Feminismus v Česku

Feminismus v Česku má svůj počátek v 19. století, byl ovlivněn řadou významných politických osobností a událostí a dodnes existuje v řadě organizací a hnutí.

První vlna feminismu (19. – počátek 20. století)

V Česku mělo feministické hnutí silné zastoupení v národním obrození, kdy například Karolína Světlá a Eliška Krásnohorská bojovaly za vzdělání žen. V roce 1920 získaly československé ženy volební právo, což bylo klíčové.

Tomáš Garrigue Masaryk a Charlotte Garrigue Masaryková

Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937) a jeho manželka Charlotte Garrigue Masaryková (1850–1923) byli významnými osobnostmi české historie, jejichž názory a činy ovlivnily vývoj feminismu v českých zemích.

Tomáš Garrigue Masaryk byl obhájcem rovných práv žen a považoval jejich emancipaci za klíčovou pro modernizaci společnosti. Ve svých dílech a veřejných projevech zdůrazňoval, že rovnost žen a mužů je morální a společenskou nutností. Prosazoval přístup žen ke vzdělání a jejich aktivní zapojení do veřejného života. Jako prezident Československa se zasadil o legislativní změny, které podporovaly ženská práva, jako například získání volebního práva pro ženy přijaté v roce 1920. Masarykův přístup k feminismu byl ovlivněn jeho zkušenostmi ze zahraničí, zejména z USA, a také jeho manželkou, která byla silnou zastánkyní rovnosti pohlaví. Věřil, že rodina a manželství mají být založeny na partnerství, což ve své době nebylo obvyklé.

Charlotte Garrigue Masaryková byla původem Američanka. Pocházela z rodiny podporující progresivní hodnoty, včetně ženské emancipace. V průběhu života byla aktivní v charitativní činnosti a podpoře vzdělávání žen. Jako partnerka Tomáše Garrigue Masaryka hrála významnou roli při formování jeho názorů na rovnost pohlaví. Byla členkou několika ženských organizací a inspirovala řadu žen, aby se aktivně podílely na veřejném dění. Charlotte se také podílela na vytváření demokratické atmosféry v první republice, kde její příklad podporoval respekt vůči ženám jako plnohodnotným občanům.

Masarykovy myšlenky feministické hnutí v českých zemích postupně zviditelňovaly. Jejich přístup inspiroval i Františku Plamínkovou, která hrála klíčovou roli v boji za ženská práva v meziválečném Československu.

Období socialismu

Po roce 1948 bylo postavení žen formováno ideologií komunistického režimu, který zrušil desítky prvorepublikových ženských spolků a označil feminismus za buržoazní. Některé významné prvorepublikové bojovnice za ženská práva, například Milada Horáková, byly perzekuovány.

V roce 1949 došlo ke změně rodinného práva, kdy byla odstraněna nadřazená role muže v rodině. Dříve měl muž právo rozhodovat například o vzdělání dětí, místě bydliště rodiny, pracovním uplatnění manželky a majetkových otázkách. Trestní právo zároveň zrušilo právo mužů fyzicky trestat manželku a děti.

Od roku 1958 byla v Československu legalizována interrupce, což byl významný krok k rozšíření práv žen v oblasti reprodukce.

Komunistický režim kladl důraz na zaměstnanost žen, částečně z ideologických důvodů a částečně kvůli nedostatku pracovní síly. V 70. letech tvořily ženy 47,2 % pracovní síly. Ženy byly také podporovány v politice, avšak jejich zastoupení v čele institucí, ve vládě a ve vedení podniků bylo stále nízké (například v 70. letech činilo pouze 5 %).

V 60. letech se začaly objevovat prvky druhé vlny feminismu, které se zaměřovaly na otázky nerovností na pracovním trhu a v osobním životě.

V roce 1967 byl založen Československý svaz žen jako předchůdce Českého svazu žen. Organizace byla kontrolována Komunistickou stranou Československa (KSČ) a sloužila k propagaci státní politiky vůči ženám.

Období po roce 1989

Po roce 1989 nebyla ženská práva prioritou nového politického vedení. Disidenti, včetně bývalých členů Charty 77, často považovali feminismus za méně důležitý. Někteří disidenti s křesťanskou orientací, například Václav Benda, zastávali názor, že po komunismu je nutné obnovit tradiční rodinné hodnoty. Například prosadili zmírnění trestů za znásilnění.

V 90. letech vznikl aktivistický proud feministického hnutí, který se zasazoval o práva žen a odstranění genderových nerovností. Mezi klíčové organizace vzniklé po roce 1989 patří například Český svaz žen (1990), Gender Studies (1991) a ProFem (1994).

Klíčová témata českého feminismu

Mezi hlavní témata feminismu obecně se řadí snaha o rovnost pohlaví a to mimo jiné i v rámci pracovního trhu. V České republice tomu není jinak. V současnosti jsou velké snahy o vyrovnání platů mužů i žen. Ženy za stejně odvedenou práci, podle statistik portálu Platy.cz, vydělávají méně peněz než muži.

Ženy jsou často více zatíženy neplacenou prací, jako starání se o děti a domácnost, což omezuje jejich kariérní růst a případné příležitosti. Feministické skupiny volají po systémových změnách a osvětě ohledně sdílení rodičovských povinností.

Dalším tématem je násilí a sexualizované násilí. Podle centra pro oběti domácího a sexuálního násilí ProFem je každoročně nahlášeno pouze zhruba 5 % znásilnění a velká většina obětí, až už fyzického, či sexuálního napadení, jsou ženy. Feministické organizace se tak snaží podpořit oběti v těžkých životních situacích a zároveň volají po vyšších trestech za tyto násilné trestné činy.

