Eduard Valdhans

Eduard Valdhans
Narození	15. ledna 1928; Černvír
Úmrtí	12. února 2017 (ve věku 89 let); Nové Město na Moravě
Povolání	výtvarník, malíř, pedagog a učitel
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard Valdhans (* 15. ledna 1928 v Černvír – 12. února 2017 Nové Město na Moravě) výtvarník a pedagog.

Život^[1]

Po obecné škole v Nedvědici studoval v letech 1939–1943 na gymnáziu v Tišnově. V letech 1943–1944 absolvoval učitelský kurz měšťanské školy v Nedvědici, následně přešel do Brna na Státní mužský ústav, kde v roce 1948 získal aprobaci pro učitelství na druhém stupni základní školy v oboru matematika – rýsování – výtvarná výchova. Hned po absolutoriu začal učit na měšťanské škole v Hati na Hlučínsku. V roce 1950 nastoupil dvouletou povinnou vojenskou službu, nejprve v Českých Budějovicích a později v Nitře, aby se roku 1951 znovu na Hlučínsko vrátil, na tzv. umístěnku na střední školu v Šilheřovicích, kde učil do roku 1953. Tehdy ho postihla vážná plicní nemoc a nějaký čas nemohl vykonávat své povolání, po různých ústavních léčbách rehabilitoval v rodném Černvíru. Volné chvíle věnoval samostudiu kresby a malby a rozhodl se k dalšímu vzdělávání ve výtvarném oboru.

V letech 1956–1959 absolvoval dálkový kurz kresby a malby na Akademii výtvarných umění v Praze, který lektoroval akademický malíř a krajinář Jaroslav Baumbruck a mladí malíři Jiří Toroň a Eva Křížová.

V roce 1958 se vrátil do praxe, opět na Hlučínsko, kde pracovala jako speciální pedagožka také jeho žena Drahomíra. Nejprve učil přímo v Hlučíně na osmileté střední škole a následně od roku 1960 znovu v Petřkovicích, kam dojížděl z Ostravy, kde založil také rodinu.

Ačkoli byl oblíbeným pedagogem a jeho malby měly ve Slezsku úspěch, vždy toužil po návratu do rodného kraje Hornosvratecké vrchoviny. V roce 1961 získal místo učitele na základní škole v Bystřici nad Pernštejnem. Vedle hlavního zaměstnání působil od roku 1962 jako učitel výtvarné výchovy také na lidové škole umění a na místní střední všeobecně vzdělávací škole. V politicky uvolněném jaru 1968 byl jmenován zástupcem ředitele základní školy s pověřením připravit a dozorovat výstavbu nové budovy v Nádražní ulici, jíž se poté stal v roce 1969 ředitelem a působil zde až do svého penzionování v roce 1988 (ačkoli zastával vedoucí funkci nikdy nebyl členem Komunistické strany Československa).

I po odchodu do důchodu, vyučoval v letech 1990–1992 výtvarnou výchovu na gymnáziu v Bystřici nad Pernštejnem. Ani po definitivním odchodu do penze ale nepřestal malovat, a to i ve velmi vysokém věku.

I přes své vlastní malířské úspěchy se Eduard Valdhans považoval především za pedagoga. "Práce s mladými talenty mě obohacovala. Pokud studenty něco zajímalo, dokázali být neuvěřitelně zvídaví, což mě nutilo neustále se učit, dívat se i jejich nezkaženýma očima. Věčná touha mládí po experimentech mě nutila bez ustání rozvíjet i technické schopnosti. Poučné pro všechny „zúčastněné“ bylo i mezigenerační jiskření, ke kterému zákonitě docházelo. Právě ono je tou hlavní hybnou silou uměleckého rozvoje." ^[2]

Mezi jeho žáky patří dnes vysoce cenění akademičtí malíři Jiří Štourač či Tomáš Rossí a restaurátor a grafik Karel Rossí.^[3]

