Cistovité

čeleď rostlin

Cistovité (Cistaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu slézotvaré (Malvales). Jsou to bylinykeře s nápadnými, pravidelnými, většinou pětičetnými květy a jednoduchými, střídavými nebo vstřícnými listy. Plodem je tobolka. Čeleď zahrnuje asi 175 druhů v 8 rodech a je rozšířena zejména v teplých oblastech mírného pásu. V rámci české květeny je do této čeledi řazen devaterník a devaterka.

Jak číst taxoboxCistovité
alternativní popis obrázku chybí
Cist šedavý (Cistus incanus)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádslézotvaré (Malvales)
Čeleďcistovité (Cistaceae)
Juss., 1789
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cistovité jsou byliny, polokeře a keře s jednoduchými střídavými nebo vstřícnými (přeslenitými) listy s palisty nebo bez palistů. Čepel listů je celistvá, celokrajná, se zpeřenou či řidčeji dlanitou žilnatinou nebo jednožilná. Listy jsou ploché nebo podvinuté a nebývají velké, u některých zástupců jsou redukované na pouhé šupiny. Květy jsou nápadné, pravidelné, oboupohlavné, jednotlivé nebo v úžlabních či vrcholových květenstvích. Kalich je nejčastěji 5-četný se 2 lístky menšími než ostatní, řidčeji 3-četný. Koruna je 5-četná, řidčeji (Lechea) 3-četná, rychle opadávající, u kleistogamických květů devaterníků může i chybět. Tyčinek je mnoho a jsou volné. Semeník je svrchní, srostlý ze 3 (až 10) plodolistů, s jedinou čnělkou a nejčastěji s jedinou komůrkou. Plodem je lokulicidní tobolka s 1 až mnoha semeny.[1][2]

Rozšíření

editovat

Čeleď cistovité zahrnuje asi 175 druhů v 8 rodech.[3] Největším rodem je devaterník (Helianthemum), který má asi 110 druhů.[2] Cistovité mají poměrně velký, avšak nespojitý areál rozšíření. Nejvíce druhů roste v teplých oblastech mírného pásu. Celý areál zahrnuje oblast Středomoří a severní Afriky, téměř celou Evropu a západní Asii, Severní a Střední Ameriku. V Jižní Americe se vyskytují v oblasti od jižní Brazílie po Chile.[3] Centrum druhové diverzity je ve Středomoří, druhotné centrum ve východních oblastech USA.[2]

V naší současné květeně jsou celkem 3 druhy: 2 druhy devaterníku (Helianthemum) a devaterka poléhavá (Fumana procumbens).[4] Většinu evropských druhů lze nalézt ve Středomoří: mimo zmíněných 2 rodů jsou zde zastoupeny hojně rody cist (Cistus), devaterníkovec (Halimium) a Tuberaria.[5]

Taxonomie

editovat

Tachtadžjan řadil cistovité pospolu s Bixaceae a Cochlospermaceae do řádu Cistales. V Dahlgrenově systému jsou všechny tyto čeledi v řádu Malvales, zatímco Cronquist řadil cistovité do zcela jiného řádu, Violales. Podle kladogramů APG tvoří cistovité monofyletickou skupinu v rámci řádu Malvales spolu s čeleděmi Dipterocarpaceae a Sarcolaenaceae.[3]

 
Včela medonosná na květu cistu Cistus albidus

Ekologické interakce

editovat

Květy cistovitých jsou prchavé, otevírají se pouze při plném slunci a často vydrží jen několik hodin. Nápadně zbarvené květy s množstvím tyčinek lákají hmyz sbírající pyl, zejména včely, mouchy a brouky. Devaterník má senzitivní tyčinky, které popráší hmyz pohybující se v květu pylem. V čeledi jsou poměrně časté kleistogamické květy, které se neotevírají a probíhá v nich samoopylení.[2] Semena jsou šířena větrem nebo do okolí rozstřikována deštěm.[1]

Na kořenech cistů parazituje ve Středomoří ozorna (Cytinus), nezelená, plně parazitická rostlina z čeledi ozornovité (Cytinaceae).

Zástupci

editovat

Význam

editovat

Z listů některých středomořských cistů, zejména Cistus ladanifer a C. incanus, se získávala vonná pryskyřice zvaná ladanum která byla používána zejména v medicíně. V Řecku se listy Cistus salviifolius používaly jako náhražka čaje. Větévky Lechea villosa se v Mexiku používají jako tonikum a ke zmírnění horečky.[2]

Z devaterníku penízkovitého (Helianthemum nummularium) je připravována Bachova květová esence č. 26, používaná zejména při stavech paniky a děsu. Je také součástí tzv. krizové esence.[7]

Jako okrasné rostliny jsou v Česku pěstovány zejména devaterníky (Helianthemum), v teplejších zemích i různé druhy cistů (Cistus).

Přehled rodů

editovat

Cistus, Crocanthemum, Fumana, Halimium, Helianthemum, Hudsonia, Lechea, Tuberaria[8]

Reference

editovat
  1. a b JUDD, et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.]: Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034. 
  2. a b c d e SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946. 
  3. a b c STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. (anglicky) 
  4. KUBÁT, K. et al. Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5. 
  5. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online. 
  6. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  7. SCHEFFER, Mechthild. Bachova květová terapie. [s.l.]: Pragma, 1994. 
  8. HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2017 [cit. 2017-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-20. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat