Většina masožravých vačnatců náleží do řádu kunovců (Dasyuromorphia) – včetně kunovců, vakomyší, tasmánského čerta a nedávno vyhynutých vakovlků. Jedinou výjimku tvoří všežraví bandikuti a vakokrti, kteří jsou masožravci, ale velmi odlišní od kunovců, a již mají svůj vlastní řád.

Jak číst taxoboxKunovci
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Nadřádvačnatci (Marsupialia)
Řádkunovci (Dasyuromorphia)
Gill, 1872
Čeledi
Sesterská skupina
bandikuti (Peramelemorphia)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Do tohoto řádu spadají tři čeledi. Dvě s jedním druhem a jedna s přibližně 55 druhy.

Na rozdíl od býložravců, kteří mají tendence specializovat se na jeden druh potravy podle toho, kde se vyskytují, se masožravci vyvíjejí podobně i při různém okolním prostředí, samozřejmě jen na úrovni celkové externí podoby. Jsou podobní masožravcům ze severní polokoule jako jsou kočky, lišky a lasičky. Svědčí o tom i původní jména která dostala od evropských osidlovatelů, vakovlk byl původně pojmenován jako tasmánský tygr, kunovci jako domorodé kočky a tak dále. Nicméně většina druhů této čeledi je malého vzrůstu, typicky mezi 15 a 20 gramy, až ke 2 kilogramům, nebo, chcete-li, od velikosti myši k velikosti kočky domácí.

Hlavní rozdíly mezi vačnatými dravci jsou ve velikosti. Ještě před velkými změnami prostředí, které přišly s prvním příchodem lidí někdy před 50 000 lety, zde žilo pár velmi velkých vačnatých masožravců. Dnes už jsou ti největší vyhynulí. Nutno podotknout, že i tak mezi kunovci nikdy nebyli velcí dravci. Ti, kteří přežili do dnešní, nebo nedávné doby, jsou spíše menší. Přibližně velikosti vlka v případě vakovlkovitých až po maličkou vakomyš dlouhoocasou, která je při svých 4 až 6 gramech velká asi jako poloviční myš.

Externí odkazy

editovat