Fedcupový tým Ruska

ruská tenisová reprezentace žen

Rusko v Billie Jean King Cupu reprezentuje Ruskotenisové soutěži ženských týmů od roku 1993 pod vedením národního svazu Ruské tenisové federace. V letech 1968–1991 ruské tenistky reprezentovaly Sovětský svaz. Po rozpadu země pak v ročníku 1992 nastoupily za Společenství nezávislých států. Od roku 1993 hrají za Ruskou federaci, které Mezinárodní tenisová federace započítala sovětské výsledky a statistiky.

Rusko
Kapitán Igor Andrejev
Žebříček ITF 38.
Nejvýše v žebříčku 1. (19. září 2005)
Barvy       bílá
      červená
Debut v soutěži 1968
Odehraných ročníků 43
Zápasů celkově 142 (99–43)
Tituly 5 (2004, 2005, 2007, 2008, 2021)
Finalistky 7 (1988, 1990, 1999, 2001, 2011, 2013, 2015)
Nejvíce výher, celkem Larisa Savčenková (67–23)
Nejvíce výher, dvouhra Nataša Zverevová (35–16)
Nejvíce výher, čtyřhra Larisa Savčenková (38–8)
Nejvíce zápasů Larisa Savčenková (57)
Nejvíce odehraných let Larisa Savčenková (18)

Údaje v infoboxu aktuální k prosinci 2023

Rusko vyhrálo ročníky 2004, 2005, 2007, 2008 a 2021, naposledy pod neutrálním statusem Ruské tenisové federace. Ruský výběr se tak stal nejúspěšnějším celkem prvního desetiletí třetího tisíciletí. Jako poražený finalista skončil v letech 1988, 1990, 1999, 2001, 2011, 2013 a 2015.

Po ruské invazi na Ukrajinu v závěru února 2022 byly reprezentace Ruska a Běloruska do odvolání vyloučeny ze soutěže. Bělorusko poskytlo ruské armádě zázemí k napadení.[1][2]

Nejvyšší počet 67 utkání, včetně nástupnické lotyšské reprezentace, vyhrála Larisa Savčenková, která zaznamenala i nejvíce vítězných dvouher v rekordním počtu 57 mezistátních zápasů něhem 18 ročníků.[3][4]

Statistiky

editovat

Hráčským týmovým statistikám vévodí bývalá světová třináctka Larisa Savčenková, která včetně duelů za nástupnickou lotyšskou reprezentaci vyhrála 67 utkání, z toho rekordních 38 čtyřher. Nastoupila i do nejvyššího počtu 57 mezistátních zápasů v osmnácti ročnících. Nejvíce, 35 vítězných dvouher zaznamenala Nataša Zverevová, opět i se zahrnutím běloruských střetnutí.[3][4]

Dvacet a více utkání vyhrály Larisa Savčenková, Nataša Zverevová, Světlana Kuzněcovová, Jelena Dementěvová, Jelena Lichovcevová, Jelena Makarovová a Světlana Černěvová. Jako nejmladší členka týmu do soutěže zasáhla Anna Kurnikovová, když ve 14 letech a 320 dnech odehrála utkání dubnové 1. skupiny euroafrické zóny 1996 proti Slovinsku. Naopak nejstarší Ruskou v soutěži se stala Jelena Vesninová, jíž bylo 31 let a 264 dní v dubnové druhé světové baráži 2018 s Lotyšskem. Nejdelší šňůru neporazitelnosti Rusky vytvořily mezi lety 1997–1999, kdy nenašly přemožitelky ve dvanácti mezistátních duelech. Obrat ze stavu 0–2 se Rusku podařil dvakrát, v úvodu Světové skupiny 2011 proti Francii a ve světovém semifinále 2013 se Slovenskem.[5][3][4]

Historie

editovat

2011–2015

editovat

První listopadový víkend Rusky podlehly v moskevském finále Světové skupiny 2011 Česku 2–3 na zápasy, když o vítězi ročníku rozhodla až závěrečná čtyřhra.[6]