Za svou pedagogickou práci byl několikrát oceněn: získal čestná uznání ONV Hlučín (1959) a Žďár nad Sázavou (1969), čestné uznání Radou Jihomoravského kraje Krajského národního výboru v Brně (1973), čestné uznání Městského národního výboru v Bystřici nad Pernštejnem (1975 a 1977), tituly vzorný učitel (1981), zasloužilý učitel (1987), čestné uznání a medaili II stupně za rozvoj národních výboru (1975) a bronzovou plaketu za zásluhy rozvoj Jihomoravského kraje (1987), město Bystřice ocenilo přínos Eduarda Valdhanse udělením Osobnost města Bystřice nad Pernštějnem. (2011).

Byl ženatý s Drahomírou, rozenou Líbalovou, byl otcem dvou dětí.

Dílo^[1]

Ve svých začátcích kreslil běžné každodenní motivy, které viděl kolem sebe, a věnoval se i portrétu, častým modelem mu byli rodinní příslušníci, především jeho žena Drahomíra. Postupně však jeho tvorbě dominovala krajinomalba, městské veduty a zátiší. Tedy motivy apolitické. Ačkoli studoval v padesátých letech, nikdy nebyl poplatný realistickým tendencím tehdejšího socialistického diskurzu. A to přesto, že mezi jeho časté motivy patřily doly jak na Ostravsku, tak pak i v Dolní Rožínce. Nemaloval je však z ideologických důvodů, nýbrž pouze ve snaze zachytit industriální krajinu, typickou pro oba regiony, ve kterých žil, a jeho malby měly expresionistický výraz.

V roce 1957 mu byla na Krajském národním výboru v Ostravě uspořádána první samostatná výstava. Roku 1958 se konala jeho monografická výstava v Hlučíně a v roce 1959 v Petřkovicích. Na Hlučínsku zanechal také jedno dílo ve veřejném prostoru, a to sgrafito na fasádě mateřské školy v Hlučíně-Darkovičkách a realizoval také sgrafito na kulturním domě v rodném Černvíru.

Celoživotní inspiraci mu však skýtala malebná a pestrá krajina Hornosvratecké vrchoviny ve všech ročních obdobích. Inspirován tvorbou francouzských impresionistů i jejich českých následovníků, jakými byli Antonín Slavíček, Antonín Hudeček či Max Švabinský, dle svých slov později inklinoval k pracím Vincence Beneše či Jana Baucha, snažil se i Eduard Valdhans zachytit onen pomíjivý okamžik měnícího se světla v krajině. S oblibou proto maloval především předjarní motivy, kdy poslední zbytky sněhu tají přímopřed malířovým štětcem. Na jeho obrazech se objevují často i náměty z okolních obcí ještě s původními domky lidové architektury Bystřicka či veduty rodného Černvíra s tamním románským kostelem, pohledy na město Bystřici nad Pernštejnem nebo městys Nedvědice.

V roce 1963 poprvé představil místnímu publiku své rané práce na vlastní monografické výstavě v Nedvědici. Následovala řada společných či individuálních výtvarných přehlídek. Pravidelně se účastnil výstav pedagogů–výtvarníků v rámci Klubu školství Bedřicha Václavka v Brně či na tzv. Uherskobrodských dnech Jana Ámose Komenského. Výběr dvaapadesáti maleb ze svého díla představil v roce 1976 na vlastní souborné výstavě v Bystřici nad Pernštejnem, další velká přehlídka se zde konala roku 1988 k malířovu jubileu. Své práce vystavoval také na společných výtvarných přehlídkách Svazu československých výtvarných umělců v Jihlavě i v Praze.

Převážně maloval či skicoval přímo v terénu uhlem rudkou, tuší a perem akvarelem a temperou.

Kromě malby se věnoval také grafice, byl autorem velkého počtu plakátů, pozvánek na různé kulturní akce a diplomů. K jeho drobným pracím patřily i miniatury krajin, které rozesílal přátelům jako novoročenky či poděkování.

