Wikipedie

Efekt nadměrné sebedůvěry

Efekt nadměrné sebedůvěry (angl. overconfidence effect, overconfidence bias) je jeden z typů kognitivního zkreslení, který vede k tomu, že lidé mají tendenci nadhodnocovat své schopnosti, vyhlídky a šance na úspěch.[1] Literatura definuje tento pojem jako systematickou chybu v úsudku, která se projevuje, když lidé hodnotí správnost svých odpovědí na otázky týkající se intelektuálních nebo perceptuálních problémů.[2] Efekt se nejvíce projevuje na testovacích otázkách, které jsou hodnocené jako těžké. Naopak u otázek, které jsou hodnocené jako jednoduché, se u lidí projevuje tendence si důvěřovat méně, než by napovídal jejich reálný výsledek.[3][4]

Výzkum efektu

editovat

Přestože akademici dlouhou dobu považovali efekt nadměrné sebedůvěry za dále nedělitelný koncept, v roce 2008[5] bylo zjištěno, že tento koncept je možné rozdělit na tři vzájemně odlišné typy. Toto rozdělení upřesnilo stávající metody zkoumání a vysvětlilo mnohé nesrovnalosti ve výzkumu. Nadměrná sebedůvěra se tak nyní v literatuře běžně dělí na tři podkategorie:

  • Přeceňování se (angl. overestimation) – důvěra v to, že člověk může být lepší, než je objektivně možné
  • Nadhodnocování (angl. overplacement) – důvěra v to, že člověk je relativně ke zvolené skupině lidí lepší než ostatní
  • Nadměrná přesnost úsudku (angl. overprecision) – přílíš velká jistota ve svůj úsudek

Systematické nadhodnocování schopností nacházíme u lidí napříč různými obory a činnostmi.[6] Kromě testů zaměřených na znalosti lidé pravidelně nadhodnocují svou schopnost porozumět textu, předpovídat výsledky sportovních utkání nebo schopnost předpovědět své chování a výsledky životních událostí. V neposlední řadě se efekt nadměrné sebedůvěry projevuje v oblasti ekonomických předpovědí a investičních záměrů, což jsou obory, kterým literatura věnuje zvláštní pozornost.[7][8][9][10]

Efekt nadměrné sebedůvěry byl pozorován v různých zemích a týká se jak mladistvých, tak dospělých osob.[6]

Efekt se běžně zkoumá tak, že respondent kromě odpovědi na otázku, případně vykonání nějaké činnosti, je také dotázán, aby odhadl pravděpodobnost, že úkol vykonal správně. Data ukazují, že tato důvěra ve vlastní schopnosti systematicky převyšuje skutečný výsledek. Jestliže by lidská důvěra ve vlastní schopnosti byla perfektně kalibrována (bez biasu), 100% důvěra by byla správně ve 100 % případu, 90% důvěra v 90 % případů apod.

Jako příklad nadhodnocování se hojně cituje výzkum, ve kterém z vybraného vzorku 93 % amerických řidičů a 69 % řidičů ze Švédska odpovědělo, že se cítí kompetentnějšími řidiči než průměrný řidič dané země.[11] Výsledek výzkumu by ze statistického pohledu nedával smysl, jelikož přesně 50 % řidičů může tvrdit, že jsou zdatnější za volantem než průměrný řidič. Zmíněná čísla jsou tak důkazem pro chybné uvažování způsobené efektem nadměrné sebedůvěry.

V tomto případě je efekt navíc doplněn dodatečným zkreslením, jelikož lidé jsou obecně velmi nespolehliví, pokud se mají srovnávat s druhými na základě limitovaných informací.[12] To zapříčiňuje, že lidé s nejhoršími výsledky se často přeceňují, kdežto lidé s výbornými výsledky mají tendenci podceňovat svůj výkon a znalosti.[12] Toto zkreslení je jinak známo jako Dunningův-Krugerův efekt.

