Wikipedie

Eduard Krziwanek

český poslanec Českého zemského sněmu, místní politik, podnikatel a šlechtic

Eduard Ernest Edler von Krziwanek[1] (24. ledna 1799 Jihlava[2] – 26. června 1876 Věž)[3] byl rakouský a český velkostatkář, šlechtic a politik, v 2. polovině 19. století poslanec zemského sněmu a Říšské rady.

Eduard Krziwanek
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1861 – 1865
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – 1867
Ve funkci:
1867 – 1870
Stranická příslušnost
ČlenstvíStr. ústavověr. velkostatku
Narození24. ledna 1799
Jihlava
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí26. června 1876 (ve věku 77 let)
Věž
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníStarý hřbitov
PříbuzníEduard Brzorád (1857–1903)
vnuk
Julius Příborský
zeť
Karl Kutschera
zeť
Profesepolitik a zemědělec
Oceněnívýraz Nejvyšší spokojenosti císaře (1866)
šlechtický stav (1869)
CommonsEduard Krziwanek
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

editovat

Narodil se v Jihlavě majiteli statku Věž Bernardu Vavřinci Krziwankovi (*1763) a Marii Anně rozené Seegenschmied (1771-1842). V Jihlavě studoval na gymnáziu,[4] stejně jako jeho bratr, JUDr. Johann Ludwig Krziwanek (*1795)[3], jehož synové Rudolf Krziwanek a Karl Krziwanek vynikli v oboru fotografie. V roce 1831 se Eduard oženil na zámku Nový Stránov s baronkou Caroline von Herites (1804–1876). V roce 1836 na něj po matce přešel velkostatek Věž. Patřil k proněmecky orientované honoraci v regionu Německobrodska. Osobně se znal s Karlem Havlíčkem Borovským, který u něj ve Věži býval častým hostem a hrával tam německy divadlo.[5] Havlíčka později navštívil v Brixenu.[6] Eduard Krziwanek nechybí mezi přispěvateli Sboru ke zřízení českého národního divadla.[7]

1848

editovat

Během revoluce v roce 1848 agitoval veřejně i v tisku za obeslání Frankfurtského parlamentu (etnicky česká populace volby do celoněmeckého parlamentu ve Frankfurtu ignorovala).[8] Byl členem Konstitučního spolku.[9] Ke Krziwankovu velkostatku ve Věži pak vytáhla humpolecká Národní garda, ale celý incident skončil smířlivě; Krziwanek se sám nechal zapsat do německobrodské Národní gardy.[10] V rámci Čech bývá Krziwankova aktivita zmiňována jako jeden z mála případů, kdy v etnicky českém území došlo k vyjádření ve prospěch německého sjednocení: „Jen jediným úspěchem (na který byli ovšem hrdi) mohli se frankfurtomani v českém kraji honositi, totiž protestem Německého Brodu proti Národnímu výboru a osvědčením pro volby, jež 27. dubna přičiněním několika odrodilců (advokáta Pankratze a statkáře Krziwanka) k místu přišlo“[3][11]

V roce 1849 byl zvolen do městské rady v Německém Brodu. Roku 1851 se zmiňuje jako člen zemské Vlastenecko hospodářské společnosti, jejímž předsedou byl Antonín Emanuel Komers, se kterým úzce spolupracoval Krziwankuv zeť Julius Prziborski.[12] V roce 1852 se Krziwankova dcera Marie provdala za advokáta z Německého Brodu a pozdějšího okresního starostu Eduarda Brzoráda st., který byl jako rytíř řádu císaře Františka Josefa rakouský vlastenec a jeho rodina vedle češtiny běžně užívala němčinu. Jejich syn Eduard Brzorád ml. pak již byl radikálním národovcem, mladočeským politikem a poslancem.[3]

Olejárna a Těžířstvo

editovat

Roku 1853 založil Eduard Krziwanek s Františkem Havlíčkem, bratrem Karla Havlíčka Borovského, a dalšími společníky podnik na lisování oleje v Květinově.[3] Havlíček Borovský s bratrem si Krziwanka jako společníka velmi cenili.[13] Společně byli i podílníky německobrodského Těžířstva sv. Jana Nepomuckého, jehož byl E. K. iniciátor a stejně jako František Havlíček činným členem výboru.[14]

Zemský sněm a Říšská rada

editovat

Od zemských voleb v roce 1861 zasedal na Českém zemském sněmu za kurii velkostatkářskou (nesvěřenecké velkostatky).[15] Roku 1866 se mu dostalo od císaře za loajálnost a činy během okupace Pruskem "Výrazu Nejvyšší spokojenosti".[16] Po krátké přestávce se vrátil do sněmu i v zemských volbách v březnu 1867, opět za velkostatkářskou kurii.[17] Zemský sněm ho v roce 1861 delegoval i do Říšské rady (tehdy ještě volené nepřímo), za kurii velkostatkářskou.[18] Patřil ke Straně ústavověrného velkostatku soustředěné okolo Karla Viléma Auersperga.[3]

