Emanuel Vávra
Emanuel Vávra, křtěný Emanuel Václav (2. ledna 1839 Praha[1] – 29. dubna 1891 Jerevan), byl český spisovatel publicista a překladatel.
| Emanuel Vávra | |
|---|---|
 | |
| Narození | 2. ledna 1839 Praha  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 29. dubna 1891 (ve věku 52 let) Jerevan .svg){kind=small} Ruské carství |
| Povolání | překladatel a spisovatel |
| Příbuzní | Vincenc Vávra Haštalský (bratr) Helena Schieblová-Vávrová (neteř) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatEmanuel Vávra pocházel z vlastenecky smýšlející rodiny, jeho otcem byl mlynář Mathias Vávra a matkou Anna rodem Peřinová.[1] V rodině vyrůstal ještě s mladším bratrem Vincencem, který patřil k předním radikálně demokratickým politikům. Zprvu studoval reálku a poté v letech 1857–1861 pražskou polytechniku, posléze se však věnoval více žurnalistice a překladatelství. Spolupracoval rovněž s novinami Čas, Hlas a Národní listy, které vedl nebo spoluredigoval jeho bratr Vincenc. V letech 1864–1865 spoluredigoval beletristicko-naučný list Čech, který poskytl, mimo jiných i publikační příležitost J. Nerudovi.
V březnu roku 1867 se oženil[2] s dcerou Karla Sabiny Eufrozinou[3] a později navštívil jako zvláštní zpravodaj Národních listů spolu s českou delegací moskevskou národopisnou výstavu.
Koncem roku 1870 odešel do tehdejšího Ruska, nejprve do Rigy, kde se ujal redakce politického časopisu "Rižskij věstnik" a v roce 1876 pak do Orenburgu. V roce 1880 navštívil spolu s manželkou Eufrosínou Vávrovou Prahu a v témže roce odešel do arménského Jerevanu, kde působil jako gymnaziální profesor a kde koncem dubna roku 1891 zemřel.
Emanuel Vávra pracoval v literárním odboru Umělecké besedy a byl členem Svatoboru. V 60. letech 19. století patřil k nejvýznamnějším překladatelům a propagátorům ruské romantické a k realismu již směřující literatury.
Do češtiny přeložil díla Ruských spisovatelů např. Gončarova, N. V. Gogola, I. S. Turgeněva, A. S. Puškina a mnoha dalších, přeložil také divadelní hry A. N. Ostrovského. Překládal také z polštiny, ukrajinštiny a francouzštiny.
Dílo (výběr)
editovat- 1873 Ruský tlumočník, praktický návod k rychlému a snadnému naučení se jazyku ruskému, sestavil Emanuel Vávra
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu Emanuela Vávry farnosti při kostele sv. Jindřicha na Novém Městě pražském
- ↑ Matriční záznam o sňatku Emanuela Vávry s Eufrosínou Sabinovou farnosti při kostele sv. Štěpána na Novém Městě pražském
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu Eufrosiny Sabinové farnosti při kostele sv. Štěpána na Novém Městě pražském
Literatura
editovat- 1954 Růžena Grebeníčková, Čeští radikální demokraté o literatuře
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Emanuel Vávra na Wikimedia Commons 
Autor Emanuel Vávra ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Emanuel Vávra
- Databáze Národní knihovny ČR, Vávra, Emanuel, 1839–1891
- Knihovna Památníku národního písemnictví, Vávra, Emanuel, 1839–1891
- Autor: Emanuel Vávra
- Národní Divadlo, Online archiv, Emanuel Vávra Archivováno 28. 6. 2023 na Wayback Machine.
- Národní divadlo Moravskoslezské, Emanuel Vávra
