Diksoniovité
Diksoniovité (Dicksoniaceae) je čeleď kapradin z řádu cyateotvaré. Jsou to stromovité kapradiny s přímým nevětveným kmenem nesoucím na vrcholu růžici velkých listů. Rostou v tropech a subtropech Asie, Austrálie a Ameriky. Nejznámějším zástupcem je diksonie.
 Diksoniovité | |
|---|---|
 Diksonie antarktická (Dicksonia antarctica) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | kapraďorosty (Monilophyta) |
| Třída | kapradiny (Polypodiopsida) |
| Řád | cyateotvaré (Cyatheales) |
| Čeleď | diksoniovité (Dicksoniaceae) Bower |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popis
editovatDiksoniovité jsou suchozemské stromovité kapradiny se vzpřímeným a většinou nevětveným kmenem nesoucím na vrcholu růžici velkých listů. Cévní svazky ve stonku jsou buď v souvislém kruhu s dření uprostřed (sifonostélé) nebo rozpadlé na jednotlivé svazky (diktyostélé). Kmen je na vrcholu hustě pokrytý chlupy a bez šupin. Listy jsou obvykle přes 1 metr dlouhé, 2x nebo vícekrát zpeřené, v pupeni spirálovitě stočené. Na bázi řapíku bývají vytrvalé chlupy, ostny chybějí. Sterilní a fertilní listy se neliší nebo jen málo. Žilnatina v posledních segmentech listů je zpeřená, s volnými, jednoduchými nebo vidličnatě větvenými žilkami.
Výtrusné kupky se tvoří na konci žilek při okraji listů. Kupky jsou chráněny 2 chlopněmi: vnitřní je tenká, vnější je tlustá, tvořená ztlustlým koncem žilky a za zralosti se otevírající. Sporangia jsou početná, s nepřerušeným prstencem, obsahující 64 spor. Spory jsou kulovité nebo čtyřhranné. Gametofyt je nadzemní, zelený, srdčitý nebo protáhlý.[1]
-
List Lophosoria quadripinnata -
Rozvíjející se list Dicksonia antarctica -
Výtrusné kupky na listu Dicksonia antarctica -
Porost Calochlaena dubia
Rozšíření
editovatČeleď diksoniovité zahrnuje v současném taxonomickém pojetí asi 30 druhů ve 3 rodech. Vyskytuje se porůznu v tropech a v subtropech. Není zastoupena v Africe. Nejvíce druhů roste na tichomořských ostrovech a v jihovýchodní Asii a Australasii.[1] Největší rod, diksonie (Dicksonia, asi 20 druhů), je rozšířen v jihovýchodní Asii a australské oblasti od Malajsie po ostrovy Samoa, v tropické Americe a na ostrovech Juan Fernandez.[2] Rod Calochlaena zahrnuje 5 druhů. Vyskytují se v Melanésii, Polynésii a východní Austrálii.[3] Lophosoria quadripinnata roste v tropické Americe od Mexika po Chile a jižní Brazílii.[4]
V Evropě není čeleď Dicksoniaceae zastoupena (jediný evropský zástupce, Culcita macrocarpa, byl přeřazen do samostatné čeledi Culcitaceae).[5]
Taxonomie
editovatVýsledky molekulárních studií ukázaly, že čeleď Dicksoniaceae v klasickém pojetí je parafyletická. Na základě studie, publikované v roce 2006, byl rod Culcita přeřazen do samostatné čeledi Culcitaceae a rod Cibotium do čeledi Cibotiaceae.[6]
Kladogram řádu Cyatheales
editovat| Cyatheales |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Zástupci
editovatVýznam
editovatDiksonie Dicksonia antarctica je pěstována v klimaticky příhodných oblastech světa jako okrasná stromová kapradina. Snese teploty až -10 °C, roste však dosti pomalu. Dřeň vrchní části kmene obsahuje škrob a Aboridžinci ji v Austrálii využívali jako zdroj potravy.[8]
Některé druhy diksonií jsou k vidění ve sklenících Pražské botanické zahrady v Tróji.[9]
Přehled rodů
editovatCalochlaena, Dicksonia (včetně rodu Balantium), Lophosoria [10]
Reference
editovat- ↑ a b BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. II). Missouri: Timber Press, 1995. ISBN 0-88192-326-5.
- ↑ Arboles y arbustos de los Andes de Ecuador: Dicksonia [online]. Dostupné online.
- ↑ ABRS Flora of Australia: Calochlaena [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-06.
- ↑ MySpecies: The Genus Lophosoria [online]. Dostupné v archivu.
- ↑ Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.
- ↑ a b KORALL, Petra et al. A molecular phylogeny of scaly tree ferns (Cyatheaceae). American Journal of Botany. 2007.
- ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
- ↑ BARNES, Richard. Flora of Tasmannia: Dicksonia antarctica [online]. Tasmanian Government [cit. 2015-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02. (anglicky)
- ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online.
- ↑ STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dicksoniaceae na Wikimedia Commons