Vzorný hospodář

editovat

Na svém velkostatku ve Věži zaváděl moderní metody hospodaření[19]. Již ve 30. letech například hnojení kostní moučkou[20]; v parních kotlích věžského lihovaru testoval vaření piva.[21]

Dne 1. dubna 1865 byl na 1. schůzi nově zřízeného okresního zastupitelstva v Německém Brodě čten návrh od krajské hospodářské jednoty, zřídit v zdejším okresu ústav pro vzorné hospodářství a sice tak, by polovici nákladu nesla jednota krajská, polovici pak okres německo-brodský. Proti tomu povstal člen výboru Křivánek, odporučuje svoje hospodářství a vyzýval každého, aby chce-li vzorné hospodářství vidět, na jeho statek podívati se přišel.[22]

Mezinárodní Jury světové výstavy roku 1873 ve Vídni na Hospodářsko-lesnické souborné výstavě Království Českého přisoudila statku Věž E. ze Křivánků Diplom uznání.[23]

Byl dlouholetým činným členem C.k. vlastenecko-hospodářské společnosti - K. k. patriotisch-ökonomische Gesellschaft in Königreiche Böhmen[24], členem výboru Spiritus-Industrie-Verein im Königreiche Böhmen[25], jednatelem Hospodářského klubu pro Čechy po venkově[26], v letech 1874–1876 byl členem podkomise zemské správy pro uspořádání pozemkové daně v Chrudimi[27].

Nekrology Die Presse, či Neue Ilustrirte Zeitung ho označily za autoritu, která se v oblasti zemědělství řadila k nejvýznamnějším v Čechách, nazýván byl Liebigem praxe.[28][29]

Ocenění - šlechtictví

editovat

Roku 1866 obecní starosta ve Věži Eduard Křivánek obdržel výraz Nejvyšší spokojenosti Jeho c. k. Veličenstva za loajálnost a činy během okupace Pruskem.[30]

Císař povýšil statkáře Eduarda Křivánka a jeho manželské potomky do šlechtického stavu v uznání jeho záslužného vlasteneckého a obecně prospěšného působení rozhodnutím z 22. 4. 1869.[31] Dle nobilitační listiny mu byl udělen i titul "šlechtic" a erb: v modrém štítě, přes který prochází břevno, věž z načervenalého kamenného kvádru s černou branou a dvěma okny, mimo to současně stojí na zdvihajícím se zlatém trojvrší; na prostřední ze tří stínek věže stojí k letu připravený skřivan v přirozených barvách s našikmo doprava nachýleným zlatým žitným klasem v zobáku. Na hlavním štítu spočívá korunovaný turnajový helm, z kterého splývají modrá a stříbrná podložená přikryvadla. Helmová koruna nese zavřená, modrá, stříbrným břevnem procházející orlí křídla, kterými vyrůstají tři zlaté obilné klasy na stéblech plných lístků. [3]

Eduard Krziwanek zemřel v roce 1876, jen krátce po smrti své manželky, se kterou jsou pochováni na hřbitově svatého Vojtěcha Německého Brodu.[3] Syn, Eduard Krziwanek mladší vlastnil velkostatek ve Věži do roku 1881, kdy ho prodal Antonu Waldertovi.[10]

Odkazy

editovat

Dílo

editovat
  • Krziwanek Eduard: Ueber Horsky's Frucht-Wechsel-System, Intelligenzblatt zur Prager Zeitung. Prag: Haase, 29.01.1847, 1847(17), s. 267, dostupné online
  • Krziwanek Eduard: Nachhall von der mährischen Grenze, Prager Zeitung. Prag: Gottlieb Haase Söhne, 21.04.1848, 1848(64), s. 1116. ISSN 2571-192X. Dostupné online

