Eduard Limonov
Eduard Limonov (rusky Эдуард Вениаминович Лимонов, pravým jménem Eduard Veniaminovič Savenko; 22. února 1943 Dzeržinsk, Nižněnovgorodská oblast – 17. března 2020 Moskva[1]) byl ruský spisovatel, disident a nakonec politik Národně bolševické strany Ruska. Byl předsedou této strany a jedním z vůdců protiputinovské formace Jiné Rusko.
| Eduard Limonov | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Эдуард Вениаминович Савенко |
| Narození | 22. února 1943 Dzeržinsk |
| Úmrtí | 17. března 2020 (ve věku 77 let) Moskva |
| Příčina úmrtí | chirurgické komplikace |
| Místo pohřbení | Trojekurovský hřbitov v Moskvě |
| Pseudonym | Лимонов |
| Povolání | spisovatel, disident, politik, básník, lidskoprávní aktivista, novinář, publicista a povídkář |
| Alma mater | Národní pedagogická univerzita Hryhorije Skovorody v Charkově |
| Žánr | poezie, román, publicistika, povídka, esej a nekrolog |
| Témata | beletrie, poezie, publicistika a politika |
| Významná díla | It's Me, Eddie |
| Ocenění | Andrei Biely Prize (2002) |
| Politická příslušnost | The Other Russia of E. V. Limonov (od 2010) Socialist Workers Party Nacionálně bolševická strana Ruska (1993–2007) |
| Partner(ka) | Yekaterina Volkova Jelena De Karli |
 oficiální stránka | |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatNarodil se v rodině důstojníka KGB a vyrůstal v Dzeržinsku, městě v Gorkovské oblasti. Vystudoval učitelství na Pedagogické univerzitě v Charkově. V polovině 60. let přesídlil do Moskvy, kde začal psát literaturu a živil se jako krejčí kalhot. Tak získal nezávislost a udržoval styky s literární bohémou a disidenty. Brzy poté emigroval do Spojených států, kde žil do roku 1987, aniž by získal státní občanství a z něj plynoucí výhody. V letech 1987–1991 žil ve Francii, po té se vrátil do Ruska. Byl čtyřikrát ženat, pokaždé s ruskými ženami. Poprvé se oženil ještě v Sovětském svazu s Židovkou Annou Rubinštejnovou, podruhé s Jelenou Ščapovovou, dále s Natálií Medvěděvovou (1983–1995) a po její smrti s Jekatěrinou Volkovovou. Má dvě děti: syna Bogdana a dceru Alexandru. Po návratu do Ruska se soustředil na svou rozporuplnou politickou kariéru, zpočátku ve spolupráci s Putinem a brzy v opozici.
Citáty
editovatV roce 2007 Christian Kracht napsal Davidu Woodardovi: „Solženicyn popisuje Limonova jako malý hmyz, který píše pornografii, zatímco Limonov popisuje Solženicyna jako zrádce své vlasti, který přispěl k pádu SSSR.[2]
Reference
editovat- ↑ Умер Эдуард Лимонов. RIA Novosti [online]. 2020-03-17 [cit. 2020-03-17]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Kracht, C., & Woodard, D., Five Years, vol. 1 (Hannover: Wehrhahn Verlag, 2011), str. 218. (něm., ang.)
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Eduard Limonov na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Eduard Limonov
Osoba Eduard Limonov ve Wikicitátech- BENNETTS, Marc. Rozhovor s Eduardem Limonovem, politickým rebelem a nejhorší noční můrou Vladimira Putina [online]. Překlad Délský potápěč. The Guardian, 2010-12-12 [cit. 2023-08-19]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- Jiné Rusko
- Nacionálně bolševická strana Ruska
- Nacionálně bolševická strana Ruska
- Eduard Limonov - oficiální web
- Eduard Limonov – oficiální blog
- Eduard Limonov – oficiální blog
- Eduard Limonov
- Limonka
