Ernst Maurig von Sarnfeld
Ernst Maurig von Sarnfeld (1. října 1860 Vídeň – 1. srpna 1919 Curych) byl rakousko-uherský diplomat. Ve službách ministerstva zahraničí působil od roku 1882, později byl c. k. generálním konzulem v Kalkatě (1900–1906), Varšavě (1909–1911) a nakonec v Curychu (1911–1918). Krátce po zániku monarchie spáchal sebevraždu. Sňatkem byl spřízněn s uherskou šlechtickou rodinou Serényiů.
| Ernst rytíř Maurig von Sarnfeld | |
|---|---|
 Erb rodu Maurigů ze Sarnfeldu (1867, Rakouský státní archiv Vídeň) | |
| Generální konzul v Curychu | |
| Ve funkci: 1911 – 1918 | |
| Předchůdce | Stephan Lippert von Granberg |
| Nástupce | funkce zanikla |
| Generální konzul ve Varšavě | |
| Ve funkci: 1909 – 1911 | |
| Předchůdce | Stephan Ugron |
| Nástupce | Leopold Andrian von Werburg |
| Narození | 1. října 1860 |
| Úmrtí | 1. srpna 1919 (ve věku 58 let) |
| Titul | rytíř |
| Příbuzní | Ferdinand Maurig von Sarnfeld (bratr) |
| Profese | diplomat |
| Ocenění | Leopoldův řád, Řád Františka Josefa |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatNarodil se jako mladší syn diplomata Antona Mauriga (1818–1887), c. k. generálního konzula v Marseille.[1] Původně krátce sloužil v c. k. armádě, kde byl v roce 1881 povýšen na poručíka. Poté vstoupil do státních služeb a začínal jako nižší úředník u dolnorakouského místodržitelství ve Vídni. Mezitím studoval francouzštinu a angličtinu a v roce 1882 nastoupil na ministerstvo zahraničí,[2] kde později dosáhl titulu ministerského rady. V letech 1889–1891 znovu krátce sloužil v armádě a u 39. praporu c. k. zeměbrany v Litoměřicích byl povýšen na nadporučíka.[3] Poté se vrátil na ministerstvo zahraničí, kde byl dvorním a ministerským radou I. třídy[4] a v roce 1898 byl rakousko-uherským delegátem při slavnostním otevření železnice v belgické kolonii Kongo.
V letech 1900–1905 byl generálním konzulem v Kalkatě,[5][6] kde významně přispěl k rozšíření obchodu mezi Indií a Rakousko-Uherskem. Po návratu do Evropy byl obchodním ředitelem na velvyslanectví v Londýně (1906–1909)[7][8] a v letech 1909–1911 zastával funkci generálního konzula ve Varšavě. V roce 1911 byl krátce obchodním ředitelem na velvyslanectví v Berlíně, ale ještě téhož roku byl přeložen jako geneální konzul do Curychu, kde strávil sedm let (1911–1918).[9] Za první světové války organizoval transporty rakousko-uherských válečných zajatců z Itálie. Po zániku monarchie zůstal v Curychu, kde krátce poté spáchal sebevraždu.
Rodina
editovatOženil se 28. října 1901 ve Štýrském Hradci, jeho manželkou se stala hraběnka Marie Luisa Serényiová (1858–1919), dcera Jana Alfonse Serényiho a sestřenice dlouholetého moravského zemského hejtmana Otto Serényiho.[10] Marie Luisa byla před sňatkem čestnou dámou Ústavu šlechtičen v Brně. Manželství zůstalo bezdětné a Marie Luisa zemřela v Curychu krátce po Ernstově sebevraždě.[11]
Jeho starší bratr Ferdinand Maurig von Sarnfeld (1856–1905) byl státním úředníkem u českého místodržitelství a nakonec dlouholetým okresním hejtmanem v Karlových Varech (1892–1905).[12]
Tituly a ocenění
editovatOd dětství užíval šlechtický titul rytíře s predikátem Maurig von Sarnfeld, který získal jeho otec v roce 1867.[13] Během svého působení v diplomatických službách získal několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[14][15]
Rakousko-Uhersko
editovat
Jubilejní pamětní medaile (1898)
komtur Řádu Františka Josefa (1908)
Vojenský jubilejní kříž (1908)
rytířský kříž Leopoldova řádu (1916)
Zahraničí
editovat
rytíř Řádu čestné legie (Francie)
rytíř Řádu Albrechtova (Sasko)
důstojník Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko)
rytíř Řádu württemberské koruny (Württembersko)
Řád svaté Anny III. třídy (Rusko)
rytíř Řádu San Marina (San Marino)
Řád lva a slunce V. třídy (Persie)
.svg){kind=small}
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ DEUSCH, Engelbert: Die effektiven Konsuln Österreich (-Ungarns) von 1825–1918. Ihre Ausbildung, Arbeitsverhältnisse und Biografien; Wien, 2017; s. 444 ISBN 978-3-205-20493-0 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1886; Vídeň, 1886; s. 2 dostupné online
- ↑ Schematismus der K.K. Landwehr und der K.K. Gendarmerie 1890; Vídeň, 1890; s. 204 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1886; Vídeň, 1886; s. 201 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 243 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1902; Vídeň, 1902; s. 44 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1908; Vídeň, 1908; s. 47 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 276 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1914; Vídeň, 1914; s. 81 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1902; Gotha, 1902; s. 806 dostupné online
- ↑ Rodokmen Serényiů na webu euweb.cz dostupné online
- ↑ KLEČACKÝ, Martin a kolektiv: Slovník představitelů politické správy v Čechách v letech 1849–1918; Národní archiv, Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky, Praha, 2020; s. 432 (heslo JUDr. Ferdinand rytíř Maurig von Sarnfeld) ISBN 978-80-88304-18-0
- ↑ Nobilitační diplom Antona Mauriga na webu Rakouského státního archivu dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Ernsta Mauriga in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1917; Vídeň, 1917; s. 76 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Ernsta Mauriga in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 387 dostupné online
Literatura
editovat- DEUSCH, Engelbert: Die effektiven Konsuln Österreich (-Ungarns) von 1825–1918. Ihre Ausbildung, Arbeitsverhältnisse und Biografien; Wien, 2017; s. 444–445 ISBN 978-3-205-20493-0 dostupné online