Siegmund hrabě Benigni (německy Siegmund Josef Thomas Heinrich Ludwig Graf von Benigni in Müldenberg) (15. ledna 1855 Rijeka13. října nebo 23. října 1922 Štýrský Hradec) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil jako absolvent vojenské akademie v nižších hodnostech od roku 1873. Během vojenské služby působil u řady posádek v celé monarchii, několik let strávil mimo jiné v Čechách (České Budějovice, Praha, Josefov). Uplatnil se také jako pedagog a v roce 1907 dosáhl hodnosti generálmajora. Na začátku první světové války byl jako polní podmaršál a divizní velitel povolán na východní frontu. Vyznamenal se v oblasti Dukelského průsmyku zastavením postupu ruské armády a dobyl Bukovinu. Jako samostatný velitel armádního sboru poté operoval v Karpatech a obsadil město Kolomyja. V roce 1915 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra a v roce 1917 získal titul hraběte. V závěru první světové války byl přeložen na podružný post velitele v Krakově a po rozpadu monarchie byl v armádě penzionován.

Siegmund hrabě Benigni
Velitel v Krakově
Ve funkci:
4. května 1918 – 1. prosince 1918
PředchůdceAdam Brandner von Wolfszahn
Nástupcefunkce zanikla
Velitel 8. armádního sboru
Ve funkci:
5. července 1916 – 4. května 1918
PředchůdceViktor von Scheuchenstuel
NástupceEmmerich Hadfy von Livno
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostpolní zbrojmistr (1915), polní podmaršál (1911), generálmajor (1907)

Narození15. ledna 1855
Rijeka
Úmrtí13. října 1922 (ve věku 67 let) nebo 23. října 1922 (ve věku 67 let)
Štýrský Hradec
Místo pohřbeníSt.-Peter-Stadtfriedhof, Graz
Titulhrabě (1917)
Profesevoják, voják a maršál
CommonsSiegmund Benigni
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat
 
Polní zbrojmistr Siegmund Benigni v Sedmihradsku (1916)

Pocházel ze staré patricijské rodiny z Tridentu, která později přesídlila do Toskánska a rakouských zemí. Předkové se připomínají od 14. století a v roce 1740 byli povýšeni do šlechtického stavu v habsburské monarchii.[1] Narodil se do početné rodiny, byl třetím synem c. k. podplukovníka a velitele ve Štýrském Hradci Heinricha Ferdinanda Benigniho (1809–1862).[2] První vojenskou průpravu získal na kadetní škole v Mariboru, poté v letech 1869–1873 studoval na Technické vojenské akademii ve Vídni. V hodnosti poručíka nastoupil aktivní službu v roce 1873 u 1. pluku ženistů v Olomouci.[3] Po absolvování kurzů pro vyšší důstojníky byl povýšen na nadporučíka a zařazen do důstojnického sboru generálního štábu (1880). Poté několik let sloužil u různých jednotek v Sibiu. V roce 1885 byl převelen do Krakova, krátce pak sloužil v Přemyšlu a Českých Budějovicích. V roce 1887 byl povýšen na kapitána a v letech 1889–1891 byl štábním důstojníkem u 8. armádního sboru v Praze, kde byl velitelem ženistů.[4] V letech 1891–1898 působil u 47. pěšího pluku ve Štýrském Hradci a mezitím byl v roce 1893 povýšen na majora.[5] V letech 1898–1901 vedl jako ředitel kadetní školu pro pěchotu v Prešpurku[6][7] a mezitím postupoval v hodnostech (podplukovník 1898, plukovník 1901). Dále byl velitelem pěšího pluku č. 3 v Brně,[8] pěšího pluku č. 19 ve Lvově (1902–1904)[9] a pěšího pluku č. 2 ve Štýrském Hradci (1904–1907).[10][11]

 
Polní zbrojmistr Siegmund Benigni (1917)

V roce 1907 dosáhl hodnosti generálmajora[12] a byl pověřen velením 19. pěší brigády v Josefově, ještě téhož roku byl přeložen do Trebinje jako velitel 2. horské brigády.[13][12] V roce 1910 byl jmenován zástupcem velitele 16. armádního sboru v Dubrovníku[14] a k datu 1. listopadu 1911 získal hodnost polního podmaršála.[15][16] V roce 1913 byl uvolněn z aktivní služby do stavu záloh a žil v soukromí ve Lvově.[17] Již o rok později na začátku první světové války byl znovu povolán. Zúčastnil se bojů na východní frontě, od ledna 1915 velel 45. pěší divizi, v rámci armády generála Pflanzer-Baltina převzal na jaře 1915 velení 15. pěší divize v Karpatech.[18] V červenci 1915 vytvořil ze svých jednotek armádní sbor, který nesl jeho jméno (Korps Benigni)[19] a s ním bojoval na ruské frontě. K datu 1. listopadu 1915 byl povýšen do druhé nejvyšší armádní hodnosti polního zbrojmistra.[20][21] V letech 1916–1918 byl velitelem 8. armádního sboru,[22][19] s nímž se zúčastnil dalších bojů na východní frontě a v Rumunsku. Na jaře 1918 byl z fronty odvolán a nastoupil do méně důležité funkce vojenského velitele v Krakově. Zde setrval do konce první světové války a k datu 1. ledna 1919 byl penzionován.[23] V soukromí žil ve Štýrském Hradci, kde zemřel a je zde také pohřben.

