Emil Artur Longen

český dramatik, herec, malíř, režisér a spisovatel

Emil Artur Longen, vlastním jménem Emil Artur (křtěný Emil Václav František) Pitterman (29. června 1885 Pardubice[1]24. dubna 1936 Benešov[2]) byl český dramatik, režisér, herec, komik, scenárista, spisovatel a malíř, přední osobnost českého divadla a vůbec kultury počátku 20. století a první republiky.

Emil Artur Longen
Emil Artur Longen 1912
Emil Artur Longen 1912
Narození29. června 1885
Pardubice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. dubna 1936 (ve věku 50 let)
Benešov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníscenárista, dramaturg, malíř, režisér, dramatik, divadelní herec, filmový herec, filmový režisér, herec, spisovatel a kabaretiér
Manžel(ka)Xena Longenová
Marie Longenová-Uhlířová
DětiJiřina Longenová
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Matriční zápis o narození a křtu Emila Václava Pittermana (matrika N 1880–1887 Pardubice - Jesenčánky + Zelené Předměstí (SOA Zámrsk))

Longen malíř

editovat

Emil Artur Pittermann byl synem notáře z Vlašimi.[3] Vystudoval gymnázium v Benešově, od roku 1904 studoval na Akademii výtvarných uměníPraze u profesora Františka Thieleho. Z akademie byl vyloučen v roce 1908 za kázeňské přestupky. Pitterman byl všestranně nadaný, ale často neukázněný, díky tomu se o něm šířily fámy a legendy.

Již za studií (1907) se podílel na vytvoření malířské skupiny Osma, jejímiž členy byli např. Emil FillaBohumil Kubišta. Jako malíř inklinoval zprvu k postimpresionismuexpresionismu, později byl ovlivněn kubismem a sociálními motivy. Kromě obrazů tvořil kresby, ilustrace a karikatury do svých knih a časopisů.

Longen kabaretiér a divadelník

editovat

Současně ho okouzlilo prostředí divadla a kabaretu. Od roku 1909 už pod pseudonymem Longen spolupracoval s Eduardem Bassem. V následujících dvaceti letech se z Pittermanna stala výrazná osobnost pražských kabaretů, působil v Červené sedmě, Lucerně, Montmartru, Na poříčíRokoku. V roce 1920 založil v Praze kabaret BumRevoluční scénu. V Revoluční scéně poprvé dramatizoval Haškovy Osudy dobrého vojáka ŠvejkaKarlem Nollem v hlavní roli, a Kischovu povídku Nanebevstoupení Tonky Šibenice, kde ústřední roli hrála Longenova žena Xena.

Nějaký čas působil také v zahraničí; v Paříži, LublaniBerlíně, kde měl vlastní scénu Wilde Bühne (1922). Přes Brno se vrátil do Prahy, kde v červnu 1925 založil spolu s režisérem Vladimírem Gamzou soubor Sečesteal („Spojené ensembly Českého studia E. A. Longena“), který se však dlouho při životě neudržel[4].

Poté Longen přišel do Divadla Vlasty Buriana, kde působil jako dramaturg a herec, psal pro ně i úspěšné komedie, některé byly i zfilmovány a dodnes patří u publika k těm nejoblíbenějším. Byly to např. hry C. a k. polní maršálek, Kasta pro sebe, V tlamě velrybyUž mě vezou. Longen měl na Burianovu uměleckou dráhu rozhodující vliv.

Longen filmař a spisovatel

editovat

Longen se zapsal do počátků české kinematografie, když byl r. 1911 spoluautorem a ústřední postavou grotesek o pražském švihákovi Rudim; poslední ze série, Rudi sportsman režíroval samostatně. V němém filmu se pak objevil už jen v roli kouzelníka v kriminálním filmu Otrávené světlo z r. 1921 po boku Karla LamačeAnny Ondrákové. Počátkem třicátých let si pak zahrál ještě ve dvou zvukových dramatech, významná byla především jeho role špiona Redla ve filmu Aféra plukovníka Redla.

O to významnější byly jeho náměty, především přepisy jeho divadelních komedií: C. a k. polní maršálek, Anton Špelec ostrostřelec, Nezlobte dědečkaPobočník Jeho Výsosti. Dosud se promítají i filmy Hrdinný kapitán Korkorán, On a jeho sestra, Matka KráčmerkaJedenácté přikázání.

Longen publikoval i fejetony a články z oblasti divadelnictví převážně v Českém slovuNárodních listech. Proslavil se i jako spisovatel, a jako první označil Vlastu Buriana „králem komiků“ (již 1927), když napsal jeho stejnojmennou biografii. O Jaroslavu Haškovi napsal knihu Jaroslav Hašek (1928) a o své předčasně zesnulé první ženě román Herečka (1929). To byla současně i autobiografie a cenný dokument doby, neboť zde Longen důkladně zachytil divadelní prostředí Prahy 10. a 20. let; vystupují zde skutečné osoby, a to některé pod upravenými jmény (např. sám Longen jako „Hauten“, Burian jako „Dolan“) a některé přímo bez úpravy (např. Hašek).[5]

Osobní život

editovat

V roce 1910 se oženil s herečkou Polyxenou Markovou (1891–1928). Xena pak manžela provázela v kabaretech i divadlech po celý život, než se rozhodla v květnu 1928 dobrovolně odejít ze života skokem z okna. Na Silvestra téhož roku se Longen oženil podruhé, s Marií Uhlířovou, s níž pak měl dcery Marii a Jiřinu.

Longen byl od mládí bohém a hýřil. Každý den pobýval v hospodě, kde se opíjel a dělal dluhy. Právě dluhům, resp. nutnosti je splácet, je připisována jeho umělecká činorodost.

Zemřel 24. dubna 1936 na perforaci žaludečního vředu v benešovské nemocnici[6], kam byl převezen z letního bytu z Vysoké Lhoty u Čerčan. Je pohřben na Vinohradském hřbitově.

Biografické romány

editovat

Filmografie

editovat

Herecké role

editovat

– němé filmy

– zvukové filmy

Scénáře

editovat

Náměty k filmům

editovat

Reference

editovat
  1. Matrika sign. 2645, poř. č. 7676, ukl. č. 7226, sn. 177 [online]. SOA Hradec Králové [cit. 2023-10-07]. Dostupné online. 
  2. Matrika Benešov-oú 06, sn. 39 [online]. SOA Praha [cit. 2023-10-07]. Dostupné online. 
  3. Jiří Červený: Červená sedma, Orbis, Praha, 1959, str. 189
  4. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 42
  5. Herečka (Emil Artur Longen) | Detail knihy | ČBDB.cz. www.cbdb.cz [online]. [cit. 2021-08-17]. Dostupné online. 
  6. Jiří Červený: Červená sedma, Orbis, Praha, 1959, str. 197

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat