Emil Schultheisz von Devecser
Emil Schultheisz von Devecser (uváděn též jako Schultheiß) (18. července 1854 Devecser – 26. srpna 1920 Budapešť) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1872 a dvacet let strávil u posádky v Komárně. Později přešel k uherské zeměbraně, kde dosáhl hodnosti polního podmaršála. Za první světové války byl divizním velitelem na východní frontě (1914–1915), kvůli nemoci poté přešel na post velitele uherské zeměbrany v Prešpurku (1915–1918). V armádě dosáhl hodnosti generála pěchoty (1917), ještě před koncem války byl penzionován.
| Emil Schultheisz von Devecser | |
|---|---|
 | |
| Velitel uherské zeměbrany v Prešpurku | |
| Ve funkci: 1915 – 1918 | |
| Předchůdce | Josef Čech |
| Nástupce | Valerian Czaszny |
| Velitel 54. pěší divize | |
| Ve funkci: 1914 – 1915 | |
| Předchůdce | nově zřízená funkce |
| Nástupce | Siegmund Benigni |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | generál pěchoty (1917), polní podmaršál (1913), generálmajor (1910) |
| Ocenění | Leopoldův řád, Řád železné koruny |
Životopis
editovatPocházel z Uher, byl synem lékaře Maximiliana Schultheisze (1825–1891). Základní vzdělání absvolvoval v Budapešti a Terstu, vojenskou průpravu získal v letech 1873–1875 na kadetní škole ve Štýrském Hradci. Do armády vstoupil již jako kadet v roce 1872 a dvacet let sloužil u 48. pěšího pluku v Komárně (1872–1893). Mezitím byl v roce 1876 povýšen na poručíka[1] a v roce 1878 se zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny. Dále postupoval v hodnostech (nadporučík 1881,[2] kapitán 1888[3]) a s 48. plukem byl později přeložen do Nagykanizse a Foči. Poté absolvoval kurz pro důstojníky a v hodnosti majora (1896) byl převelen k 10. pluku uherské zeměbrany v Miskolci. V roce 1900 byl povýšen na podplukovníka a u dalších jednotek uherské zeměbrany poté sloužil v Nitře, Kluži a Segedínu. V roce 1905 byl povýšen na plukovníka.[4]
V roce 1910 dosáhl hodnosti generálmajora[5] a stal se velitelem 45. pěší brigády uherské zeměbrany v Segedínu.[6] K datu 1. května 1913 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a převzal oblastní velitelství zeměbrany v Segedínu.[7] Již koncem roku 1913 si vzal ze zdravotních důvodů dovolenou a ke dni 1. dubna 1914 odešel do penze. Po začátku první světové války byl během mobilizace koncem července 1914 znovu povolán do aktivní služby a v čele jednotek segedínské zeměbrany se zapojil do bojů na východní frontě. Od října 1914 do února 1915 byl velitelem 54. pěší divize v Haliči.[8] Koncem roku 1914 v Bukovině onemocněl a z fronty byl odvolán. Vrátil se zpět do Uher a znovu byl velitelem jednotek zeměbrany v Segedínu (1915) a nakonec v Prešpurku (1915–1918).[9] K datu 20. listopadu 1917 dosáhl hodnosti titulárního generála pěchoty.[10] Ke dni 1. června 1918 byl znovu penzionován[11] a dožil v soukromí v Budapešti.
Jeho manželkou byla Margaret von Epstein (1870–1953), dcera vlivného a později zkrachovalého bankéře Gustava Epsteina.[12] Z manželství se narodili tři synové a jedna dcera.[13] V další generaci rodiny vynikl jeho vnuk Emil Schultheisz (1923–2014), významný maďarský lékař, vědec a dlouholetý ministr zdravotnictví (1974–1984).
Tituly a ocenění
editovatV roce 1912 byl povýšen do šlechtického stavu s predikátem Edler von Devecser odkazujícím na jeho rodiště. Během vojenské služby obdržel několik vyznamenání.[14]
Válečná medaile (1878)
Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1897)
Jubilejní pamětní medaile (1898)
Řád železné koruny III. třídy (1906)
Vojenský jubilejní kříž (1908)- Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1912)
Mobilizační kříž (1913)
rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1915)
Bronzová vojenská záslužná medaile s válečnou dekorací (1917)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1877; Vídeň, 1876; s. 319 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1882; Vídeň, 1881; s. 208 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1889; Vídeň, 1888; s. 212 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 282 dostupné online
- ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer 1911; Vídeň, 1910; s. 179 dostupné online
- ↑ Generale und Obersten 1912; Vídeň, 1912; s. 6 dostupné online
- ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 132 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů divizí rakousko-uherské armády 1914–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Generale und Obersten (k.u.k. Heer) 1916; Vídeň, 1916; s. 14 dostupné online
- ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungairian army dostupné online
- ↑ Služební postup Emila Schultheisze in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 168 dostupné online
- ↑ VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2019; Praha, 2013; s. 125 ISBN 978-80-905324-0-3
- ↑ Rodina Emila Schultheisze na webu geni.com dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Emila Schultheisze in: Generale und Obersten (k.u.k. Heer 1917); Vídeň, 1917; s. 18 dostupné online
Literatura
editovat- BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 286–287 (heslo Emil Schultheisz) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)
Externí odkazy
editovat- Biografie Emila Schultheisze na webu Veszprém Megyei Életrajzi Lexikon dostupné online