Zastoupení ve sbírkách

Výtvarná díla Eduarda Valdhanse jsou zastoupena v mnoha soukromých i veřejných sbírkách především na Bystřicku, ale i v celé republice, ba dokonce v řadě zemí Evropy, ve Spojených státech amerických, Kanadě i Austrálii.

Samostatné výstavy^[1]

1955 Petřkovice
1955 Hlučín
1957 Ostrava, Krajský národní výbor
1958 Hlučín, Dům osvěty
1959 Petřkovice
1963 Nedvědice
1966 Nedvědice
1976 Bystřice nad Pernštejnem, Střední zemědělská škola
1977 Dolní Rožínka, budova chemické úpravny
1978 Dolní Rožínka
1988 Bystřice nad Pernštejnem, Na cestách za krásou Bystřicka
2001 Nedvědice
2018 Bystřice nad Pernštejnem, Městské muzeum Bystřice nad Pernštejnem, Eduard Valdhans. Ohlédnutí, kurátor: Jiří Štourač
2023 Černvír, Kulturní dům, Návrat

Kolektivní výstavy ^[1]

1959 Uherský Brod
1961 Uherský Brod
1963 Brno, Klub školství Bedřicha Václavka
1964 Uherský Brod
1965 Uherský Brod
1965 Bystřice nad Pernštejnem, Výtvarníci Horácka
1966 Brno, Klub školství Bedřicha Václavka
1966 Bystřice nad Pernštejnem, Výstava prací učitelů výtvarníků
1966 Nové město na Moravě, Výstava prací učitelů výtvarníků
1966 Velké Meziříčí, Výstava prací učitelů výtvarníků
1966 Žďár nad Sázavou, Výstava prací učitelů výtvarníků
1970 Jihlava, Svaz československých výtvarných umělců
1971 Brno, Klub školství Bedřicha Václavka
1982 Žďár nad Sázavou, Stará radnice
1989 Jihlava, Oblastní galerie
2001 Nedvědice
2007 Praha, Galerie Platýz
2013 Bystřice nad Pernštejnem, Počtvrté spolu
2013 Železné, Kulturní dům, Tišnovsko v obrazech a fotografiích

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d VALDHANSOVÁ, Lucie. Eduard Valdhans: Ohlédnutí. 1. vyd. Brno: Hana Borková, 2018. 56 s. ISBN 978-80-270-4001-8.
↑ ANONYM. Umělci psychicky nemocným dětem. Magazín Dnes. 1997-10-30, s. 74.
↑ PAVLÍK, Miroslav. Od Veveří k Pernštejnu, Slovník výtvarníků. 1. vyd. Železné: [s.n.], 2010. ISBN 978-80-7326-177-1. S. 302–303.