 
Rusko v kvalifikačním kole 2021 proti Rumunsku: kapitán Andrejev, Alexandrovová, Kuděrmetovová, BlinkovováKalinská

V roce 2012 porazilo Rusko na úvod Světové skupiny Španělky 3–2. V dubnovém semifinále pak v moskevské Megasport Aréně nestačilo na Srbsko 2–3 a proti srbským debutantkám mezi poslední čtyřkou přerušilo šňůru tří vzájemných výher.[7][8] V moskevském čtvrtfinále Světové skupiny 2013 Rusky zdolaly Japonsko poměrem 3–2, když rozhodla závěrečná čtyřhra.[9] V domácím semifinále přehrály stejným poměrem Slovensko, když otočily průběh ze stavu 0–2.[5] Bez nejlepších hráček, které nenastoupily pro zranění nebo únavu, pak podlehly v cagliarském finále Itálii vysoko 0–4.[10]

V úvodním kole Světové skupiny 2014 družstvo podlehlo Austrálii[11] a po zvládnuté baráži s Argentinou se udrželo v elitní skupině.[12]

Ve čtvrtfinále Fed Cupu 2015 si v krakovské aréně tenistky poradily s Polskem 4–0 na zápasy, když v prvním vzájemném měření sil týmů vyhrála obě dvouhry Maria Šarapovová. Po jednom bod přidaly Světlana Kuzněcovová i deblová dvojice Vitalija Ďjačenková s Anastasijí Pavljučenkovovou.[13] V sočské aréně Adler rozhodla o postupu ze semifinále s Německem až závěrečná čtyřhra. Na antuce vyhrály Kuzněcovová i Pavljučenkovová, ale soupeřky srovnaly v nedělních singlech. V rozhodujícím deblu pak zvítězily Pavljučenkovová s Jelenou Vesninovou a družstvo prošlo do finále, opět po dvou letech, výsledkem 3–2.[14] V pražském finále proti České republice prohrály 3–2 na zápasy až v rozhodující čtyřhře, kterou nezvládl pár Vesninová a Pavljučenkovová. Ruskám nepomohly ani dva výhrané singly světové čtyřky Marie Šarapovové, jež se finále účastnila poprvé. Češky dokázaly otočit nepříznivý vývoj ze stavu 1–2.[15] Dvojka Makarovová do průběhu nezasáhla pro poranění nohy.[16]

V moskevském čtvrtfinále Světové skupiny Rusky překvapivě podlehly Nizozemsku 1–3. Po třech utkáních již měly soupeřky zajištěný postup vedením 3–0. Kiki Bertensová ani Richèl Hogenkampová přitom nefigurovaly v první stovce žebříčku WTA. Dvouhra mezi Kuzněcovovou a Hogenkampovou, jíž Nizozemka vyhrála 10–8 ve třetí sadě, se stala nejdelším zápasem v historii celé soutěže. Trvala přesně čtyři hodiny a překonala tak rekord utkání vítězné Portoričanky Vilmarie Castellviové s Kanaďankou Wozniakovou, který v roce 2005 trval 3:49 hodiny.[17][18] Singlový duel nezvládla ani Jekatěrina Makarovová, když na úvod podlehla Bertensové.

V dubnové baráži o udržení ve Světové skupině pak družstvo bez hlavních opor podlehlo Bělorusku 2–3 na zápasy a sestoupilo do druhé světové skupiny pro rok 2017, poprvé od sezóny 1998. Dva body soupeřek získala členka elitní světové desítky Viktoria Azarenková a třetí přidala Aljaksandra Sasnovičová. Ruskou jedničkou se stala Darja Kasatkinová figurující ve čtvrté desítce klasifikace WTA.[19]