Efekt nadměrné sebedůvěry patří vůbec k nejrozšířenějším kognitivním zkreslením, které proniká do mnoha částí našich životů.[6] Proto má jeho studium a metody pro jeho zmírnění významný praktický dopad.[7]

Podkategorie efektu nadměrné sebedůvěry

editovat

Moore a Healy si v roce 2008 povšimli, že akademici běžně chápou různé kategorie nadměrné sebedůvěry jako totožné. Prokázalo se, že je nutné tyto kategorie odlišovat, což může přispět k řešení dlouhodobých sporů a nekonzistentních výsledků v literatuře zabývající se kognitivními zkresleními a především efektem nadměrné sebedůvěry. Moore a Healy rozeznávají tři odlišné kategorie nadměrné sebedůvěry – Přeceňování se (angl. overestimation), Nadhodnocování (angl. overplacement), Nadměrná přesnost úsudku (angl. overprecision).

Přeceňování se (angl. overestimation)

editovat

Tato podkategorie efektu nadměrné sebedůvěry se běžně projevuje u těžších úkolů a otázek (kde se dá očekávat špatný výsledek) nebo pokud dotyčná osoba není v řešení daných úkolů příliš zdatná. V takovém případě osoba často přeceňuje své schopnosti, výkon, úroveň kontroly a šance na úspěch. Podkategorie přeceňování se neobjevuje pouze v souvislosti s hodnocením vlastního výkonu.[5] V takovém případě hovoříme spíše o iluzi kontroly nebo klamu plánování. Příklady přeceňování se jsou:

  • studenti přeceňují, jak si vedli v testu,[13]
  • doktoři přeceňují přesnost svých diagnóz,[14]
  • lidé přeceňují, jak moc mají věci pod kontrolou,[15]
  • lidé přeceňují, jak rychle dokončí práci.[16]

Nadhodnocování (angl. overplacement)

editovat

Nadhodnocování je další podkategorie, kdy lidé věří, že jsou v nějaké činnosti lepší než ostatní. Typickým příkladem je již zmíněný výzkum s řidiči v USA a ve Švédsku. Dále literatura zmiňuje studii, kde 37 % inženýrů jedné firmy se považovalo za 5 % nejlepších inženýrů ve firmě.[17]

Právě podkategorie nadhodnocování a přeceňování se jsou často v literatuře zaměňovány.[5]

Nadměrná přesnost úsudku (angl. overprecision)

editovat

Nadměrnou přesností úsudku je myšlena příliš velká důvěra v to, že člověk zná pravdu. Příkladem nadměrné přesnosti úsudku je výzkum, kde jsou lidé dotazováni, aby s přesností 90 % odhadli odpovědi týkající se zvolených numerických údajů (např. Jak dlouhá je řeka Nil?), jejich zvolené odpovědi byly správné pouze v 50 % a méně.[5]

Praktické dopady efektu

editovat

Vzhledem k tomu, že efekt nadměrné sebedůvěry je všudypřítomným kognitivním zkreslením, které prostupuje mnoho částí lidského života, existuje mnoho výzkumů studující tento efekt i mimo obor psychologie.[5] Zároveň efekt má zásadní dopad na lidské myšlení, především chyby v rozhodování:[5]

  • nadměrná sebedůvěra vysvětluje stálá vysoká čísla podnikatelských aktivit, přestože mnoho z nich neuspěje,
  • nadměrná sebedůvěra je příčinou válečných konfliktů,
  • nadměrná sebedůvěra je příčinou stávek odborových svazů a soudních sporů.

