Cisiojan

mnemotechnická pomůcka k zapamatování nepohyblivých svátků v křesťanském kalendáři

Cisiojan (výslovnost [-zi-][1]) byla mnemotechnická pomůcka k zapamatování nepohyblivých svátků v křesťanském kalendáři používaná ve středověku. V Čechách byl používaný od 13. století až do 17. století. Cisiojány měly formu obvykle sylabických dvojveršových básniček pro každý měsíc roku a jednotlivá slova cisiojanu začínala na počáteční slabiky názvů hlavních nepohyblivých svátků křesťanského roku.

Příklad cisiojanu z manuskriptu Speculum humanae salvationis pro leden

Cisiojany se užívaly v datovacích formulích k označení dne v roce. Bývalo uvedeno vždy několik slabik za sebou (aby se předešlo nejednoznačnosti). Datum se vztahovalo ke dni označovanému první slabikou.

Nejstarší dochovaný cisiojan (psaný ještě v latině) pochází z roku 1246 a vznikl na základě dřívějšího nedochovaného kalendáře olomouckého kostela.

Nejstarší dochovaný český cisiojan pochází z roku 1260. Kromě českých a latinských jsou dochovány ještě cisiojány německé.

Na kalendářní desce staroměstského orloje je vepsán staročeský cisiojan.

Název pochází ze zkráceného označení 1. ledna (Circumcisio – Obřezání Páně, januarius – leden).

Cisioján staroměstského orloje

editovat
 
Detail kalendářního kola staroměstského orloje. Květnová strofa cisiojánu je zcela na okraji.
 
Detail kalendářního kola s alegorií Listopadu. Zhruba uprostřed 1. listopadu, Všichni svatí (začátek strofy „Vši“)

Cisioján na kalendářní desce pražského orloje zní takto:

  • Leden – Obřezán Kristus, Mudrci jdou, zlato, drahou myrhu nesou; Antonína mráz pojímá, Pavel víru přijímá.
  • Únor – Máš Hromnic, panno Důro, jdi do Školy, čas skůro; půjde brzo za tebou Petr, Matěj k posledou.
  • Březen – Březen přináší podletí; čápi za Řehořem letí, Kedruta od Benedikta zvěstuje panně Krista.
  • Duben – Duben se s Ambrožem bouří; z země se kouří. S Tiburcím trpí mile škodu Jiří v Markově provodu.[pozn. 1]
  • Květen – Jakub kříž s Filipem našel, do lesa Pankrací s Žofkou šel, milostné jaro ztratil. Urban léto navrátil.
  • Červen – Červen trávu kosívá, Medard deště mívá a Vít se trápí horkým vedrem i Jan Křtitel s bratrem Petrem.
  • Červenec – Již Mářa, Prokop, Jan Hus, Kilián jdou žat; Markét rozeslán;[pozn. 2] vzali Elše, Mandě v čest. Jakub, Laděk s Martou jest.
  • Srpen – Petr vsazen, Pán proměněn a Vávra pečen; v tom Matka do nebe jest vzata, drou Bartoně, hlava Jan sťata.
  • Září – Jiljí podzim začína; Marije zrozena. Kříž výš. Lid s Lampertem, jež Matouš zahnal, v patách jde Vác, Michal.
  • Říjen – Remigius hrozny sbírá, jež Viktor lisem svírá; Havel Luk. apoštolovi mráz přináší Šimonovi.
  • Listopad – Všickni svatí jsou neradi, že Lid, Martin s Brikcím vadí, jimžto Běty, Marje přej; za Kateřinou jde Dřej.
  • Prosinec – Po sněhu Bára s Mikulášem šla, v noci Lucka len předla; pověděl Tomáš trestán: Narodil se Kristus pán.[2]

Jiný český cisioján

editovat
  • Leden – Ochtáb dal prvý křest, tu sě nám všem stala chvála i čest; Anton a Šeb s Nětú vrtie Pavlem pod boží přetú.
  • Únor – Již Hrom Blažej Hat šli spolkem do Školy zpievat; Valentin tu běše drže Petr stól Macka učeše.
  • Březen – Do Prahy Vaňka nesú, volajíce Řehoře z lesu; Gertrudě šel Ben orat a Maří šel daru dávat.
  • Duben – Pravdě ny Ambrož učí, tomuť jest rád svatý Tiburcí; všichni lidé chválé Jiřie Marka i Vitále.
  • Květen – Filip kříž vyhřebl, Jana v Staňkově v oleji pohřebl; máj z fioly vyniká, proto i Urban rád déře lýka.
  • Červen – Biskup Ersim Bonifác šla v jahody a s nima Vitác; ten přišed s vedra, kúpe Jana Burjanna Petra.
  • Červenec – Června ty Prokope pól vyjda sec sěna Marhoř apoštol; žat chodila Manda, cný Jakub ovoce nám dá.
  • Srpen – Petr vězí tam Domin zří píce Vavřik Klára i Maří; čas běše ten nastal, pan Bartoloměj jal, Jana sťal.
  • Září – Jilješ oves požal a Mařie rod do nebe kříž dal; šel pisat svatý Mat Mauric msty pie rád Dam Ven Mich Jer.
  • Říjen – Jeď v říji Francišku tam dal Dionys vlk a lišku; Havel k Luce jel, Uršule pověděl, že Šimon otjel.
  • Listopad – Vše svaté každý vídal, také Lud Mar[pozn. 3] pět Brikcie let znal; znal jest Bětu slon Ce Klimše Kateřinu sňal on.
    (jiná verze): Vše svatí, brzo Lenart,[pozn. 4] bohu pól[pozn. 5] Martin dal plášče; potom pak Elizabet, Ce Kliment, Katherina, vsled Ondr.
  • Prosinec – Žaluje Barbě Mikul, Prosinec sě na Lucie rozdul; za pana Tomáše z sěkl rod Štěp Jan Mla Tomě Sil.

Poznámky

editovat
  1. Sv. Jiří se v 16. stol. v Praze slavilo 23. dubna, tepve od 17. stol. 24. dubna.
  2. 15. července je rozeslání sv. apoštolů, viz Horský str. 58.
  3. 11. listopadu následoval svátek sv. Martina což vyjadřuje 11. slabika „Mar“.
  4. Dne 6. listopadu bylo sv. Linharta, proto šestá slabika zní „Le“.
  5. 10. listopadu se slavilo Přenesení Sv. Ludmily, proto desátá slabika zní „pól“ (zkratka ze staročeského položení = přenesení).

Reference

editovat
  1. Nový akademický slovník cizích slov, A-Ž. Praha: Academia, 2006. ISBN 978-80-200-1351-4. S. 136. 
  2. HORSKÝ, Zdeněk. Staroměstský orloj. Praha: Panorama, 1988. S. 58. 

Literatura

editovat
  • EMLER, Josef. Rukověť chronologie křesťanské, zvláště české. Praha: Spolek historický v Praze, 1876. 
  • HRUBÝ, Václav. Úvod do archivní teorie i prakse. Praha: Společnost přátel starožitností, 1930. 
  • ŽEMLIČKA, Josef. Století posledních Přemyslovců. Praha: Panorama, 1986. 
  • BLÁHOVÁ, Marie. Historická chronologie. Praha: Libri, 2001. ISBN 80-7277-024-1. S. 604–613. 

Externí odkazy

editovat