Výsledky

editovat

2000–2009

editovat
Rok soutěž datum místo soupeř skóre výsledek
2000 Světová skupina, základní blok 27. dubna Moskva, Rusko   Francie 0–3 prohra
29. dubna   Austrálie 2–1 výhra
30. dubna   Belgie 1–2 prohra
2001 Světová skupina, 2. kolo baráže 21.–22. července Bratislava, Slovensko   Slovensko 3–2 výhra
Světová skupina, základní blok 7. listopadu Madrid, Španělsko   Česko 2–1 výhra
8. listopadu   Argentina 3–0 výhra
9. listopadu   Francie 2–1 výhra
Světová skupina, finále 11. listopadu   Belgie 1–2 prohra
2002 Světová skupina, 1. kolo 28.–29. dubna Drážďany, Německo   Německo 2–3 prohra
Světová skupina, baráž 20.–21. dubna Peking, Čína   Čína 5–0 výhra
2003 Světová skupina, 1. kolo 26.–27. dubna Moskva, Rusko   Chorvatsko 4–1 výhra
Světová skupina, čtvrtfinále 19.–20. července Portorož, Slovinsko   Slovinsko 5–0 výhra
Světová skupina, semifinále 19.–20. listopadu Moskva, Rusko   Francie 2–3 prohra
2004 Světová skupina, 1. kolo 24.–25. dubna Moskva, Rusko   Austrálie 4–1 výhra
Světová skupina, čtvrtfinále 10.–11. července Buenos Aires, Argentina   Argentina 4–1 výhra
Světová skupina, semifinále 24.–25. září Moskva, Rusko   Rakousko 5–0 výhra
Světová skupina, finále 27.–28. listopadu   Francie 3–2 vítězství
2005 Světová skupina, 1. kolo 23.–24. dubna Brindisi, Itálie   Itálie 4–1 výhra
Světová skupina, semifinále 9.–10. července Moskva, Rusko   Spojené státy 4–1 výhra
Světová skupina, finále 17.–18. září Paříž, Francie   Francie 3–2 vítězství
2006 Světová skupina, 1. kolo 22.–23. dubna Lutych, Belgie   Belgie 2–3 prohra
Světová skupina, baráž 15.–16. července Umag, Chorvatsko   Chorvatsko 3–2 výhra
2007 Světová skupina, 1. kolo 21.–22. dubna Moskva, Rusko   Španělsko 5–0 výhra
Světová skupina, semifinále 14.–15. července Stowe, Spojené státy   Spojené státy 3–2 výhra
Světová skupina, finále 15.–16. září Moskva, Rusko   Itálie 4–0 vítězství
2008 Světová skupina, 1. kolo 2.–3. února Ramat ha-Šaron, Izrael   Izrael 4–1 výhra
Světová skupina, semifinále 26.–27. dubna Moskva, Rusko   Spojené státy 3–2 výhra
Světová skupina, finále 13.–14. září Madrid, Španělsko   Španělsko 4–0 vítězství
2009 Světová skupina, 1. kolo 7.–8. února Moskva, Rusko   Čína 5–0 výhra
Světová skupina, semifinále 25.–26. dubna Castellaneta, Itálie   Itálie 1–4 prohra