Němečtí vědci dále zkoumali, zda kognitivní zkreslení nemohly hrát roli na začátku globální finanční krize z roku 2007. Zjistili, že expertíza analytiků, včetně konfirmačního zkreslení, status quo zkreslení a nadměrné sebedůvěry jim znemožnily reagovat na signály naznačující finanční kolaps, dokonce i tehdy, když i neodborníci věděli, že finanční kolaps je nevyhnutelný.[18]

O nadměrné sebedůvěře se psalo jako o příčině nukleární katastrofy v Černobylu a výbuchu vesmírného raketoplánu Challenger.[5] Sociální psycholog Scott Plous ve své popularizační knize píše, že žádný jiný problém v úsudku a rozhodování se nevyskytuje tak často a nemá potenciálně katastrofičtější následky než právě nadměrná sebedůvěra.[19]

Nadměrná sebedůvěra a osobnostní charakteristiky

editovat

Pokud jde o správné rozhodování, existují mezi lidmi rozdíly.[20] Lidé, kteří se ve svém rozhodovacím procesu dokáží vyhnout kognitivním zkreslením, mají větší pravděpodobnost, že se dokáží rozhodnout správně. Jednou z otázek, kterým se literatura věnuje, je vztah mezi osobnostními charakteristikami jedinců a jejich schopnosti se vypořádat, nebo podlehnout kognitivním zkreslením.

Narcisismus

editovat

Narcisismus je ve své patologické formě jednou z osobnostních poruch. Výzkum se ale zabývá i nepatologickým narcisismem (občas označovaným jako „normální narcisismus“), který se vyskytuje ve společnosti mnohem častěji.

Lidé trpící narcisismem o sobě věří, že:[20]

  • jsou výjimeční,
  • si zaslouží lepší život než ostatní,
  • jsou inteligentnější a fyzicky atraktivnějšími než jsou ve skutečnosti,
  • převyšují ostatní ve vlastnostech jako dominantnost a vliv, ale nikoli ve společenských vlastnostech jako morálka či starost o druhé.

Tyto vlastnosti předpovídají, že je u narcisismu možné předpokládat zvýšenou náchylnost k nadměrné sebedůvěře, a tudíž se jedná o osobnostní charakteristiku, na kterou je vhodné se zaměřit při testování efektu nadměrné sebedůvěry.

Výzkum skutečně ukazuje, že existuje pozitivní korelace mezi narcismem a nadměrnou sebedůvěrou. Narcisté více riskují a vyhledávají vzrušení. Jejich pocit nadřazenosti a snaha být lepší než ostatní vede ke zhoršené schopnosti se správně rozhodovat.[20]

