Eugen von Falkenhayn

Eugen Isidor hrabě z Falkenhaynu (4. dubna 1792 Schrems16. září 1853 Girincs, Uhry) byl rakouský generál. V armádě sloužil jako dobrovolník od roku 1809 a několikrát se vyznamenal statečností v napoleonských válkách. Později byl císařským pobočníkem a doprovázel Františka I. na zahraničních cestách.[1] V letech 1840–1848 zastával funkci nejvyššího hofmistra arcivévody Františka Karla. Jako voják sloužil aktivně naposledy v době revoluce 1848–1849, kdy byl vrchním velitelem pro Horní Rakousko a Salcbursko. V roce 1851 dosáhl hodnosti generála jezdectva a nakonec u dvora zastával čestnou funkci kapitána císařské gardy (1851–1853). Jeho dva synové Franz a Julius zastávali vlivné pozice v politice a státní správě Rakouska-Uherska.

Eugen hrabě von Falkenhayn
Generál jízdy hrabě Eugen von Falkenhayn (litografie, 1853, August Prinzhofer)
Generál jízdy hrabě Eugen von Falkenhayn (litografie, 1853, August Prinzhofer)
Kapitán císařské gardy
Ve funkci:
1851 – 1853
PředchůdceKarl Civalart d'Happancourt
NástupceFriedrich Hannibal Thurn-Taxis
Nejvyšší hofmistr arcivévody Františka Karla
Ve funkci:
1840 – 1848
PředchůdceRudolf von Salis-Zizers
NástupceFerdinand von Wurmbrand-Stuppach
Vojenská služba
SlužbaRakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Hodnostgenerál jezdectva (1851), polní podmaršál (1840), generálmajor (1832)

Narození4. dubna 1792
Schrems
Úmrtí16. září 1853 (ve věku 61 let)
Girincs
Titulhrabě
DětiFranz Falkenhayn
Julius von Falkenhayn
PříbuzníJohann Nepomuk Graf von Falkenhayn (sourozenec)
Profesevoják a důstojník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat
 
Erb rodu Falkenhaynů

Pocházel ze starého slezského šlechtického rodu Falkenhaynů povýšeného v roce 1689 do hraběcího stavu,[2] narodil se jako starší syn c. k. komořího hraběte Eugena Falkenhayna (1761–1826) a jeho manželky Marie Anny, rozené hraběnky Veterani-Mallentheimové (1766–1852).[3][4] Eugen vstoupil jako dobrovolník do armády během války proti Napoleonovi v roce 1809 a stal se poručíkem u nově zorganizované zeměbrany. Vyznamenal se v bitvě u Wagramu, kde byl čtyřikrát zraněn. Byl povýšen na nadporučíka u pěšího pluku č. 2, znovu se vyznamenal v tažení v roce 1813. V hodnosti rytmistra byl poté pobočníkem maršála Bellegarda, v roce 1815 nastoupil jako pobočník u císaře Františka I. Jako major byl štábním důstojníkem u 5. jezdeckého pluku ve Vídni,[5] ale císaře Františka často doprovázel na cestách. Jako císařský pobočník se zúčastnil kongresů v Cáchách (1818), Opavě (1820), Lublani (1821) a Veroně (1822). V roce 1823 byl povýšen na podplukovníka, stal se zástupcem velitele 6. kyrysnického pluku, od roku 1824 byl zároveň komorníkem u dvora arcivévody Františka Karla.[6] V roce 1826 dosáhl hodnosti plukovníka a stal se velitelem 6. pluku kyrysníku v Debrecíně.[7]

 
Zámek Ottenschlag (Dolní Rakousy), sídlo rodu Falkenhaynů v 19. století

V roce 1832 byl povýšen do hodnosti generálmajora a nadále vykonával funkci prvního komorníka u arcivévody Františka Karla, v letech 1840–1848 byl jeho nejvyšším hofmistrem a v roce 1840 získal hodnost polního podmaršála.[8][9] Po vypuknutí revoluce v roce 1848 doprovázel císařský dvůr do Innsbrucku a pak do Olomouce. Krátce byl vrchním velitelem v Horním Rakousku, ale již v roce 1850 byl opět mimo aktivní službu.[10] K datu 2. února 1851 byl povýšen do hodnosti generála jezdectva[11] a nakonec v letech 1851–1853 zastával čestnou funkci kapitána císařské gardy trabantů (Capitän der k.k. Trabanten-Leibgarde).[12]

Tituly a ocenění

editovat

V roce 1811 byl jmenován c. k. komořím a jako nejvyšší hofmistr arcivévody Františka Karla obdržel v roce 1840 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[13] Byl nositelem Řádu železné koruny I. třídy, v zahraničí obdržel ruský Řád sv. Stanislava I. třídy, velkokříž bavorského Řádu sv. Michaela a Záslužný řád bavorské koruny. Od roku 1849 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 18.[14] Byl také členem Zemědělské společnosti ve Vídni.[15]

Byl majitelem několika panství v Dolním Rakousku (Ottenschlag, Droß).

V roce 1825 se oženil s hraběnkou Karolínou Colloredovou z Wallsee (1802–1835), dcerou státního ministra Františka de Pauly Colloreda (1736–1806). Karolína byla c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Z manželství se narodili čtyři synové,[16] dva z nich dosáhli v politice a státní správě vysokých funkcí.

Eugenův mladší bratr Jan Nepomuk (1801–1882) sloužil také v armádě a dosáhl hodnosti polního podmaršála. Jejich teta Marie Udalrika Falkenhaynová (1765–1852) byla manželkou hraběte Prokopa Lažanského z Bukové a jako vdova později dlouholetou nejvyšší hofmistryní císařovny Karolíny Augusty.

Eugenovým švagrem byl diplomat František de Paula Colloredo-Wallsee (1799–1859), rakouský velvyslanec v Londýně a ve Vatikánu.

Reference

editovat
  1. Ottův slovník naučný, díl VIII.; Praha, 1894 (reprint 1997); s. 1050 (heslo Falkenhayn) ISBN 80-7203-136-8
  2. MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti, díl I.; Praha, 2008; 673 s. ISBN 978-80-257-0027-3
  3. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1876; Gotha, 1876; s. 267 dostupné online
  4. Rodina Eugena Falkenhayna na webu geni.com dostupné online
  5. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1818; Vídeň, 1818; s. 296 dostupné online
  6. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1825; Vídeň, 1825; s. 502 dostupné online
  7. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1827; Vídeň, 1827; s. 54, 276 dostupné online
  8. Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums für das Jahr 1841; Vídeň, 1841; s. 185 dostupné online
  9. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1848; Vídeň, 1848; s. 41 dostupné online
  10. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1850; Vídeň, 1850; s. 46 dostupné online
  11. Služební postup Eugena von Falkenhayna in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 43 dostupné online
  12. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1851; Vídeň, 1851; s. 49, 146 dostupné online
  13. Hof- und Staats-Handbuch des Kaiserthumes Österreich: 1845; Vídeň, 1845; s. 78, 84 dostupné online
  14. Přehled majitelů pěšího pluku č. 18 in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 414 dostupné online
  15. Přehled řádů a vyznamenání Eugena Falkenhayna in: Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1852; Vídeň, 1852; s. 164, 218 dostupné online
  16. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1852; Gotha, 1852; s. 201 dostupné online
  17. Rodokmen Oettingen-Wallersteinů na webu euweb.cz dostupné online
  18. Rodokmen Paarů na webu euweb.cz dostupné online

Externí odkazy

editovat