2010–2019

editovat
Rok soutěž datum místo soupeř skóre výsledek
2010 Světová skupina, 1. kolo 6.–7. února Bělehrad, Srbsko   Srbsko 3–2 výhra
Světová skupina, semifinále 24.–25. dubna Birmingham, Spojené státy   Spojené státy 2–3 prohra
2011 Světová skupina, 1. kolo 5.–6. února Moskva, Rusko   Francie 3–2 výhra
Světová skupina, semifinále 16.–17. dubna   Itálie 5–0 výhra
Světová skupina, finále 5.–6. listopadu   Česko 2–3 prohra
2012 Světová skupina, 1. kolo 4.–5. února Moskva, Rusko   Španělsko 3–2 výhra
Světová skupina, semifinále 21.–22. dubna   Srbsko 2–3 prohra
2013 Světová skupina, 1. kolo 9.–10. února   Japonsko 3–2 výhra
Světová skupina, semifinále 20.–21. dubna   Slovensko 3–2 výhra
Světová skupina, finále 2.–3. listopadu Cagliari, Itálie   Itálie 0–4 prohra
2014 Světová skupina, 1. kolo 8.–9. února Hobart, Austrálie   Austrálie 0–4 prohra
Světová skupina, baráž 19.–20. dubna Soči, Rusko   Argentina 4–0 výhra
2015 Světová skupina, 1. kolo 7.–8. února Krakov, Polsko   Polsko 4–0 výhra
Světová skupina, semifinále 18.–19. dubna Soči, Rusko   Německo 3–2 výhra
Světová skupina, finále 14.–15. listopadu Praha, Česko   Česko 2–3 prohra
2016 Světová skupina, 1. kolo 6.–7. února Moskva, Rusko   Nizozemsko 1–3 prohra
Světová skupina, baráž 16.–17. dubna   Bělorusko 2–3 prohra
2017 Světová skupina II, 1. kolo 11.–12. února   Tchaj-wan 4–1 výhra
Světová skupina, baráž 22.–23. dubna   Belgie 2–3 prohra
2018 Světová skupina II, 1. kolo 10.–11. února Bratislava, Slovensko   Slovensko 1–4 prohra
Světová skupina II, baráž 21.–22. dubna Chanty-Mansijsk, Rusko   Lotyšsko 2–3 prohra
2019 Zóna Evropy a Afriky, blok 1. skupiny 6. února Zelená Hora, Polsko   Polsko 2–1 výhra
7. února   Dánsko 3–0 výhra
Zóna Evropy a Afriky, baráž 1. skupiny 9. února   Švédsko 2–0 výhra
Světová skupina II, baráž 20.–21. dubna Moskva, Rusko   Itálie 4–0 výhra

2020–2029

editovat
Rok soutěž datum místo povrch soupeř skóre výsledek
2021 Kvalifikační kolo 7.–8. února 2020 Kluž, Rumunsko tvrdý (h)   Rumunsko 3–2 výhra
Finálový turnaj, základní skupina 2. listopadu 2021 Praha, Česko tvrdý (h)   Kanada 3–0 výhra
3. listopadu 2021   Francie 2–1 výhra
Finálový turnaj, semifinále 5. listopadu 2021   Spojené státy 2–1 výhra
Finálový turnaj, finále 6. listopadu 2021   Švýcarsko 2–0 vítězství
2022 vyloučení ze soutěže kvůli ruské invazi na Ukrajinu
2023
2024

Přehled finále: 12 (5–7)

