213.194.250.131

Lanýž

Dobrý den, Vámi vložený text jsem z článku odstranil, protože do článku velmi viditelně nezapadal. Přesto vám za tento příspěvek děkuji. Při přispívání je třeba dodržovat určitá pravidla, viz Wikipedie:Vzhled a styl. Nejprve doporučuji, abyste si tuto nápovědu přečetl(a), najdete zde základní informace o tom, jak by měl vypadat článek ve Wikipedii. Ucelené informace o přispívání najdete na Wikipedie:Vítejte ve Wikipedii.

Jistě chápete, že nelze do článku vložit takovýhle obrovský kus textu "bez ladu a skladu". Pokud takové množství informací vložíte do článku ve vhodné podobě, budete mít naopak na daném článku velkou zásluhu a výrazně ho tím vylepšíte! Děkuju za pochopení, vámi vložený text jsem pochopitelně jen tak nesmazal, máte ho tady, naložte s ním, jak uznáte za vhodné:) ale každopádně v této podobě v článku být nemůže:

řád hub z odděl. vřeckatých (Ascomycetes), význačných namnoze podzemními plodnicemi (peridiemi) hlízovitého tvaru, jež obsahují uvnitř výtrusorodné vaky čili vřecka (asci). Tato uložena v masitém vnitřním pletivu, někdy vzdušnými chodbičkami nebo dutinami komůrkovitými prostoupeném, často však solidním a na průřezu toliko světlejšími a tmavšími žilkami mramorovaném, anebo rozdělena v řídkém, celý vnitřek plodnice zaujímajícím pletivu houbových vláken, kteréž se později zcela nebo z části rozplývají. Vřecka namnoze více méně kulatá, řídčeji podlouhlá neb válcovitá. Podhoubí skládá se z volných vláken rostoucích v zemi, které s kořeny lesních stromů vstupují v symbiosu, tvoříce s nimi t. zv. mykorrhizu; jen u některých [Lanýže]-žů jest podhoubí saprofytické, vyživující se z odpadků živočišných (Onygena). Mnohé z podzemních [Lanýže]-žů jsou jedlé, jedovatých mezi nimi není. Rostou hlavně v mírných pásmech asi 80 druhy. V Evropě nejvíce druhů nalézá se v zemích jižních, na př. v Italii, ve Francii, v jižním Německu atd.-[Lanýže] dělí se na 3 podřadí: Tuberei, Elaphomycei a Onygenei. 1. Tuberei mají plodnice namnoze podzemní, pevné a více méně masité, tlustá masitá neb kožovitá vrstva zevnější (okrovka č. peridie) souvisí pevně s vnitřní masitou vrstvou výtrusorodnou (gleba), od kteréžto se nikdy neodděluje. 2. Elaphomycei liší se od předešlých plodnicemi, na nichž rozeznati lze zevně okrovku, jakožto obal tuhý, tlustý neb jindy tenký, stále uzavřený, vytrvalý, a vnitřní, měkčí i pomíjející pletivo (gleba), jež po uzrání plodnice až na výtrusy se rozplyne. Někdy mezi výtrusy leží volná vlákna (vlášení, capillitium) analogicky jako u mnohých břichatek (Gastromycetes) z oddělení hub stopkovýtrusých (Basidiomycetes). Z rodů tohoto podřadí jest nejdůležitější Elaphomyces (v. t.). 3. Onygenei (s jediným rodem Onygena Pers.) mají plodnice nadzemní, stopkaté nebo přisedlé, s tenkou, posléze v drť se měnící okrovkou, obsahující bledou massu výtrusnou ze slepených výtrusů, které zbyly po rozplynutí kulovitých vřecek a houbových vláken, je nesoucích.Z Tubereí jedna čásť rodů má plodnice uvnitř anebo již od povrchu prázdnými komůrkami aneb kanálky vzdušnými prostoupené. Sem náleží rody Balsamia, Hydnotria, Hydnobolites, Genea, Hydnoeystis a Genabea.-Hlízovité, uvnitř často duté plodnice s vřecky hlavně na povrchu umístěnými má rod Sphaerosoma Klotzsch. Ostatní rody Tubereí, a sice Tuber (pravý lanýž), Pachyphloeus, Stephensia, Picoa Choiromyces, Terfezia a Delastria, nemají vzdušných dutin, nýbrž plodnice skládají se z pletiva solidního, uvnitř toliko žilkami mramorovaného, t. j. v massivní komůrky rozděleného. První tři rody mají dvojí žilky, jedny jemné, tmavé, stěny to komůrek vykládané hnědou rouškou, s nimiž se střídají bílé žilky, vyplňovací to pletivo s intercellulárami vzdušními. Rod Tuber Mich. (lanýž, homolika) vyznačují se okrovkou tlustou nebo tenkou, bradavkatou neb hladkou, uvnitř masitou a šťavnatou, vřecky okrouhlými neb vejčitými, s výtrusy namnoze 4mi (1-8mi) bez pořádku rozloženými, kulatými neb elliptičnými, zbarvenými, na povrchu s ostny neb lištnami síťovitě spojenými. Výhradně pod zemí rostoucí houby, v mládí světlé, později zevně i uvnitř černě neb hnědě zbarvené, i za zralosti pevné a pomalu setlívající, jemně