Wikipedie

Štika obecná

druh ryby
(přesměrováno z Esox lucioides)

Štika obecná (Esox lucius; Linnaeus, 1758) je dravá ryba z čeledi štikovitých[2]. Patří mezi nejznámější sladkovodní dravce Evropy. Je hojně vyhledávána sportovními rybáři, v České republice je tato ryba hájená od 1. ledna do 15. června a její minimální lovná délka činí 50 centimetrů.

Jak číst taxoboxŠtika obecná
alternativní popis obrázku chybí
Štika obecná
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaryby (Osteichthyes)
Podtřídapaprskoploutví (Actinopterygii)
Řádštikotvární (Esociformes)
Čeleďštikovití (Esocidae)
Rodštika (Esox)
Binomické jméno
Esox lucius
L., 1758
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

editovat
 
Štika obecná na výstavě Pod hladinou Vltavy v Praze

Štika je velmi dobře uzpůsobena dravému způsobu života. Má protáhlé válcovité tělo s hřbetními a řitními ploutvemi posunutými k ocasu. Charakteristická je pro tento druh dlouhá zploštělá hlava složená z nápadně ozubených čelistí, z nichž dolní je nápadně delší. Zuby jsou u štik přítomny i na jazyku a patrových kostech. [3]Toto uspořádání umožňuje štice rychlý start za kořistí. Zuby jsou mírně zahnuté dovnitř, pro lepší fixaci kořisti. Po opotřebování se tyto zuby nahrazují.

Tělo je svrchu a na bocích zelenohnědé barvy a je pokryté světlými skvrnami a svislými tmavými pruhy. Břicho je světlejší, zpravidla špinavě bílé až žluté. Oko je žluté, ploutve tmavší a příčně pruhované. Štika může dorůstat délky přes 1,5 metru a dosahovat hmotnosti i přes 25 kg (ojediněle mohou dosahovat hmotnosti až 35 kg), v českých podmínkách jsou za velké kusy považovány již 10 kg vážící štiky.

Nejvyšší hlášený věk u štiky byl třicet let.

Determinační znaky

editovat

Hřbetní ploutev má 3–6 nerozvětvených paprsků a dalších 10–16 rozvětvených, řitní ploutev 4–7 nerozvětvených a 10–13 rozvětvených paprsků, na prsní ploutvi bývá obvykle 1 nerozvětvený a 11–16 rozvětvených paprsků a na břišní 1–2 nerozvětvené a 7–11 rozvětvených.

V hlavní postranní čáře je 110–144 šupin, nad postranní čárou je 14–17 řad šupin a pod postranní čárou 12–15 řad šupin.[4]

Samci zpravidla dosahují délky do 100 cm, samice až 150 cm.[3]

Výskyt a ekologie

editovat

Štika obecná je nejrozšířenější z pěti zástupců čeledi štikovitých. Její areál přirozeného výskytu zahrnuje Evropu (mimo Pyrenejský poloostrov a jižní oblast Apeninského a Balkánského poloostrova)[5], Severní Asii a Severní Ameriku.

V Alpách se může vyskytovat v nadmořských výškách až 1500 m n. m.[3] Zároveň štikám nevadí ani brakická voda a vyskytují se i v pobřežních vodách Baltského moře.[6]

Není příliš náročná ohledně typu vod, nicméně preferuje mělké, méně proudivé vody s písečným dnem a bohatou vegetací.[3] Obsazuje tak různá vodní prostředí s dostatkem kořisti - od pstruhových bystřin, rybníků, řek až po přehradní nádrže. Ideálním prostředím jsou velké čerstvě napuštěné nádrže – vodní nádrž Lipno byla několik let po svém napuštění nejbohatším lovištěm štik v Evropě. Velkou populační explozi štik zaznamenala krátce po svém napuštění i přehrada Slezská Harta po povodních v roce 1997.

Může se vyskytovat v hloubce do třiceti metrů, preferuje však hloubku do pěti metrů.[7]

Způsob života a potrava

editovat

Štika obecná detekuje kořist především zrakem, proto je aktivní během dne,[8] přičemž její potravou jsou zejména ryby odpovídající velikosti, např. okoun, ježdík, hrouzek, oukleje, plotice, proudník. Nezřídka se její potravou stávají obojživelníci, drobní hlodavci, či menší jedinci vlastního druhu (kanibalismus je u štik poměrně rozšířen). Odhaduje se, že na přírůstek jednoho kilogramu hmotnosti spotřebuje pět až sedm kilogramů potravy, přičemž mladší kusy rostou rychleji než starší. Štika je teritoriální ryba, proto ji můžeme nalézat na stejném místě. Své teritorium si hlídá před ostatními dravci.

Část štik, žijících na velkých vodních plochách jako jsou přehrady, jezera či brakická voda, nežije teritoriálním, ale pelagickým způsobem života, kdy migrují na volné vodní ploše za hejny ryb, zejména plotic, sleďů a síhů. Tyto štiky pak označujeme jako pelagické nebo také hlubinné.[6]

 
Detail hlavy

Rozmnožování

editovat

Tření štik probíhá od února do května v závislosti na daném prostředí [3], nicméně jsou upřednostňovány klidné, teplé vody s hustým porostem, kde vegetace poskytuje substrát pro nalepení jiker. Typické biotopy jsou mrtvá ramena, [5]polomy, skály, ostrůvky, kde se může plůdek dobře skrýt (ideální jsou čerstvě zatopené louky). Samotný výtěr trvá na dané lokalitě přibližně 2-3 týdny. Probíhá během slunných dnů, v době, kdy je voda nejvíce prohřátá, čili v odpoledních hodinách.[9] K líhnutí plůdků dochází mezi 12.-15. dnem. Mlíčák pohlavně dospívá mezi prvním a třetím rokem, jikernačka mezi třetím a pátým rokem. Samice může vyprodukovat až 250 000 jiker.