Literatura

J[osef] Pavlík, Učitelé výtvarníci budou vystavovat, Směr Vysočiny, 1966.
Josef Pavlík, Výstava obrazů, Učitelské noviny, 1976.
Josef Pavlík, Eduard Valdhans (kat. výst.), Bystřice nad Pernštejnem 1976.
jp [Josef Pavlík], Nejen Jeřáby u silnice, Vysočina, 11. listopadu 1976.
jp [Josef Pavlík], Nad výstavou Eduarda Waldhause, Žár, listopad 1976.
jp [Josef Pavlík], Nejen Jeřáby u Slukovce, Vysočina, listopad 1978.
Josef Pavlík, Výstava obrazů, Uranit, listopad 1978.
Josef Pavlík, Nad obrazy Eduarda Valdhanse, Bystřický zpravodaj, leden 1980.
Josef Pavlík, Na cestách za krásou krajiny Bystřicka, Bystřický zpravodaj, 1983.
Z. Jílková, Den učitelů, Bystřický zpravodaj, březen 1981.
Josef Pavlík, ... a dobrá věc se podařila, Vysočina, 27. června 1986.
Josef Pavlík, Na cestách za krásou krajiny Bystřicka (kat. výst.), Kulturní dům Bystřice nad Pernštejnem, Žďár nad Sázavou 1988.
Umělci psychicky nemocným dětem, Magazín Dnes, 30. 10. 1997, s. 74.
_jk, Obrazy Eduarda Valdhanse v Nedvědici, Mlejn, 3.–10. července 2001.
Josef Pavlík, Zamyšlení nad obrazy Eduarda Valdhanse, Skalka, říjen 2002.
Hynek Jurman, S Vodomilem Zubří zemí, Eduard Valdhans, Zpravodaj města Bystřice nad Pernštejnem a mikroregionu Bystřicko, 2002, s. 14.
Josef Pavlík, Černvírský rodák Eduard Valdhans, Vox. Noviny regiony Tišnovsko, XIII 2005, č. 3.
Josef Pavlík, Dřevěný most v Černvíru, Vox. Noviny regiony Tišnovsko, XIII 2005, č. 3.
Josef Pavlík, Osmdesáté narozeniny rodáka z Černvíra, Vox. Noviny region Tišnovsko, XIV 2006, č. 1.
Hynek Jurman, Malířské putování za krásnou krajinou Vysočiny (K 80. narozeninám Eduarda Valdhanse), Zpravodaj města Bystřice nad Pernštejnem a mikroregionu Bystřicko, 2007, č. 12, s. 14.
anonym, Eduard Valdhans slaví 80. let, Mladá fronta Dnes, 15. ledna 2008, s. C5.
Hynek Jurman, Bystří lidé v bystrém městě na bystré vodě, Eduard Valdhans, Zpravodaj města Bystřice nad Pernštejnem a mikroregionu Bystřicko, 2008, č. 3, s. 13.
Alena Malá (ed.), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2008, heslo Eduard Valdhans, Ostrava 2008, s. 86.
Josef Pavlík, Hornické náměty v tvorbě Eduarda Valdhanse, Vox. Noviny regiony Tišnovsko, XVI 2008, č. 1, s. 1.
Josef Pavlík, Na cestách za krásou krajiny Bystřicka nad Pernštejnem, Vlastivědný věstník moravský LX, 2008, č. 1, s. 100–102.
Josef Brázda, Humpolíčková odmítla výhody nabízené za zradu víry, Vysočina,17. června 2010, s. 4.
Miroslav Pavlík, Eduard Valdhans, in: idem, Od Veveří k Pernštejnu, Slovník výtvarníků, Olomouc, 2010, s. 302–303.
Josef Pavlík, Za černvírským rodákem, Vox. Noviny regiony Tišnovsko, XVI 2017, č. 1, s. 1.
Jiří Šmíd, rozloučení s Eduardem Valdhansem – učitelem a výtvarníkem, Nedvědický zpravodaj XI, březen 2017, č. 1, s. 5.
Lucie Pátková, Obrazy Eduarda Valdhanse zdobí stěny ve všech světadílech, http://www.regionvysocina.cz/zpravodajstvi/obrazy-eduarda-vald
Lucie Valdhansová, Eduard Valdhans: Ohlédnutí, Brno 2018.

Externí odkazy

[:0-1] VALDHANSOVÁ, Lucie. Eduard Valdhans: Ohlédnutí. 1. vyd. Brno: Hana Borková, 2018. 56 s. ISBN 978-80-270-4001-8.

[2] ANONYM. Umělci psychicky nemocným dětem. Magazín Dnes. 1997-10-30, s. 74.

[3] PAVLÍK, Miroslav. Od Veveří k Pernštejnu, Slovník výtvarníků. 1. vyd. Železné: [s.n.], 2010. ISBN 978-80-7326-177-1. S. 302–303.

[1]

[2]

[3]

Eduard Valdhans

Narození	15. ledna 1928 Černvír
Úmrtí	12. února 2017 (ve věku 89 let) Nové Město na Moravě
Povolání	výtvarník, malíř, pedagog a učitel
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.