] Právě díky jeho snaze bylo zabezpečeno 4. srpna 1944 letadlo, kterým odletěli kapitán Ferjenčík a Karol Šmidke do SSSR. Plán 23. srpna 1944 doručila delegace SNR do Moskvy. Při té příležitosti Čatloš usiloval o navázání spojení s politickými a vojenskými funkcionáři SSSR, stejně jako se slovenským odbojem. Jeho plány však Slovenská národná rada odmítla.
Po vypuknutí Slovenského národního povstání měl 29. srpna 1944 projev zaměřený proti SNP, ve kterém žádal aby vojenské posádky nekladly odpor německým vojskům, která obsazovala Slovensko. Dále též pomohl německým vojskům při odzbrojování bratislavské posádky a instruoval telefonicky Jána Šmigovského, aby zůstal v Nitře a nepřidával se stranu povstalců, posléze však sám odešel k povstalcům na střední Slovensko. Na rozkaz Jána Goliana byl zatčen a přepraven do Kyjeva a posléze do Moskvy. Národním soudem v Bratislavě byl po válce odsouzen na 5 let vězení. Od roku 1948 až do své smrti pracoval jako úředník v Martině.
Vyznamenání
editovat
Železný kříž 1939, I. třídy, udělen 02.10.1939 (Nacistické Německo)
Slovenský válečný vítězný kříž, I. třída, 1939 (Slovenský štát)
Medaile Za hrdinství [4], I. stupeň, 1939 (Slovenský štát)
Pamětní medaile Za obranu Slovenska v březnu 1939 [5],
Záslužný řád Německého orla, I. třída, udělen v říjnu 1941 (Nacistické Německo)
Řád rumunské koruny, I. třída s meči, 1942 (Rumunsko)
Slovenský válečný vítězný kříž, II. třída, (Slovenský štát)- Slovenský válečný vítězný kříž, III. třída, (Slovenský štát)
Železný kříž 1939, II. třídy, (Nacistické Německo)
Mezispojenecká medaile vítězství[6]
Československá revoluční medaile
Československý válečný kříž 1914–1918
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ 75. schůze [online]. psp.cz [cit. 2012-10-15]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ 142. schůze [online]. psp.cz [cit. 2012-10-15]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ http://www.fronta.cz
- ↑ Válka.cz, Medaile Za hrdinstvo
- ↑ Válka.cz, Pamětní medaile Za obranu Slovenska v březnu 1939
- ↑ Válka.cz, Mezispojenecká medaile vítězství
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ferdinand Čatloš na Wikimedia Commons - Válka.cz, Generál 1. třídy Ferdinand Čatloš
