Coryphantha

rod rostlin

Coryphantha je jeden z nejrozšířenějších rostlinných rodů z čeledi kaktusovitých (Cactaceae). Botanické jméno rodu pochází z řečtiny a je složeninou slov koryphe (κορυφή), což znamená „hlava“ a anthos (ανθσς) jako „květ“. Právě to charakterizuje umístění květů na rostlinách.

Jak číst taxoboxCoryphantha
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvozdíkotvaré (Caryophyllales)
Čeleďkaktusovité (Cactaceae)
RodCoryphantha
(Engelm.) Lem., 1868
Druhy

Taxony viz text

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rostliny tohoto rodu jsou převážně kulovité nebo až protáhlé silně bradavičnaté kaktusy, kvetoucí vesměs z vrcholu temene a mnohdy často odnožující. Květu schopné exempláře mají na horní straně velkých bradavic od areoly až k tělu táhnoucí se průběžnou výraznou rýhu, trny jsou vesměs tuhé často prohnuté. Typické pro rostliny tohoto druhu je to, že jejich vzhled se nepřetržitě mění od semenáče až po vzrostlou rostlinu. Vyskytují se také rostliny téhož druhu se středovými ale i bez středového trnu.

Květy vyrůstají ze středu temene a jsou většinou žluté, některé červené nebo bílé případně i bílo nebo červeně žíhané.

Plody zelenavé holé, semena hnědavá.

Výskyt a rozšíření

editovat

Zástupci tohoto rodu patří mezi nejrozšířenější kaktusy Severní Ameriky – od Britské Kolumbie a jižní Kanady přes USA až po jižní Mexiko. Převážná část tohoto rodu je nejvíce koncentrována na lokalitu středního a severního Mexika a jihozápad a jih USA. Tvarové a globálně vzhledové bohatství kaktusů Mexika nemá jinde v obou Amerikách obdobu a mexické polopouště jsou pro růst a vývoj nejvhodnější. Rok má vždy období sucha střídající se s obdobím dešťů. Množství srážek je v úhrnu vyšší než na typické poušti a pohybuje se mezi 50 až do 350mm srážek ročně. Drobné křovinné porosty a trsovité druhy broméliovitých nebo agávovitých rostlin poskytují kaktusům i ostatním sukulentům úkryt před zničující intenzitou slunečního záření. Zimní měsíce s nejkratšími dny v roce zase poskytují kulturně pěstovaným rostlinám u nás náhradu za období sucha. Coryphantha roste jak na suchých vyprahlých slunných skalnatých místech, na pouštích středozápadu i na řídce zalesněných úpatích hor a v pouštních porostech tak i v travnatých pastvinách, v křovinových pásmech s hustým travním porostem nebo opadavých lesích, kde je podstatně vlhčeji.

Pěstování

editovat

Zemina velmi propustná, dostatečně minerální, málo humózní a u některých druhů i mírně zásaditá. Prospívá jim velmi slunečné a vzdušné stanoviště s mírnou a nepravidelnou zálivkou ve večerních nebo časných ranních hodinách. Chladné, světlé a naprosto suché přezimování při 5 až 6 st. C. Některé druhy při absolutně suchém přezimování snesou teploty i hluboko pod –10 st. C. V tomto případě je nutno se zálivkou skončit v pozdním létě, tak aby se rostliny dostatečně „zatáhly“.

Systematika

editovat

Rod Coryphanta popsal Dr. Georg Engelmann roku 1856 jako podrod k rodu Mammillaria a Charles Lemaire ho povýšil roku 1868 na samostatný rod a dále byl jím poprvé popsán typový druh Coryphantha sulcata. Následně monografii rodu novodobě roku 2001 přerozdělily F. Dicht a Adrian D. Lüthy do dvou podrodů s několika sekcemi:

  • Podrod Neocoryphantha Backebg.
    • Sekce Lepidocoryphantha
    • Sekce Robustispina
    • Sekce Neocoryphantha
    • Sekce Ottonis
  • Podrod Coryphantha
    • Sekce Coryphantha
    • Sekce Gracilicoryphantha

Přes masivní rozšíření tohoto rodu v severoamerických oblastech, nejsou všechny druhy rodu dostatečně prozkoumány, řádně popsány, zaregistrovány a patřičně zařazeny a je zde třeba dalšího studia. Na počátku se badatelům nedařilo stanovit jasné vymezení rodu a tento začlenit mezi ostatní. Někteří zastávali názor, aby byl definován široce a patřili sem i zástupci rodu Escobaria. ICSG sem nicméně rod Escobaria nezačlenila, avšak původní rody Cumarinia a Lepidocoryphanta ano. V současnosti rod obsahuje asi 58 druhů.

Fotogalerie

editovat

Literatura

editovat
  • Backeberg C., Die Cactaceae, Band1-6, Jena 1963
  • Backeberg C., Das Kakteenlexikon, Jena 1966
  • Haage W., Kakteen von Abiz Z, Neumann Vrlg. Leipzig, 1983
  • Rauh W., Kakteen an i.Standorten, Berlin-Hamburg, 1979
  • Rausch W., Lobivia 85, Wien 1985
  • Ritter Fr., Kakteen in Südamerika, Band1-4, Spangenberg 1983
  • Říha J. a Šubík R.,Encyklopedie kaktusů, Pha 1992
  • Říha J., Úvod do systematiky(Systémy čeledi Cactaceae), příl. AK, 1988

Externí odkazy

editovat