Související články

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ STEHLÍK, Petr. Model dluhového financování subjektů a jeho komparace se současnými trendy v oblasti zadlužení domácností [online]. 2012 [cit. 2016-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-15. 
  2. ↑ PALLIER, Gerry, Wilkinson, Rebecca; Danthiir, Vanessa; Kleitman, Sabina; Knezevic, Goran; Stankov, Lazar; Roberts, Richard D. The Role of Individual Differences in the Accuracy of Confidence Judgments. The Journal of General Psychology. 2002-07-01, roč. 129, čís. 3, s. 257–299. DOI 10.1080/00221300209602099. 
  3. ↑ BRENNER, Lyle A. A random support model of the calibration of subjective probabilities. Organizational Behavior and Human Decision Processes. 2003-01-01, roč. 90, čís. 1, s. 87–110. DOI 10.1016/S0749-5978(03)00004-9. 
  4. ↑ LICHTENSTEIN, Sarah, Fischhoff, Baruch. Do those who know more also know more about how much they know?. Organizational Behavior and Human Performance. 1977-12-01, roč. 20, čís. 2, s. 159–183. DOI 10.1016/0030-5073(77)90001-0. 
  5. ↑ a b c d e f g MOORE, Don A., Healy, Paul J. The trouble with overconfidence.. Psychological Review. 2008-01-01, roč. 115, čís. 2, s. 502–517. DOI 10.1037/0033-295X.115.2.502. 
  6. ↑ a b c WEST, Richard F., Stanovich, Keith E. The domain specificity and generality of overconfidence: Individual differences in performance estimation bias. Psychonomic Bulletin & Review. 1997-09-01, roč. 4, čís. 3, s. 387–392. DOI 10.3758/BF03210798. 
  7. ↑ a b ZACHARAKIS, Andrew L, Shepherd, Dean A. The nature of information and overconfidence on venture capitalists' decision making. Journal of Business Venturing. 2001-07-01, roč. 16, čís. 4, s. 311–332. DOI 10.1016/S0883-9026(99)00052-X. 
  8. ↑ KEIBER, Karl Ludwig. Managerial Compensation Contracts and Overconfidence. SSRN Electronic Journal. 2002-01-01. DOI 10.2139/ssrn.302416. 
  9. ↑ FORBES, Daniel P. Are some entrepreneurs more overconfident than others?. Journal of Business Venturing. 2005-09-01, roč. 20, čís. 5, s. 623–640. DOI 10.1016/j.jbusvent.2004.05.001. 
  10. ↑ CHEN, Gongmeng, Kim, Kenneth A.; Nofsinger, John R.; Rui, Oliver M. Trading performance, disposition effect, overconfidence, representativeness bias, and experience of emerging market investors. Journal of Behavioral Decision Making. 2007-10-01, roč. 20, čís. 4, s. 425–451. DOI 10.1002/bdm.561. 
  11. ↑ SVENSON, Ola. Are we all less risky and more skillful than our fellow drivers?. Acta Psychologica. 1981-02-01, roč. 47, čís. 2, s. 143–148. DOI 10.1016/0001-6918(81)90005-6. 
  12. ↑ a b GINO, Francesca, Sharek, Zachariah; Moore, Don A. Keeping the illusion of control under control: Ceilings, floors, and imperfect calibration. Organizational Behavior and Human Decision Processes. 2011-03-01, roč. 114, čís. 2, s. 104–114. DOI 10.1016/j.obhdp.2010.10.002. 
  13. ↑ CLAYSON, D. E. Performance Overconfidence: Metacognitive Effects or Misplaced Student Expectations?. Journal of Marketing Education. 2005-08-01, roč. 27, čís. 2, s. 122–129. DOI 10.1177/0273475304273525. 
  14. ↑ CHRISTENSEN-SZALANSKI, J. J.; BUSHYHEAD, J. B. Physician's use of probabilistic information in a real clinical setting. Journal of Experimental Psychology: Human Perception and Performance. 1981, s. 928–935. 
  15. ↑ PRESSON, Paul K.; BENNASI, Victor A. Illusion of control: A meta-analytic review. Journal of Social Behavior & Personality. 1981, s. 493–510. 
  16. ↑ BUEHLER, Roger, Griffin, Dale; Ross, Michael. Exploring the "planning fallacy": Why people underestimate their task completion times.. Journal of Personality and Social Psychology. 1994-01-01, roč. 67, čís. 3, s. 366–381. DOI 10.1037/0022-3514.67.3.366. 
  17. ↑ ZENGER, Todd R. Why Do Employers Only Reward Extreme Performance?: Examining the Relationships Among Performance, Pay, and Turnover. Administrative Science Quarterly. 1992, čís. Vol. 37, No. 2, s. 198–219. Dostupné online. 
  18. ↑ KNAUFF, Markus, Budeck, Claudia; Wolf, Ann G.; Hamburger, Kai; García, Antonio Verdejo. The Illogicality of Stock-Brokers: Psychological Experiments on the Effects of Prior Knowledge and Belief Biases on Logical Reasoning in Stock Trading. PLoS ONE. 2010-10-18, roč. 5, čís. 10, s. e13483. DOI 10.1371/journal.pone.0013483. 
  19. ↑ PLOUS, Scott. The psychology of judgment and decision making. New York: McGraw-Hill, 1993. 302 s. Dostupné online. ISBN 00-705-0477-6. S. 217. 
  20. ↑ a b c CAMPBELL, W. Keith, Goodie, Adam S.; Foster, Joshua D. Narcissism, confidence, and risk attitude. Journal of Behavioral Decision Making. 2004-10-01, roč. 17, čís. 4, s. 297–311. DOI 10.1002/bdm.475. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Efekt_nadměrné_sebedůvěry&oldid=21620232“