Reference

editovat
  1. ↑ Příjmení v dobových pramenech uváděno i jako Skřivánek, Skřiwánek, Krivanek, Kržiwanek, Krziwanek, Křiwánek apod.
  2. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  3. ↑ a b c d e f g h STEINBAUER, Jan. O předcích zemského a říšského mladočeského poslance JUDr. Eduarda Brzoráda. Děje rodů von Herites, von Krziwanek, Delorme a Brzorád. [online]. steinbauer.biz [cit. 2023-05-08]. Dostupné online. 
  4. ↑ Album Scholasticae Ivventutis Gymnasii Caesarei Regii Iglavie ab Anno MDCCLXXVI /-1849/ nestránkováno, uloženo v SOkA Jihlava
  5. ↑ DRAŠNER, František. Karel Havlíček Borovský na Vysočině. [s.l.]: Město Havlíčkův Brod,, 2003. S. 108. 
  6. ↑ ŠANDA, Michal. Karel Havlíček Borovský Dopisy. Praha: [s.n.], 2009. ISBN 978-80-86862-85-9. S. 14–15. 
  7. ↑ Seznam příspěvků sboru ke zřízení českého národního divadla 1851–1861.
  8. ↑ VENCOVSKÝ, B. Revoluční hnutí 1848 v Něm. Brodě ve světle dopisů současníka. In: Zprávy Městského Musea v Něm. Brodě. vyd. [s.l.]: [s.n.], 1922. 
  9. ↑ RYCHETSKÝ, Jiří. Karel Havlíček, první poslanec humpolecký. In Havlíčkobrodsko, Vlastivěd. sborník. Roč. 1971, s. 39–49. 
  10. ↑ a b KRONIKA OBCE VĚŽ (Okres Havlíčkův Brod) 1406 – 1945 [online]. obecvez.cz [cit. 2014-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-14. 
  11. ↑ MARŠAN, R. Čechové a Němci r 1848 a boj o Frankfurt. Praha: Soukr. knihovna J. Otty, 1898. S. 96. 
  12. ↑ CERMAN, Ivo. Chotkové: příběh úřednické šlechty. Praha: Lidové noviny, 2008. ISBN 978-80-7106-977-5. S. 516–518, 523–524. 
  13. ↑ Dopis Františka Havlíčka bratrovi  K. H. Borovskému Německý Brod 10.12.1854 – Brixen 16.12.154 (PNP fond K.H.B.), dopis Karla H. B. bratrovi 13.6.1853 Brixen, uloženo v PNP, vydal Zelený
  14. ↑ TAJOVSKÝ, Miloš. Zdař Bůh. Havlíčkobrodské listy Měsíčník města Havlíčkův Brod. Listopad 2020, roč. 14, čís. 11, s. 2. Dostupné online.  Archivováno 14. 1. 2021 na Wayback Machine.
  15. ↑ Národní listy 27. 3. 1861, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=6086937&picp=&it=&s=djvu
  16. ↑ Pražský denník. 27. 10. 1866, s. 2–3. 
  17. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/1/stenprot/002schuz/s002002.htm
  18. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  19. ↑ MIKSCH, Leonhard. Familien Chronik. Berlin: [s.n.], 1939, díl II.. S. 118. 
  20. ↑ A.E. Komers: Pokrok v rolnictví: ročník pro vlastenské hospodáře. V Praze, 1861–1868., sv.1., str. 75
  21. ↑ Prof Karl Balling: Original Aufsätze uiber Dampfbierbrauerei, in Mittheilungen des Vereines zur Ermunterung des Bewerbsgeistes in Böhmen,  in Encyklopädische Zeitschrift des Gewerbewesens, Redigiert von Prof. Dr. Hefsler, Dritter Band, Prag 1843, strany 628-9
  22. ↑ Jednání okresních zastupitelstev. Národní Listy. 19.10.1865, s. 3. 
  23. ↑ Lambl, J. B. Pomologische Blätter: Monatsschrift für Pomologie, Wein-, Gemüse-, Hopfenbau und Kellerwirtschaft. Troja bei Prag: Verlag des Herausgebers, 1871-[1877]. 22 srpna 1873
  24. ↑ Wochenblatt der Land-, Forst- und Hauswirtschaft für den Bürger und Landmann. Prag: K.k. patriotisch-ökonischen Gesellschaft im königreiche Böhmen, 1850(8). s. 57. ISSN 2336-6125. Dostupné také z: http://kramerius.techlib.cz/…7ba[nedostupný zdroj]
  25. ↑ Deutsche Zeitung 25. April 1872 http://anno.onb.ac.at/anno-suche/#searchMode=simple&from=1
  26. ↑ Hospodářské Noviny, Volume 24, XIX Sešit 1873 I října, Vydává zemědělská rada pro království České
  27. ↑ Komise pro úpravu daně z pozemků. PRAŽSKÝ DENNÍK. 1870-04-01, roč. v., čís. 90, s. 1. Dostupné online. 
  28. ↑ Die Presse. 6. 7. 1876 Beilage zu Nr. 184, roč. 1876, čís. 184, s. 9. Dostupné online. 
  29. ↑ Neue illustrirte Zeitung: illustrirtes Familienblatt. [s.l.]: Zamarski 432 s. Dostupné online. (německy) Google-Books-ID: 97godoV9JsAC. 
  30. ↑ Pražský denník. Praha: Vojtěch Kubelka, 27.10.1866, 1(135), s. (3). ISSN 1803-4837. Dostupné online
  31. ↑ Pražský Denník, 26.4.1869, str. 2

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Eduard_Krziwanek&oldid=24083544“