Ženy a politika je dalším aktuálním tématem. V současnosti, dle průzkumů Fóra 50 %, je v politice výrazně méně žen než mužů. Rovné zastoupení obou pohlaví ale může přispět k rozmanitějšímu pohledu na politiku, legislativu a veřejný diskurz. Feministické skupiny podporují větší angažovanost žen a odstraňování bariér, které jim brání ve vstupu do těchto oblastí.

Organizace a iniciativy

V České republice je několik feministických hnutí, mezi nejznámější v roce 2024 patří následující:

• Konsent je česká nezisková organizace, která vznikla v roce 2016 jako reakce na průzkum Amnesty International, ze kterého vzešlo, že 67 % Čechů si myslí, že za znásilnění si oběť může sama. Organizace se zaměřuje hlavně na prevenci sexuálního násilí, které je v 90 % pácháno muži a jen 6 až 10 % případů je smyšlených nebo nepravdivých.
• Česká ženská lobby je síť organizací, které hájí práva žen v České republice. Snaží se propagovat hlavně rovnost pohlaví. Zaměřuje se ale i na boj proti násilí na ženách, podporuje ženy v politice a snaží se zajistit rovné pracovní příležitosti pro obě pohlaví. V současné době^[kdy?] je ředitelkou Diana Soták Gregorová.
• Pod Svícnem je iniciativa, založená roku 2022, zaměřující se na domácí násilí.

Významné osobnosti

Historické

Mezi přední české představitele feminismu můžeme zařadit Františku Plamínkovou (1875–1942). Její myšlení bylo ovlivněno Tomášem Garriguem Masarykem. Působila mimo jiné jako senátorka (byla druhou ženskou senátorkou v našich zemích vůbec) a během své politické kariéry prosazovala témata jako je zrušení celibátu učitelek, placená mateřská dovolená a zajištění lepších bytových podmínek a lepší úroveň sociální péče pro matky s dětmi. Prosazovala volební právo pro ženy a v mezinárodní spolupráci viděla cestu, jak ho rychleji prosadit. Proto také byla členkou Aliance, což byl "mezinárodní výbor pro volební právo žen". Také se podílela na vzniku a byla členkou Ženského klubu českého a Ženské národní rady.

Druhou významnou osobností v otázkách postavení žen byl Vojta Náprstek (1826–1894), který po revoluci v roce 1848 pobýval deset let v exilu v Americe, odkud ale s sebou po svém návratu do Čech přivezl nové myšlenky a témata jako například ženská hnutí v Anglii a Americe, technický pokrok v domácnostech a důležitost dostatku času pro ženy v rozvoji jejich intelektu. Časem si získal své příznivce, díky přednáškám na Střeleckém ostrově,, až postupně došlo k založení Amerického klubu dam, organizujícího různé sbírky a charity.

Současné

Ze současnosti je významnou osobností pro feminismus například Apolena Rychlíková, která je dokumentaristka a novinářka. Zároveň se ale označuje za "hrdou feministku". Podle ní se feminismus netýká genderu, ale jde o emancipaci a prosazení větší svobody jak pro ženy, které si zvolí nepečovat o děti, tak ale i pro muže, kteří se rozhodnou pečovat. Feminismus je "je podhoubí, ze kterého může vyrůst svobodné rozhodování".

Literatura

• LAUDER, Silvie. V pasti pohlaví: o politice, péči, sexu, násilí a postavení žen v Česku. Brno: Host, 2023. ISBN 978-80-275-1590-5.
• BARTOŇ, Jiří. Ženy a Český svaz žen [online]. Dostupné z: https://csz.cz/wp-content/uploads/2020/09/zeny_a_csz-compressed.pdf
• MELICHÁRKOVÁ, Věra. Pohledy na feminismus v České republice. Bakalářská práce. Brno: Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity, 2014. Dostupné také z: https://is.muni.cz/th/zi28h/.
• OSVALDOVÁ, Barbora. Česká média a feminismus. 1. vyd. Praha: Libri/ Slon, 2004, ISBN 80-7277-263-5.
• VALDROVÁ, Jana. ABC feminismu. Brno: Nesehnutí, 2004. ISBN 80-9032283-2
• VODÁKOVÁ, Alena. Rod ženský: kdo jsme, odkud jsme přišly, kam jdeme?. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003. ISBN 80-86429-18-0
• LIŠKOVÁ, Kateřina. Sociálně etické aspekty feminismu v České republice. Diplomová práce. České Budějovice: Teologická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, 2009. Dostupné také z: https://dspace-test.jcu.cz/handle/123456789/1418
• KLENÍKOVÁ, Ilona a HOUDEK, Pavel. „Svoboda slova je vědomí odpovědnosti," říká Apolena Rychlíková v Hlasu Heroine. Online. Heroine. 2021. ISSN 2694-7072. Dostupné z: https://www.heroine.cz/zena-a-svet/4518-svoboda-slova-je-vedomi-odpovednosti-rika-apolena-rychlikova-v-hlasu-heroine

Externí odkazy

• ČTK: Ženy v Česku si průměrně vydělají asi o čtvrtinu méně než muži. Průzkum ukázal proč.
• ProFem Na slovech záleží: Jak informovat o sexuálním násilí
• Zastoupení žen a mužů v politice
• O nás – Konsent
• O nás – Česká ženská lobby
• O nás – Pod svícnem