Ernst Grünfeld
Ernst Franz Grünfeld (původně Ernest Franz Grünfeld; * 21. listopadu 1893, Josefstadt, Vídeň – 3. dubna 1962, Ottakring, tamtéž) byl rakouský šachový velmistr. Do turnajové praxe uvedl jedno důležité zahájení, Grünfeldovu indickou obranu, která se po něm jmenuje.
| Ernst Grünfeld | |
|---|---|
 | |
| Narození | 21. listopadu 1893 Vídeň |
| Úmrtí | 3. dubna 1962 (ve věku 68 let) Vídeň |
| Tituly | mezinárodní velmistr (1950) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatErnst Grünfeld se narodil dne 21. listopadu v roce 1893 v osmém vídeňském okrese Josefstadtu jako sedmé dítě římskokatolických rodičů, kteří oba dva do Vídně emigrovali. Otec Julius se do Vídně přestěhoval z Rakouského Slezska a matka Aloisia ze Sudet. Když mu bylo pět let, byl součástí nehody a bylo nuceno amputovat jeho levou nohu. Byl také krátkozraký, ale měl výbornou paměť.[1]
Jeho otec a dva bratři zemřeli v důsledku první světové války. Jelikož rodina vlastnila svůj rodinný podnik, kde prodávali bronzové zboží, museli jej kvůli úmrtí zmíněných příslušníků zavřít.[1]
Grünfeld byl ženatý a měl jednu dceru.
Šachová kariéra
editovatJeho šachová kariéra se začala rodit při zápase o titul mistra světa v roce 1910, kdy se Emanuel Lasker utkal s Karlem Schlecterem. Grünfeld byl tímto zápasem tak ohromen, že již o rok později uměl hrát šachy. Poprvé na své vynikající šachové schopnosti upozornil ve vídeňských šachových klubech, tehdy mu bylo kolem devatenácti let. Během první světové války však neměl žádné příležitosti k zapojení se do mezinárodních šachových turnajů a začal se tak více věnovat korespondenčnímu šachu.
Úspěchů na turnajích dosáhl zejména mezi lety 1920 a 1936. Když se poprvé v roce 1921 zúčastnil mezinárodního turnaje, byl velkou senzací turnaje v Budapešti, jelikož skončil druhý za Alexandrem Aljechinem. V roce 1923 vyhrál ve Frankufurtu nad Mohanem před Ehrhardtem Postem a Heinrichem Wagnerem. 23. německé mistrovství DSB.[2] V tomto roce také vyhrál turnaj v Margate, a to před Aljechinem, Bogoljubovem a Rétim. V roce 1924 skončil před Spielmannem a Rubinsteinem v Meranu na prvním místě. V roce 1933 vyhrál turnaj v Ostravě.
V letech 1927, 1931, 1933 a 1935 se s rakouským národním týmem zúčastnil šachových olympiád.[3] Během nacistické éry se Grünfeld připojil k NSDAP. Byl opakovaně nacisty znepřátelen kvůli svému židovsky znějícímu jménu, ale na druhé straně odkazoval na svůj „árijský původ“. Psal pro časopis Schach-Echo a také účastnil se akcí pořádaných Wehrmachtem.[4]
V prosinci 1924 dosáhl svého nejlepšího hodnocení Elo, které dosahovalo hodnoty 2715. Tímto se tak dostal na 4. místo ve světovém žebříčku.[5] V roce 1950 získal díky svým velkým mezinárodním úspěchům titul velmistra FIDE.[6]
Přínos do teorie zahájení
editovatGrünfeld přišel s mnoha poznatky o teorii šachových zahájení. On sám měl téměř encyklopedickou znalost variant zahájení.
Poté, co ve Vídni v roce 1921 prohrál s Friedrichem Sämischem a v Budapešti s Borisem Kostičem, začal se zajímat a hledat nadějnou odpověď černého na dámský gambit. Také se soustředil na indické hry. Přišel na to, že fianchetování černého královského střelce by mohlo být zkombinováno s otevřením centra šachovnice tahem c7 – c5.[7]
Styl hraní
editovatGrünfeldovou hlavní výhodou byla výborná znalost zahájení. Byl znám tím, že shromažďoval všechny dostupné hry, stanovoval varianty zahájení a používal svůj vlastní systém hodnocení. Pro každý turnaj si vytvořil kapesní reprertoár, který byl znám jako „pouzdro na varianty“.[8]
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Ernst Grünfeld (Schachspieler) na německé Wikipedii.
- ↑ a b EHN, Michael; KASTNER, Hugo. Schicksalsmomente der Schachgeschichte : Dramatische Entscheidungen und historische Wendepunkte. 1. vyd. Hannover: Humboldt Verlag, 2014. 274 s. Dostupné online. ISBN 978-3-86910-260-3, ISBN 3-86910-260-8. OCLC 882502900 S. 129. (německy)
- ↑ TeleSchach / Historische Turniere in Deutschland / Frankfurt am Main 1923. www.teleschach.de [online]. [cit. 2020-04-03]. Dostupné online.
- ↑ OlimpBase :: Men's Chess Olympiads :: Ernst Grünfeld. www.olimpbase.org [online]. [cit. 2020-04-03]. Dostupné online.
- ↑ BRUNS, Edmund. Das Schachspiel als Phänomen der Kulturgeschichte des 19. und 20. Jahrhunderts. Münster: Lit 381 s. Dostupné online. ISBN 3-8258-6546-0, ISBN 978-3-8258-6546-7. OCLC 52557663 S. 214.
- ↑ Chessmetrics Player Profile: Ernst Grünfeld. chessmetrics.com [online]. [cit. 2020-04-03]. Dostupné online.
- ↑ ICLICKI, Willy. FIDE Golden book 1924–2002. 1. vyd. Slovinsko: Euroadria, 2002. 256 s. S. 74.
- ↑ EHN, Michael; KASTNER, Hugo. Schicksalsmomente der Schachgeschichte: Dramatische Entscheidungen und historische Wendepunkte. 1. vyd. Hannover: Humboldt Verlag, 2014. 276 s. ISBN 978-3869102061, ISBN 3869102063. S. 131. (německy)
- ↑ EHN, Michael; KASTNER, Hugo. Schicksalsmomente der Schachgeschichte: Dramatische Entscheidungen und historische Wendepunkte. 1. vyd. Hannover: Humboldt Verlag, 2004. 274 s. ISBN 978-3869102061, ISBN 3869102063. S. 130. (německy)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ernst Grünfeld na Wikimedia Commons - ChessGames – Ernst Grünfeld (partie) (anglicky)