Tituly a ocenění

editovat

Od narození užíval šlechtický titul rytíř, který rodině náležel od roku 1740. Za zásluhy byl spolu se svými bratry v roce 1917 povýšen do hraběcího stavu. Jednalo se osobní rozhodnutí císaře Karla I. ze srpna 1917, formality spojené s vydáním diplomu byly dokončeny 15. ledna 1918.[24][25] V diplomu bylo výslovně uvedeno, že rodině je odpuštěna příslušná správní taxa, která v případě hraběcího titulu činila 12 600 rakouských korun.[26] Sám Siegmund Benigni hodnotil své zásluhy velmi vysoko a usiloval o získání nejvyšší vojenského vyznamenání Řádu Marie Terezie, k tomu ale nedošlo. Při uvádění svých zásluh uváděl účast na obraně Jaroslavli, náročný přechod Karpat a dobytí Kolomyje.[27] Jako velitel armádního sboru byl v roce 1916 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.[28] Během vojenské služby získal řadu ocenění.[29]

 
Hrobka rodiny Sigmunda Benigniho ve Štýrském Hradci

V roce 1884 se ve Štýrském Hradci oženil s Olgou Schemelovou von Kühnritt (1860–1938), dcerou plukovníka Ferdinanda Schemela.[30] Měli spolu tři děti, ze synů byl starší Siegmund Josef (1886–1972), který sloužil v armádě a působil také ve státních službách jako okresní komisař. Mladší syn Karl Ferdinand (1889–1976) byl v c. k. armádě rytmistrem, později byl kapitánem u Luftwaffe a jako Sturmbannführer sloužil u jednotek SA. [31]

Siegmundovi bratři sloužili u c. k. námořnictva, Heinrich (1848–1924) byl korvetním kapitánem a Rudolf (1862–1937) dosáhl za první světové války hodnosti viceadmirála.[32]

Reference

editovat
  1. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1920; Gotha, 1920; s. 87–88 dostupné online
  2. Rodina Heinricha Ferdinanda Benigniho na webu geni.com dostupné online
  3. Kais. Königl. Militär Schematismus 1874; Vídeň, 1873; s. 521 dostupné online
  4. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1890; Vídeň, 1889; s. 756 dostupné online
  5. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1897; Vídeň, 1896; s. 213, 462 dostupné online
  6. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 280 dostupné online
  7. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1899; Vídeň, 1898; s. 209, 462 dostupné online
  8. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1902; Vídeň, 1901; s. 402 dostupné online
  9. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1903; Vídeň, 1902; s. 426 dostupné online
  10. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 280, 286 dostupné online
  11. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1907; Vídeň, 1906; s. 171, 666 dostupné online
  12. a b Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1908; Vídeň, 1907; s. 149, 168 dostupné online
  13. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 309 dostupné online
  14. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 304, 309 dostupné online
  15. Generale und Oberste des k.u.k. Heeres 1912; Vídeň, 1912; s. 6 dostupné online
  16. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1911; Vídeň, 1910; s. 162 dostupné online
  17. Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 151 dostupné online
  18. Přehled velitelů divizí rakousko-uherské armády 1914–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  19. a b Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  20. Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  21. Ranglisten des Kaiserlich und Königlichen Heeres 1916; Vídeň, 1916; s. 12 dostupné online
  22. 8. armádní sbor rakousko-uherské armády 1914–1918 na webu valka.cz dostupné online
  23. Služební postup Siegmunda Benigniho in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 13 dostupné online
  24. ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 386 ISBN 80-86781-08-9
  25. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1919; Gotha, 1919; s. 87
  26. ŽUPANIČ, Jan: Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. in: Sborník archivních prací LXI., Ministerstvo vnitra České republiky, Praha, 2011; s. 30 ISSN 0036-5246
  27. ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 103, 165 ISBN 80-86781-08-9
  28. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 345 dostupné online
  29. Přehled řádů a vyznamenání Siegmunda Benigniho in: STEINER, Jörg, C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 166 dostupné online
  30. Rodina Siegmunda Benigniho na webu geni.com dostupné online
  31. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1941; Gotha, 1941; s. 41–42 dostupné online
  32. Rangsliste der k.u.k. Kriegsmarine 1918; Vídeň, 1918; s. 211, 239 dostupné online

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat