Emanuel Hauner
Emanuel Hauner (24. prosince 1875 Praha[1] – 14. června 1943 Praha[2]) byl český spisovatel, překladatel a hermetik, člen uměleckého sdružení Sursum a hermetické společnosti Universalia.[3]
| Emanuel Hauner | |
|---|---|
.jpg) Emanuel Hauner | |
| Narození | 24. prosince 1875 Praha  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 14. června 1943 (ve věku 67 let) Praha  Protektorát Čechy a Morava |
| Pseudonym | Aurel Vlach |
| Povolání | překladatel, spisovatel a básník |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatNarodil se do rodiny Vojtěcha Haunera (*Olešná čp.18) a Anny, rozené Vlachovské (*Praha).
Od roku 1905 zastával funkci v Jednotě přátel filosofie, zároveň publikoval v řadě okultistických časopisů, např. v časopisu Nové Slunce zveřejňuje články Julius Zeyer a okultismus a Doktor Faust.
V prvním desetiletí uvažoval Hauner spolu s moravským hermetikem Otakarem Griesem o vydávání hermetické revue a dokonce založení české hermetické školy. Po neúspěšném shánění financí nakonec Griese sám založil a financoval časopis Isis, Hauner do něj přispíval pod pseudonymem Platon.
Emanuel Hauner byl vášnivým sběratelem knih, starých mincí a medailí, ve své době patřil mezi nejvýznamnější pražské numismatiky a bibliofily. Svou sbírku starých tisků však v době první světové války prodal, aby uživil rodinu.
V roce 1912 Hauner vstoupil do katolické mystické literární společnost Sursum, čímž začala jeho postupná konverze ke katolictví, literárním výsledkem je kniha Volání do kosmu z roku 1919.
Po první světové válce se Emanuel Hauner stal poradcem nakladatele Bohumila Jandy, který v Praze vydával okultisticky zaměřenou edici Sfinx. Hauner v Jandově nakladatelství vydal druhé vydání svého Spiritualistického slovníku, k jiným knihám napsal předmluvy a úvody, některé z knih redigoval.
Kromě svého slovníku přispěl hermetismu především překladem knihy Dogma a rituál vysoké magie od Éliphase Léviho, která je považována za nejdůležitější dílo novodobého hermetismu, pro řadu předních českých hermetiků se tato kniha stala jakousi hermetickou biblí. Kniha vyšla ve dvou svazcích u O. Grieseho v Přerově v letech 1918 a 1919, z finančních důvodů byl její text zredukován.
Hauner byl především organizátorem českého hermetického hnutí, udržoval také kontakt hnutí s pařížským centrem Papuse. Jeho plány organizace hermetiků v Čechách a plány na šíření hermetických idejí ale ztroskotaly pro nedostatek financí.
Ve dvacátých letech 20. století se Hauner začal hermetikům názorově vzdalovat, pokračovala jeho konverze ke katolictví a začal se přibližovat premonstrátskému řádu. Při pohřbu opata želivského kláštera Kosmase opustil s konečnou platností hermetismus a začal působit ve zdejším klášteře.
Emanuel Hauner měl manželku Terezii, rozenou Pojšovou (*4. prosince 1872), syna Viktora (*19. prosince 1899), a dcery Ludmilu, Svatoslavu a Miroslavu. Zemřel v roce 1943, po dlouhodobém onemocnění anginou pectoris a byl pohřben na hřbitově u kostela sv. Matěje v pražské Šárce.[4]
Dílo
editovat- Sabbathy duše (1899)
- Stručný nástin některých tajných společností (1905)
- Slovníček spiritualistický (1911, 1923)
- Volání do kosmu (pod pseudonymem Aurel Vlach, 1919)
- Konventní a farní chrám Páně titulu Narození Panny Marie v Želivě (1940)
- Vlastnické knižní značky premonstrátské (1940)
- Želiv a Leskovci
- Premonstrátské medaile, jetony, známky a odznaky bývalé českomoravské cirkárie (1942)
Překlady
editovat- Agrippa z Nettesheimu: Kabala
- Eliphas Lévi: Dogma a rituál vysoké magie (s Boh. Janouškem)
- Eliphas Lévi: Veliké tajemství čili odhalený okultismus (s Augustem Miřičkou)
- Hector Durville: Praktický magnetism (s M. Maixnerem)
- Karl von Eckhartshausen: Hledání pramene moudrosti
- Karl von Eckhartshausen: Vykoupení
- Gérard Encausse (Papus): Tajná věda, její prvky, pojem, vědecké methody a zvláštní obory vědné
- Paul Sédir: Povinnost duchovniho člověka
- Tomáš Kempenský: Růžová zahrádka (1940)
Reference
editovat- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv.Apolináře na Novém Městě pražském
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Matěje v Dejvicích, sign. DEJ Z12, s. 201
- ↑ HAUNER Emanuel 24.12.1875-14.6.1943 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2023-01-30]. Dostupné online.
- ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Emanuel Hauner. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2023-01-30]. Dostupné online.
Literatura
editovat- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H-J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8.
- Milan Nakonečný: Novodobý český hermetismus (ISBN 80-85255-85-5)
- Sursum 1910–1912 (Galerie hlavního města Prahy, ISBN 80-7010-044-3)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Emanuel Hauner na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Emanuel Hauner
- Emanuel Hauner v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- BARÁNKOVÁ, Alžběta. Konverze a rekonverze Emanuela Haunera v období fin de siècle. Praha, 2013 [cit. 2021-03-10]. 53 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Daniel Vojtěch. Dostupné online.
- Emanuel Hauner (1875-1943) - životopis
- Životopis
- Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Hauner, Emanuel *1875