editovat
Výsledek Č. Datum a místo konání Rusky[a] Soupeřky Skóre Zdroj
Finalista 1. Pohár federace 1988
11. prosince 1988
Melbourne, Austrálie
tvrdý, Flinders Park
Larisa Savčenková
Nataša Zverevová
  Československo 1–2 [20]
Helena Suková
Jana Novotná
Jana Pospíšilová
Radka Zrubáková
Finalista 2. Pohár federace 1990
21. července 1990
Atlanta, Spojené státy
tvrdý, Peachtree W.O.T.
Leila Meschiová
Nataša Zverevová
Larisa Savčenková
  Spojené státy 1–2 [21]
Jennifer Capriatiová
Zina Garrisonová
Gigi Fernándezová
Finalista 3. Fed Cup 1999
18.–19. září 1999
Stanford, Spojené státy
tvrdý, Taube Tennis Stadium
Jelena Makarovová
Jelena Lichovcevová
Jelena Dementěvová
  Spojené státy 1–4 [22]
Lindsay Davenportová
Venus Williamsová
Serena Williamsová
Finalista 4. Fed Cup 2001
11. listopadu 2001
Madrid, Španělsko
antuka, Parque Juan Carlos I
Jelena Lichovcevová
Jelena Bovinová
Jelena Dementěvová
Naděžda Petrovová
  Belgie 1–2 [23]
Laurence Courtoisová
Els Callensová
Justine Heninová
Kim Clijstersová
Vítěz 1. Fed Cup 2004
27.–28. listopadu 2004
Moskva, Rusko
koberec, Ledový palác Krylatskoje
Anastasija Myskinová
Věra Zvonarevová
Světlana Kuzněcovová
Jelena Lichovcevová
  Francie 3–2 [24]
Nathalie Dechyová
Taťána Golovinová
Émilie Loitová
Marion Bartoliová
Vítěz 2. Fed Cup 2005
17.–18. září 2005
Paříž, Francie
antuka, Stade Roland-Garros
Jelena Dementěvová
Anastasija Myskinová
Dinara Safinová
Věra Duševinová
  Francie 3–2 [25]
Amélie Mauresmová
Mary Pierceová
Nathalie Dechyová
Taťána Golovinová
Vítěz 3. Fed Cup 2007
15.–16. září 2007
Moskva, Rusko
tvrdý, Lužniki
Světlana Kuzněcovová
Anna Čakvetadzeová
Naděžda Petrovová
Jelena Vesninová
  Itálie 4–0 [26]
Francesca Schiavoneová
Mara Santangelová
Roberta Vinciová
Flavia Pennettaová
Vítěz 4. Fed Cup 2008
13.–14. září 2008
Madrid, Španělsko
antuka, Club de Campo
Světlana Kuzněcovová
Jekatěrina Makarovová
Jelena Vesninová
Věra Zvonarevová
  Španělsko 4–0 [27]
Anabel Medinaová
Carla Suárezová
Nuria Llagosteraová
Virginia Ruanová
Finalista 5. Fed Cup 2011
5.–6. listopadu 2011
Moskva, Rusko
tvrdý, Olympijský stadion
Světlana Kuzněcovová
Maria Kirilenková
Anastasija Pavljučenkovová
Jelena Vesninová
  Česko 2–3 [6]
Petra Kvitová
Lucie Šafářová
Lucie Hradecká
Květa Peschkeová
Finalista 6. Fed Cup 2013
2.–3. listopadu 2013
Cagliari, Itálie
antuka, Tennis Club Cagliari
Alexandra Panovová
Irina Chromačovová
Alisa Klejbanovová
Margarita Gasparjanová
  Itálie 0–4 [28]
Sara Erraniová
Roberta Vinciová
Karin Knappová
Flavia Pennettaová
Finalista 7. Fed Cup 2015
15.–16. listopadu 2015
Praha, Česko
tvrdý, O2 arena
Maria Šarapovová
Jekatěrina Makarovová
Anastasija Pavljučenkovová
Jelena Vesninová
  Česko 2–3
(detail)
[15]
Petra Kvitová
Lucie Šafářová
Karolína Plíšková
Barbora Strýcová
Vítěz 5. Billie Jean King Cup 2021
6. listopadu 2021
Praha, Česko
tvrdý (hala), O2 arena
Anastasija Pavljučenkovová
Darja Kasatkinová
Veronika Kuděrmetovová
Jekatěrina Alexandrovová
Ljudmila Samsonovová
  Švýcarsko 0–2 [29]
Belinda Bencicová
Jil Teichmannová
Viktorija Golubicová
Stefanie Vögeleová

Vysvětlivky

  1. V letech 1968–1991 reprezentovaly ruské tenistky Sovětský svaz a součástí týmu nebyly jen sovětské hráčky ruské národnosti.

