Dikyan

chemická sloučenina

Dikyan je jednou z několika kyanových sloučenin. Tyto sloučeniny se vyznačují buď jednomocným zbytkem –CN nebo aniontem CN. Volný radikál nemůže ovšem existovat, ale je známa sloučenina dikyan, jejíž vzorec je (CN)2. Atomy uhlíku jsou v ní spojeny trojnými vazbami s atomy dusíku.

Dikyan
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
3D vzorec
3D vzorec
Obecné
Systematický název
  • oxalonitril
  • ethandinitril
Ostatní názvydikyan, EDN
Anglický názevCyanogen
Německý názevDicyan
Funkční vzorec(CN)2
Sumární vzorecC2N2
Vzhledbezbarvý plyn nebo kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS460-19-5
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)207-306-5
PubChem9999
ChEBI29308
UN kód1026
Číslo RTECSGT1925000
Vlastnosti
Molární hmotnost52,035 g/mol
Teplota tání−27,9 °C
Teplota varu−20,7 °C
Hustota0,953 7 g/cm³ (−21 °C)
0,002 335 g/cm³ (20 °C)
Dynamický viskozitní koeficient0,009 28 cP (0 °C)
0,009 87 cP (17 °C)
0,012 71 cP (100 °C)
Index lomunD= 1,000 82 (0 °C)
Kritická teplota Tk126,6 °C
Kritický tlak pk6 009 kPa
Rozpustnost ve vodě450 ml/100 g (20 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
ethanol
230 ml/100 g (80 °C)
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
diethylether
500 ml/100 g (18 °C)
Van der Waalsovy konstanty stavové rovnicea= 0,776 9 Pa m6 mol−2
b= 69,01×10−6 m3 mol−1
Ionizační energie13,6 eV
Struktura
Dipólový moment0 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°308,15 kJ/mol
Standardní molární spalná entalpie ΔH°sp−1 087,7 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt156 J/g
Entalpie varu ΔHv448,3 J/g
Standardní molární entropie S°241,8 J−1 mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°197,35 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp1,092 J K−1 g−1
Bezpečnost
GHS02 – hořlavé látky
GHS02
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Nebezpečí[1]
R-větyR11, R23, R50/53
S-věty(S1/2), S23, S45, S60, S61
NFPA 704
4
4
2
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vlastnosti

editovat

Dikyan je jedovatý plyn, který voní po hořkých mandlích. Jeho teplota varu je -20,7 °C. Dobře se rozpouští ve vodě a v ethanolu. Jeho spalováním za zvýšeného tlakukyslíkem lze dosáhnout namodralého plamene, jehož teplota je asi 4 800 °C (s ozónem pak ještě lehce vyšší). Dikyan je tak uváděn jako plyn s druhou nejvyšší teplotou hoření (po dikyanoacetylenu).

Příprava

editovat

Nejsnadněji se dikyan připravuje reakcí koncentrovaných roztoků síranu měďnatého a kyanidu draselného, přičemž v první fázi přípravy vzniklý kyanid měďnatý se v druhé fázi samovolně rozloží:

1. Cu2+ + 2CN → Cu(CN)2
2. 2Cu(CN)2 → 2CuCN + (CN)2
Dikyan lze také získat rozkladem kyanidu rtuťnatého:
Hg(CN)2 → Hg + (CN)2

Reference

editovat
  1. a b Cyanogen. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

editovat
  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy

editovat
  •   Obrázky, zvuky či videa k tématu Dikyan na Wikimedia Commons