Cisiojan

Cisiojan (výslovnost [-zi-]^[1]) byla mnemotechnická pomůcka k zapamatování nepohyblivých svátků v křesťanském kalendáři používaná ve středověku. V Čechách byl používaný od 13. století až do 17. století. Cisiojány měly formu obvykle sylabických dvojveršových básniček pro každý měsíc roku a jednotlivá slova cisiojanu začínala na počáteční slabiky názvů hlavních nepohyblivých svátků křesťanského roku.

Cisiojany se užívaly v datovacích formulích k označení dne v roce. Bývalo uvedeno vždy několik slabik za sebou (aby se předešlo nejednoznačnosti). Datum se vztahovalo ke dni označovanému první slabikou.

Nejstarší dochovaný cisiojan (psaný ještě v latině) pochází z roku 1246 a vznikl na základě dřívějšího nedochovaného kalendáře olomouckého kostela.

Nejstarší dochovaný český cisiojan pochází z roku 1260. Kromě českých a latinských jsou dochovány ještě cisiojány německé.

Na kalendářní desce staroměstského orloje je vepsán staročeský cisiojan.

Název pochází ze zkráceného označení 1. ledna (Circumcisio – Obřezání Páně, januarius – leden).

Cisioján staroměstského orloje

Detail kalendářního kola staroměstského orloje. Květnová strofa cisiojánu je zcela na okraji.

Detail kalendářního kola s alegorií Listopadu. Zhruba uprostřed 1. listopadu, Všichni svatí (začátek strofy „Vši“)

Cisioján na kalendářní desce pražského orloje zní takto:

Leden – Obřezán Kristus, Mudrci jdou, zlato, drahou myrhu nesou; Antonína mráz pojímá, Pavel víru přijímá.
Únor – Máš Hromnic, panno Důro, jdi do Školy, čas skůro; půjde brzo za tebou Petr, Matěj k posledou.
Březen – Březen přináší podletí; čápi za Řehořem letí, Kedruta od Benedikta zvěstuje panně Krista.
Duben – Duben se s Ambrožem bouří; z země se kouří. S Tiburcím trpí mile škodu Jiří v Markově provodu.^{[pozn. 1]}
Květen – Jakub kříž s Filipem našel, do lesa Pankrací s Žofkou šel, milostné jaro ztratil. Urban léto navrátil.
Červen – Červen trávu kosívá, Medard deště mívá a Vít se trápí horkým vedrem i Jan Křtitel s bratrem Petrem.
Červenec – Již Mářa, Prokop, Jan Hus, Kilián jdou žat; Markét rozeslán;^{[pozn. 2]} vzali Elše, Mandě v čest. Jakub, Laděk s Martou jest.
Srpen – Petr vsazen, Pán proměněn a Vávra pečen; v tom Matka do nebe jest vzata, drou Bartoně, hlava Jan sťata.
Září – Jiljí podzim začína; Marije zrozena. Kříž výš. Lid s Lampertem, jež Matouš zahnal, v patách jde Vác, Michal.
Říjen – Remigius hrozny sbírá, jež Viktor lisem svírá; Havel Luk. apoštolovi mráz přináší Šimonovi.
Listopad – Všickni svatí jsou neradi, že Lid, Martin s Brikcím vadí, jimžto Běty, Marje přej; za Kateřinou jde Dřej.
Prosinec – Po sněhu Bára s Mikulášem šla, v noci Lucka len předla; pověděl Tomáš trestán: Narodil se Kristus pán.^[2]

Jiný český cisioján

Leden – Ochtáb dal prvý křest, tu sě nám všem stala chvála i čest; Anton a Šeb s Nětú vrtie Pavlem pod boží přetú.
Únor – Již Hrom Blažej Hat šli spolkem do Školy zpievat; Valentin tu běše drže Petr stól Macka učeše.
Březen – Do Prahy Vaňka nesú, volajíce Řehoře z lesu; Gertrudě šel Ben orat a Maří šel daru dávat.
Duben – Pravdě ny Ambrož učí, tomuť jest rád svatý Tiburcí; všichni lidé chválé Jiřie Marka i Vitále.
Květen – Filip kříž vyhřebl, Jana v Staňkově v oleji pohřebl; máj z fioly vyniká, proto i Urban rád déře lýka.
Červen – Biskup Ersim Bonifác šla v jahody a s nima Vitác; ten přišed s vedra, kúpe Jana Burjanna Petra.
Červenec – Června ty Prokope pól vyjda sec sěna Marhoř apoštol; žat chodila Manda, cný Jakub ovoce nám dá.
Srpen – Petr vězí tam Domin zří píce Vavřik Klára i Maří; čas běše ten nastal, pan Bartoloměj jal, Jana sťal.
Září – Jilješ oves požal a Mařie rod do nebe kříž dal; šel pisat svatý Mat Mauric msty pie rád Dam Ven Mich Jer.
Říjen – Jeď v říji Francišku tam dal Dionys vlk a lišku; Havel k Luce jel, Uršule pověděl, že Šimon otjel.
Listopad – Vše svaté každý vídal, také Lud Mar^{[pozn. 3]} pět Brikcie let znal; znal jest Bětu slon Ce Klimše Kateřinu sňal on.
(jiná verze): Vše svatí, brzo Lenart,^{[pozn. 4]} bohu pól^{[pozn. 5]} Martin dal plášče; potom pak Elizabet, Ce Kliment, Katherina, vsled Ondr.
Prosinec – Žaluje Barbě Mikul, Prosinec sě na Lucie rozdul; za pana Tomáše z sěkl rod Štěp Jan Mla Tomě Sil.

Odkazy

Poznámky

↑ Sv. Jiří se v 16. stol. v Praze slavilo 23. dubna, tepve od 17. stol. 24. dubna.
↑ 15. července je rozeslání sv. apoštolů, viz Horský str. 58.
↑ 11. listopadu následoval svátek sv. Martina což vyjadřuje 11. slabika „Mar“.
↑ Dne 6. listopadu bylo sv. Linharta, proto šestá slabika zní „Le“.
↑ 10. listopadu se slavilo Přenesení Sv. Ludmily, proto desátá slabika zní „pól“ (zkratka ze staročeského položení = přenesení).

Reference

↑ Nový akademický slovník cizích slov, A-Ž. Praha: Academia, 2006. ISBN 978-80-200-1351-4. S. 136.
↑ HORSKÝ, Zdeněk. Staroměstský orloj. Praha: Panorama, 1988. S. 58.

Literatura

EMLER, Josef. Rukověť chronologie křesťanské, zvláště české. Praha: Spolek historický v Praze, 1876.
HRUBÝ, Václav. Úvod do archivní teorie i prakse. Praha: Společnost přátel starožitností, 1930.
ŽEMLIČKA, Josef. Století posledních Přemyslovců. Praha: Panorama, 1986.
BLÁHOVÁ, Marie. Historická chronologie. Praha: Libri, 2001. ISBN 80-7277-024-1. S. 604–613.

Externí odkazy

Cisiojanus ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
Cisiojan v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)

[2] Sv. Jiří se v 16. stol. v Praze slavilo 23. dubna, tepve od 17. stol. 24. dubna.

[3] 15. července je rozeslání sv. apoštolů, viz Horský str. 58.

[5] 11. listopadu následoval svátek sv. Martina což vyjadřuje 11. slabika „Mar“.

[6] Dne 6. listopadu bylo sv. Linharta, proto šestá slabika zní „Le“.

[7] 10. listopadu se slavilo Přenesení Sv. Ludmily, proto desátá slabika zní „pól“ (zkratka ze staročeského položení = přenesení).

[NASCS-1] Nový akademický slovník cizích slov, A-Ž. Praha: Academia, 2006. ISBN 978-80-200-1351-4. S. 136.

[Horsky-4] HORSKÝ, Zdeněk. Staroměstský orloj. Praha: Panorama, 1988. S. 58.

[1]

[pozn. 1]

[pozn. 2]

[2]

[pozn. 3]

[pozn. 4]

[pozn. 5]