Přehled ročníků

editovat
Ročník 1968 1969 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 V–P
Pohár federace
Světová skupina QF A A A A A A A 1R A SF SF QF QF QF 1R 2R 1R 1R 2R F QF F 2R A A A 27–15
Euroafrická zóna NH A PO SF 4–4
Turnaj útěchy NH A A A A A NH A 1R A NH A A A A vítěz A vítěz F A A A A A A A NH 12–1
výhry–prohry 2–1 0–2 3–1 3–1 2–1 2–1 2–1 5–1 1–1 5–1 4–2 1–1 4–1 2–1 4–1 1–1 3–2 1–2 43–20
Ročník 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 V–P
Fed Cup
Světová skupina A A A A F 8. F 1R SF Vítěz Vítěz 1R Vítěz Vítěz SF SF F SF F 1R F 1R A A A 34–15
Baráž / Kvalifikace A A A vítěz A NH vítěz vítěz A A A vítěz A A A A A A A vítěz A prohra prohra A A 5–2
2. světová skupina A A A vítěz A nehrála se A A A A A A A A A A A A vítěz prohra A 2–1
Baráž 2. světové sk. A A vítěz A A A A A A A A A A A A A A A prohra vítěz 2–1
1. sk. euroafrické zóny SF F vítěz A A A A A A A A A A A A A A A A A A A A A vítěz 12–4
výhry–prohry 2–2 3–2 5–0 2–0 2–1 1–2 4–1 1–1 4–1 4–0 4–0 1–1 3–0 3–0 1–1 1–1 2–1 1–1 2–1 1–1 2–1 0–2 1–1 0–2 4–0 94–43
Konečný žebříček 5. 6. .2. 1. 1. 1. 1. 2. 3. 3. 3. 3. 3. 2. 4. 8. 11. 7.
Ročník 2021 2022 2023 2024 V–P
Billie Jean King Cup
Finálový turnaj Vítěz diskvalifikace po ruském
napadení Ukrajiny
4–0
Kvalifikační kolo vítěz 1–0
1. sk. euroafrické zóny A 0–0
výhry–prohry 5–0 0–0 0–0 0–0 99–43
Legenda
SR poměr vyhraných turnajů
ku všem odehraným
W–L
V–P
výhry–prohry
NH daný rok se turnaj nekonal A turnaje se hráč nezúčastnil
1Q / LQ prohra v (kole) kvalifikace 1k / 1R prohra v daném kole turnaje
QF / ČF prohra ve čtvrtfinále SF prohra v semifinále
F prohra ve finále Vítěz vítězství v turnaji

Složení týmu

editovat
Rok Členky týmu
2004 Anastasija Myskinová Věra Zvonarevová Světlana Kuzněcovová Jelena Lichovcevová
2005 Jelena Dementěvová Anastasia Myskinová Dinara Safinová Věra Duševinová
Jelena Bovinová
2006 Naděžda Petrovová Jelena Dementěvová Maria Kirilenková Dinara Safinová
Anna Čakvetadzeová Jelena Vesninová Věra Duševinová
2007 Světlana Kuzněcovová Naděžda Petrovová Anna Čakvetadzeová Jelena Vesninová
Alla Kudrjavcevová
2008 Maria Šarapovová Anna Čakvetadzeová Dinara Safinová Jelena Vesninová
Světlana Kuzněcovová Věra Zvonarevová Jekatěrina Makarovová
2009 Jelena Dementěvová Světlana Kuzněcovová Anna Čakvetadzeová Alisa Klejbanovová
Naděžda Petrovová Anastasija Pavljučenkovová
2010 Světlana Kuzněcovová Alisa Klejbanovová Věra Duševinová Anastasija Pavljučenkovová
Jelena Dementěvová Jekatěrina Makarovová Alla Kudrjavcevová
2011 Maria Šarapovová Světlana Kuzněcovová Anastasija Pavljučenkovová Dinara Safinová
Věra Zvonarevová Jekatěrina Makarovová Maria Kirilenková Jelena Vesninová
2012 Maria Šarapovová Světlana Kuzněcovová Naděžda Petrovová Jekatěrina Makarovová
Maria Kirilenková Anastasija Pavljučenkovová Jelena Vesninová
2013 Maria Kirilenková Jekatěrina Makarovová Jelena Vesninová Margarita Betovová
Anastasija Pavljučenkovová Alexandra Panovová Alisa Klejbanovová Irina Chromačovová
2014 Viktorija Kanová Irina Chromačovová Valerija Solovjovová Veronika Kuděrmetovová
Jekatěrina Makarovová Jelena Vesninová Darja Kasatkinová
2015 Maria Šarapovová Světlana Kuzněcovová Anastasija Pavljučenkovová Vitalija Ďjačenková
Jelena Vesninová Věra Zvonarevová Jekatěrina Makarovová
2016 Maria Šarapovová Světlana Kuzněcovová Jekatěrina Makarovová Darja Kasatkinová
Margarita Betovová Jelena Vesninová Jelizaveta Kuličkovová
2017 Jekatěrina Makarovová Natalja Vichljancevová Anna Blinkovová Anna Kalinská
Jelena Vesninová Anastasija Pavljučenkovová Darja Kasatkinová
2018 Natalja Vichljancevová Anna Kalinská Anastasija Potapovová Veronika Kuděrmetovová
Anastasija Pavljučenkovová Jekatěrina Makarovová Jelena Vesninová
2019 Darja Kasatkinová Anastasija Pavljučenkovová Anastasija Potapovová Margarita Betovová
Natalja Vichljancevová Vlada Kovalová
2021 Jekatěrina Alexandrovová Veronika Kuděrmetovová Anna Blinkovová Anna Kalinská
Anastasija Pavljučenkovová Darja Kasatkinová Ljudmila Samsonovová