kořenné vůně, namnoze jedlé. Vyskytují se v teplejších krajinách Evropy, zvláště ve Francii, Italii, Anglii a jižním Německu. Též v Asii, Africe a Sev. Americe byly konstatovány. Známo jest dosud asi 20 druhů. Nejlepší hodnoty a nejcennější jsou: Tuber brumale Vittad., T. melanosporum Vittad., T. aestivum Vittad. a T. mesentericum Vittad., z nichž obyčejně na trh přicházejí první dva. Tuber brumale Vittad., [Lanýže]-ýž zimní, má plodnice velikosti vlaského. ořechu až pěsti, vážící někdy až 1 kg, více méně kulatého tvaru, s velikými, drsnými, později hladkými, vícehrannými bradavkami, zevně černé, uvnitř černošedé a bílými žilkami mramorované. Vřecka četná o 4-6ti výtrusech černošedých, zevně hojnými ostny posázených. Roste hojně od listopadu do února v lanýžových krajích Francie a Italie. Podobný jemu Tuber melanosporum Vittad., [Lanýže]-ýž černovýtrusý, liší se barvou načervenale černou, bradavkami červenavě skvrnitými, vnitřním pletivem fialově černým anebo tmavě hnědočerveným s červenavými žilkami. Nejhledanější a nejchutnější tento [Lanýže]-ýž roste ve Francii, v Italii a v Jižním Německu (v Porýní) v témž období ročním jako předešlý. Výtrusy na povrchu síťovitými lištnami opatřené má Tuber aestivum Vittad., [Lanýže]-ýž letní, a T. mesentericum Vittad., rostoucí od července do února nejen v jižní, ale též ve střední Evropě, z nichž první objevuje se též v Čechách (Tuber bohemicum Corda), ale vzácně. U nás zvláště v hornatějších krajinách roste dosti hojně t. zv. [Lanýže]-ýž bílý (Choiromyces maeandriformis Vittad., tuber album Sow., Rhizopogon albus Fr.), výborné chuti, velikosti a vzhledu hlízy bramborové i větší, povrchu hladkého, bledě hnědého, s vnitřkem dužnatým, bílým se žlutavými, silně zprohýbanými žilkami, zápachu mdle lanýžového. Výtrusy kulaté, zprvu bledé, za zralosti bradavkaté, zbarvené. Objevuje se v písčité půdě pod duby, buky a kaštany (v jižní Evropě) nejhojněji v měsících červnu až srpnu. [Lanýže] vznikají vždy pod zemí, někdy bezprostředně pod povrchem a pak zhusta při svém dalším vzrůstu vyniknou temenem z půdy ven (tak na př. naš-[Lanýže]-ýž bílý), obyčejně však skrývají se několik (až 6) centimetrů hluboko v zemi. Hlavní podmínkou pro zdar pravých [Lanýže]-žů (z rodu Tuber) jest vápnitá půda a lesy dubové neb bukové, starší než 15 až 20 let. Dle Tulasnea vyskytují se [Lanýže] též pod jinými stromy, namnoze listnatými. Oprávněnost sbírati [Lanýže] jest ve Francii a jinde zákonem chráněna jako na př. honitba. Sběratelé [Lanýže]-žů musí v krajinách lanýžových nejednou vysoké nájemné platiti, neboť kořist celoroční může obnášet až 60 kg [Lanýže]-žů na 239 hektarech lesa, kdežto 1 kg [Lanýže]-žů se cení na 4-5 zl. Vyhledávání [Lanýže]-žů obstarávají lidé v tom oboru zkušení (truffiers, rabassaïres) za pomoci cvičených psů nebo prasat, které po čichu [Lanýže] v zemi ukryté poznávají a na tom místě hrabati neb rýti počínají. Obyvatelé Provence rozeznávají neúplně zralé zimní [Lanýže] pode jménem truffes caïettes od úplně vyzrálých černých, zvaných truffes nèdres, které se pokládají za nejlepší. Množství [Lanýže]-žů ve Francii ročně sklizených a prodávaných jest značné i obnášelo na př. v r. 1873 na 3 mill. liber, za něž se stržilo 16 mill. franků. Umělé pěstování [Lanýže]-žů daří se pouze na místech přiměřeného podnebí a vhodné půdy, kde se za tím účelem vysázel dubový nebo bukový les a v něm rozesily žaludy z lesa lanýžového přinesené. Nepřáteli [Lanýže]-žů jsou: černá zvěř, jezevčíci, myši, veverky, některé mouchy a brouk Anisotoma cinnamomea Pr. [Lanýže] jsou jako jiné houby jedlé dosti živné a slynou od starodávna jakožto prostředek pohlavní pud stupňující (aphrodisiacum). Pojídají se smažené anebo ve víně vařené a s máslem, z největší části však užívá se jich ku výrobě paštik z husích jater anebo jako přísady k masitým pokrmům, salátům, polévkám a pod. [Lanýže] porušují se na mnoha místech (tak i v Čechách) škodlivou houbou Scleroderma vulgare, která však i na sušených neb jinak konservovaných řízcích se poznává dle světlé obruby (okrovky, peridie), oddělené ostře od černého vnitřního pletiva. lč.

--Nissαn 28. 11. 2008, 19:30 (UTC)