Dolní Beřkovice (zámek)
Zámek Dolní Beřkovice se nachází v okrese Mělník ve východní části obce Dolní Beřkovice (asi 9 km severovýchodně od Mělníka) na levém břehu Labe. Jednopatrový čtyřkřídlý původně renesanční a později neorenesančně přestavěný zámek je od roku 1966 kulturní památkou.[1]
| Zámek Dolní Beřkovice | |
|---|---|
.jpg) Jižní křídlo zámku | |
| Základní informace | |
| Sloh | renesance, neorenesance |
| Architekti | Heinrich Ferstel, Friedrich Stache |
| Výstavba | 1606, přestavěn 1853 |
| Stavebník | Lobkovicové |
| Současný majitel | soukromá společnost |
| Poloha | |
| Adresa | Dolní Beřkovice,  Česko |
| Ulice | náměstí Míru |
| Souřadnice | 50°23′35,81″ s. š., 14°27′16,88″ v. d. |
  Dolní Beřkovice | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 36470/2-1298 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
editovatPoprvé byla lokalita zmíněna roku 1318, kdy zdejší statky vlastnil Jarosius de Byerzkowicz, z toho vznikl název Beřkovice, tedy ves lidí Beřkových. Od roku 1785 se uvádí i přívlastek Dolní (Horní Beřkovice jsou vzdáleny asi 10 km jihozápadně). Pravděpodobně na místě dnešního zámku nad zátočinou Labe stávalo v minulosti opevněné hradiště, z něhož později vznikla tvrz obklopená valem s vodním příkopem; ta byla kolem roku 1606 přestavěna na pozdně renesanční zámek.[2] Po českém stavovském povstání bylo panství zkonfiskováno a v roce 1627 koupila Beřkovice Polyxena z Lobkovic. Panství tak přešlo do majetku roudnické větve Lobkoviců.
Josef František Karel z Lobkovic (1803–1875) se stal zakladatelem dílčí rodové větve, označované jako dolnobeřkovická. V roce 1853 nechal zámek přestavět; na plánech přestavby se pravděpodobně podílel především tehdy začínající vídeňský architekt Heinrich Ferstel (1828–1883) za podpory svého strýce Friedricha Augusta Stacheho (1814–1895), kterému je připisována zámecká kaple.[3] Čtvercový půdorys zámku s uzavřeným nádvořím a celkový renesanční charakter stavby zůstaly zachovány, ale fasáda, římsy a rohové věže připomínající bývalou tvrz byly vytvarovány v tehdy módním historizujícím stylu.
Kolem zámeckých a hospodářských budov je park o rozloze asi 5 ha, na jehož vzniku se snad podílel i Václav Skalník.[1] V parku si nedaleko zámku nechali Lobkovicové na počátku 20. století postavit pohodlnější dvoupatrovou vilu a zámek pak užívali jen pro reprezentační účely.
V době protektorátu a po 2. světové válce zámek sloužil až do roku 1960 jako měšťanská a pak základní škola. Poté byl renovován a jeho podoba se více vrátila k pozdně renesančnímu vzhledu z počátku 17. století. Byl využíván jako skladiště léčiv a bylo v něm i několik bytů.[2]
Po roce 1989 byl zámek v restituci vrácen potomkům Leopolda Lobkowicze (1888–1933) z dolnobeřkovické větve Lobkoviců, jehož dcera Marie Julie (1919–2008) se v roce 1939 provdala za Jana Thurn-Taxise (1908–1959)[4] a dolnobeřkovický zámek tak přešel do majetku Thurn-Taxisů.
V roce 2002 byl celý areál, zejména park a zámecká kaple, která je v přízemí, poškozen povodní (asi 100 m východně od zámku je na břehu Labe dochovaný pilíř bývalého knížecího mlýna, na němž je vodočet se záznamy labských povodní).[5]
V roce 2023 došlo ke změně majitele, Karel Ferdinand Thurn-Taxis zámecký areál odprodal soukromé společnosti.[6][7]
Popis
editovatChráněný zámecký areál tvoří čtverec hlavní budovy, na něj na severní straně navazující hospodářská budova a park včetně dochované části ohradní zdi.
Hlavní budova má čtyři jednopatrová křídla s jednoduchou fasádou, krytá valbovou střechou. V nárožích jsou šestiboké věže, z nichž jihozápadní je vyšší. Na jižní straně do parku je terasa nesená pěti hranolovými sloupy. Vnitřní nádvoří tvoří arkády, v patře zasklené. Hlavní vchod je ze severní strany klenutým průjezdem, jehož profilovaný portál zdobí erby Lobkoviců. V jihovýchodní části je kaple sv. Josefa a Zdeňka s freskou, kterou údajně malovala Berta Lobkovicová (1807–1883).[1]
Patrová hospodářská budova ve tvaru L je připojena k severnímu křídlu krytou chodbou nesenou třemi oblouky.
Park, protáhlý na jih a západ od budovy zámku, představuje rovinnou krajinářskou kompozici, v níž se střídají travnaté plochy se skupinami dřevin převážně domácího původu (uvádí se 66 druhů dřevin).[8]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c zámek - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2020-09-23]. Dostupné online.
- ↑ a b Dolní Beřkovice | Historie. www.dolniberkovice.cz [online]. [cit. 2020-09-24]. Dostupné online.
- ↑ Architekturzentrum Wien. www.architektenlexikon.at [online]. [cit. 2020-09-24]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Thurn 9. w.genealogy.euweb.cz [online]. [cit. 2020-09-24]. Dostupné online.
- ↑ Beřkovický, Knížecí mlýn | Vodnimlyny.cz. vodnimlyny.cz [online]. [cit. 2020-09-25]. Dostupné online.
- ↑ Obecní zpravodaj pro Dolní Beřkovice, červen 2023
- ↑ Zámek Dolní Beřkovice, Dolní Beřkovice. Informuji.cz [online]. [cit. 2024-02-25]. Dostupné online.
- ↑ Zámek Dolní Beřkovice, Dolní Beřkovice. www.hrady.cz [online]. [cit. 2020-09-24]. Dostupné online.
Literatura
editovat- ANDĚL, Rudolf, et al. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Svazek III. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. S. 138.
- PODLAHA, Antonín. Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu mělnickém. 1. vyd. Praha: Alois Wiesner, 1899. 204 s. Dostupné online. S. 1–3.
- POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech 1. 1. vyd. Praha: Academia, 1977. 643 s. S. 291.
- WIRTH, Zdeněk. Umělecké památky Čech. Praha: ČSAV, 1957. 940 s. S. 130.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zámek Dolní Beřkovice na Wikimedia Commons - Atlas Česka: Zámek Dolní Beřkovice
- Středočeské zámky: Zámek Dolní Beřkovice Archivováno 17. 1. 2020 na Wayback Machine.
- Turistika.cz: Dolní Beřkovice