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Russia Fed Cup team na anglické Wikipedii.

  1. Joint Statement by the International Governing Bodies of Tennis. Women's Tennis Association [online]. 2022-03-01 [cit. 2022-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Ruské týmy vyloučeny, triumfy v Davis Cupu a Billie Jean King Cupu neobhájí. iDNES.cz [online]. 2022-03-01 [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  3. a b c Team Profile | Russia [online]. International Tennis Federation, 2023 [cit. 2023-12-09]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  4. a b c Team Profile | Russia [online]. International Tennis Federation [Wayback Machine Archive] [cit. 2023-12-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-13. (anglicky) 
  5. a b Fed Cup: Russia rallies to victory against Slovakia. USA Today [online]. 2013-04-21 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b BEREŇ, Michael. České tenistky zase ovládly Fed Cup. Rusky udolaly v závěrečné čtyřhře. iDNES.cz [online]. 2015-11-15 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online. 
  7. Fed Cup: Serbia makes history in first semifinal showdown. CNN [online]. 2012-04-20 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Serbian women complete 'impossible' Fed Cup mission. CNN [online]. 2012-04-23 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Russia beats Japan 3-2 in Fed Cup. FOX Sports [online]. 2013-02-13 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Italy beats Russia to win 4th Fed Cup title. USA Today [online]. 2013-11-03 [cit. 2023-12-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Australia into Fed Cup semis. www.tennis.com.au [online]. Tennis Australia, 2014-02-09 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Ekaterina Makarova leads Russia to 4-0 win over Argentina. Tennis World USA [online]. 2014-04-20 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Russia defeats Poland to advance in Fed Cup. Tennis.com [online]. 2015-02-08 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online. 
  14. Germany miss Fed Cup final. DW [online]. 2015-04-15 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. a b Češky kralují dál! Zvládly drama ve čtyřhře, obhájily Fed Cup. iSport.cz [online]. 2015-11-15 [cit. 2023-12-09]. Dostupné online. 
  16. Překvapená Šarapovová: „Cože? Já a čtyřhra? To by opravdu nešlo.“. www.myjsmetenis.cz [online]. 2015-11-12 [cit. 2015-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17. 
  17. GUDRIS, Erik. Hogenkamp Wins Longest Ever Fed Cup Match Over Kuznetsova. Tennis Now [online]. 2016-02-06 [cit. 2023-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. CIOTTI, Lorenzo. The 5 longest matches in Fed Cup History!. Tennis World USA [online]. 2016-02-07 [cit. 2023-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Belarus beats Russia to move into World Group. Sports Illustrated [online]. 2016-04-17 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Final World Group 1988 [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-12-09]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  21. Final World Group 1990 [online]. Mezinárodní tenisová federace [cit. 2023-12-09]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  22. Final World Group 1999 [online]. Mezinárodní tenisová federace [cit. 2023-12-09]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  23. Final World Group 2001 [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-12-09]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  24. Final World Group 2004 [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-12-09]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  25. Final World Group 2005 [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-12-09]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  26. Final World Group 2007 [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-12-09]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  27. Final World Group 2008 [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-12-09]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  28. Final World Group 2013 [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-12-09]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  29. Finals Play Offs 2021 [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-12-09]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat