Ela Švabinská
Ela (též Eliška) Švabinská, rozená Vejrychová, psána též Weirychová (19. listopadu 1878 Podmokly – 10. září 1967 Praha)[1] byla první manželka malíře Maxe Švabinského, autorka vzpomínkových knih.
Ela Švabinská | |
---|---|
Rodné jméno | Vejrychová |
Narození | 19. listopadu 1878 Podmokly Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 10. srpna 1967 (ve věku 88 let) Praha Československo |
Povolání | spisovatelka |
Choť | Max Švabinský (1900–1923) |
Rodiče | Josefa Vejrychová-Dapeciová |
Příbuzní | Karel Vejrych a Rudolf Vejrych (sourozenci) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Život
editovatNarodila se jako druhé dítě v rodině zaměstnance rakouských drah (Wagenmeister) Rudolfa Weirycha a jeho manželky Josefy Vejrychové-Dapeciové. Pokřtěna byla Elisabeth Anna.[2] Měla bratry Karla a Rudolfa. Rodina měla blízký vztah k umění. Matka byla literárně nadaná, psala drobné prózy z venkovského prostředí a překládala. Bratr Rudolf Vejrych byl akademický malíř, bratr Karel Vejrych byl hudebně nadaný.
V roce 1895 se na Národopisné výstavě v Praze setkala s Maxem Švabinským, svatbu měli 2. června 1900 v Litomyšli.[3]
Manželství bylo rozvedeno v roce 1923 a odděleno (rozloučeno) v roce 1931.[3] Příčinou rozpadu manželství (který počal roku 1919) byl vztah Švabinského s Annou Procházkovou (provdaná Vejrychová, později Švabinská), manželkou Elina bratra Rudolfa Vejrycha.[4] Po rozchodu žila Ela Švabinská ve vilce, kterou jí Švabinský pořídil,[p 1] a to v Kozlově.
Za německé okupace se aktivně zúčastnila odboje. V Kozlově skrývala gestapem pronásledované osoby a též se zde konaly schůzky účastníků odboje.[1] V roce 1943 byla zatčena a následně až do konce války vězněna v koncentračním táboře Ravensbrück.[5]
Podle vzpomínek adoptivní dcery Švabinského Zuzany měla s bývalým manželem přátelský vztah i po návratu z koncentračního tábora, kdy jí pomáhal s redakcí knihy vzpomínek.[6]
Portréty Ely Švabinské
editovatMax Švabinský portrétoval Elu opakovaně, na individuálních i skupinových portrétech. Mezi známá zobrazení patří:
- Chudý kraj (1899–1900, Národní galerie Praha)[7]
- U stavu (1903, pastel, tempera, tuš, Galerie hl. m. Prahy)[8]
- Kulatý portrét (1897, olej na plátně, Národní galerie Praha)
- Ateliér (společně s autorem a rodinou Rudolfa Vejrycha, olej na plátně, 1916, soukromá sbírka)[9]
Reprodukce obrazů Chudý kraj a Kulatý portrét byly též vytištěny jako poštovní známky.[10][11]
Dílo
editovatEla Švabinská je autorkou (či spoluautorkou) memoárových knih:
- Vzpomínky z mládí (doslov Zuzana Švabinská-Vejrychová; Praha, SNKLHU 1960 a SNKLU 1962)
- Švabinský, Vejrychovi a Kozlov (vzpomínky žen čtyř generací z rodu Vejrychů : Josefa Vejrychová, Ela Švabinská, Zuzana Švabinská, Zuzana Nováková, k 125. výročí narození malíře Rudolfa Vejrycha uspořádal Václav Ševčík; vydala rodina Rudolfa Vejrycha 2007)
- Bohuslav Martinů a Stanislav Novák ve vzpomínkách Ely Švabinské (podle rukopisu a strojopisu z pozůstalosti Ely Švabinské připravila podklady k tisku Světlana Sýkorová; Česká Třebová, Městské muzeum Česká Třebová, 2014)
Odkazy
editovatPoznámky
editovatReference
editovat- ↑ a b Osobnosti regionu: Ela Švabinská
- ↑ Matrika narozených Podmokly (Bodenbach) 1875-1880, snímek 113, Záznam o narození a křtu [online]. SOA Litoměřice [cit. 2020-01-11]. Dostupné online.
- ↑ a b Matrika oddaných, Litomyšl 1885-1904, snímek 287 [online]. SOA Zámrsk [cit. 2020-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-01-11.
- ↑ i-Dnes.cz: Idyla o malíři Švabinském
- ↑ Internetové stránky vesnice Kozlov: Ela Švabinská [online]. Dostupné online.
- ↑ ŠVABINSKÁ, Zuzana. Světla paměti. [s.l.]: Academia, 2002. ISBN 80-200-0912-4. S. 94.
- ↑ Národní galerie: České moderní umění (reprodukce obrazu Chudý kraj). www.ngprague.cz [online]. [cit. 2020-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-01-11.
- ↑ Galerie hl. m. Prahy: U stavu
- ↑ ArtPlus.cz: Švabinského múza Anna Vejrychová (reprodukce obrazu)
- ↑ Infofila.cz: Chudý kraj
- ↑ Infofila.cz: Kulatý portrét
Související články
editovatLiteratura
editovat- KOPEČNÁ, Blanka. Tři nejbližší ženy v životě a tvorbě Maxe Švabinského. Brno, 2018 [cit. 2020-01-12]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, filozofická fakulta. Vedoucí práce Aleš Filip. s. 22–33. Dostupné online.