V prvních letech svého života je štika naší nejrychleji rostoucí rybou. V dobrých podmínkách může rok po vylíhnutí z jikry měřit přes čtyřicet centimetrů a někdy i víc než půl metru. V přírodě je ale u ročních štik běžnější délka kolem 25 centimetrů.

Dále se sice růst zpomaluje, ale i tak je velmi rychlý. Takové tempo růstu je ovšem podmíněno dostatkem potravy a vhodnými životními podmínkami vůbec. Dokonce i v rámci jedné lokality proto štiky vykazují ve svém růstu značné rozdíly.[4]

Význam

editovat

Sportovní rybolov

editovat

Štika obecná je sportovními rybáři považována za velice cenný úlovek, neboť je poměrně velká a ulovit velkou štiku dá značnou práci i zkušenému rybáři. Je ceněna pro kvalitní rybí maso s nízkým podílem tuku a kostí.[9]

Průměrná hmotnost lovených ryb v České republice je dva až tři kilogramy. Na pstruhových revírech není hájená a je zde považována za škodnou. Při jejím ulovení na pstruhových revírech se nesmí pouštět zpět do vody ani pokud je podměrečná.

 
Štika obecná na výstavě Pod hladinou Vltavy v Praze

Striktní omezení lovu štik v České republice na mimopstruhových revírech ČRS:

  • lovná míra: 50 cm
  • doba hájení: 1. leden – 15. červen. Je pevně stanovena rybářským svazem a je ji nutné dodržovat.

Regulace osádky v chovných nádržích

editovat

Štika byla již v počátcích rybníkářství přidávána do kapřích rybníků, což mělo za následek zvýšení produkce, neboť štiky kaprům ulovily většinu konkurence z řad malých ryb. Živí se také uhynulými, nemocnými, či poraněnými rybami, a tak plní roli jakési zdravotní policie. Ovlivňuje tedy zásadně zdravotní stav rybí populace.

Přirození nepřátelé

editovat

Štičí plůdek je požírán především ostatními rybami a volavkou. Často je také obětí druhového kanibalismu, na což je třeba brát ohled při jejich umělém odchovu. Dospělého věku se dožije jen velmi malá část z nich, v dospělosti je lovena především vydrou a kormoránem.

Zajímavosti

editovat
  • Na severu USA a v Kanadě (oblast velkých jezer) občas dochází ke křížení štiky obecné a štiky muskalunga. Křížencům se říká tygří muskalunga, kříženci samci jsou vždy neplodní, samice jsou plodné a kříží se dále s oběma druhy.
  • Tzv. jižní štika, žijící v Itálii, byla vždy považována za speciální barevnou mutaci štiky obecné, ale od roku 2011 se na základě výzkumů DNA považuje za samostatný druh (Esox flaviae).
  • Při útoku na kořist štika vyvíjí rychlost 3 - 4 m/s, ale je schopná dosáhnout i rychlosti více než dvojnásobné - 7 -9 m/s.[10]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
  2. ↑ BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-04-25]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e FRITZ, Terofal. Sladkovodní ryby v evropských vodách. 1. vyd. Praha: Ikar, 1997. 287 s. ISBN 80-7202-140-0. S. 56. 
  4. ↑ a b Štika obecná. www.chytej.cz [online]. [cit. 2019-04-25]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b ČIHAŘ, Jiří. Naše ryby. 2. vyd. Praha: Ottowo nakladatelství, 2003. 184 s. ISBN 80-7181-904-2. S. 76,77. 
  6. ↑ a b Štika obecná (Essox Lucius). rybanahacku.cz [online]. [cit. 2018-12-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-19. 
  7. ↑ Esox lucius summary page. FishBase [online]. [cit. 2019-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ https://animaldiversity.org/accounts/Esox_lucius/
  9. ↑ a b POLICAR, Tomáš; KŘIŠŤAN, Jiří; BONDARENKO, Volodymyr a PĚNKA, Tomáš. Optimalizace reprodukce a chovu plůdku štiky obecné (Esox lucius L.) pro vysazování do volných vod. Edice metodik. Vodňany: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Fakulta rybářství a ochrany vod, 2021. ISBN 978-80-7514-141-5.
  10. ↑ Štika obecná | ZOO Chleby. www.zoochleby.cz [online]. [cit. 2019-04-25]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • Hanzák J a kol. (1969). Světem zvířat, IV. díl, Pláštěnci, bezlebeční, ryby, obojživelníci a plazi. Praha, Albatros.
  • S. Vodinský, M. Vodinský: Ryby našich vod
  • Z. Simek: Ryby zblízka
  • Scott, W.B. and E.J. Crossman, 1998. Freshwater fishes of Canada. Oakville (Ontario, Canada): Galt House Publications. xx+966 p.
  • Eaton, J.G., J.H. McCormick, B.E. Goodno, D.G. O'Brien, H.G. Stefany, M. Hondzo and R.M. Scheller, 1995. A field information-based system for estimating fish temperature tolerances. Fisheries 20(4):10-18
  • IGFA, 2001. Databáze IGFA záznamů o rybolovu až do roku 2001. IGFA, Fort Lauderdale, USA.
  • Muus, BJ a P. Dahlström, 1968. Süßwasserfische. BLV Verlagsgesellschaft, München. 224 s.
  • IGFA, 2001. Database of IGFA angling records until 2001. IGFA, Fort Lauderdale, USA.
  • J. Čihař. (2003). Naše ryby. Praha, Ottowo nakladatelství s.r.o.

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Štika_obecná&oldid=24617511“