Christoph Wydenbruck
Christoph Anton Maria hrabě von Wydenbruck (5. února 1856, Vídeň, Rakousko – 4. října 1917, Bad Reichenhall, Německo) byl rakousko-uherský diplomat z německé šlechtické rodiny. Od mládí působil v diplomacii, zastával posty různého významu v několika evropských zemích, nakonec byl rakousko-uherským velvyslancem ve Španělsku (1911–1913).[1][2]
Christoph hrabě von Wydenbruck | |
---|---|
Rakousko-uherský velvyslanec ve Španělsku | |
Ve funkci: 1911 – 1913 | |
Předchůdce | Rudolf Welsersheimb |
Nástupce | Karel Emil z Fürstenbergu |
Rakousko-uherský vyslanec v Nizozemí | |
Ve funkci: 1907 – 1911 | |
Předchůdce | Otto Brandis |
Nástupce | Karl Giskra |
Rakousko-uherský vyslanec v Dánsku | |
Ve funkci: 1899 – 1907 | |
Předchůdce | Konstantin Trauttenberg |
Nástupce | Dénes Széchenyi |
Narození | 5. února 1856 Vídeň |
Úmrtí | 4. října 1917 (ve věku 61 let) Bad Reichenhall |
Titul | hrabě |
Choť | Marie von Fugger-Babenhausen (od 1880) |
Rodiče | Ferdinand Wydenbruck |
Děti | Nora Wydenbruck Helene Isabella Wydenbruck |
Profese | diplomat |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Životopis
editovatPocházel z rakouského šlechtického rodu původem z Vestfálska, který od roku 1868 užíval hraběcí titul. Narodil se jako starší syn diplomata Ferdinanda Wydenbrucka (1809–1878)[3], matka Isabel, rozená St John-Blacker (1829–1900), pocházela z Anglie.[4] Christoph původně vstoupil do c. k. armády, v hodnosti poručíka odešel krátce poté do zálohy a vstoupil do služeb ministerstva zahraničí. Zastával nižší diplomatické posty v různých evropských metropolích, například ve Stockholmu, Berlíně nebo Římě. V letech 1895–1899 byl vyslancem v Japonsku,[5][6] kde do roku 1896 zároveň plnil kompetence diplomatického zastoupení pro Čínu a Siam.[7] Po návratu do Evropy byl vyslancem v Dánsku (1899–1907)[8] a Nizozemí (1907–1911),[9] svou kariéru zakončil jako rakousko-uherský velvyslanec ve Španělsku (1911–1913).[10]
Tituly a ocenění
editovatJako příslušník šlechtického rodu byl v roce 1881 jmenován c. k. komořím,[11] ve funkci vyslance v Dánsku obdržel v roce 1905 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[12] Během působení v diplomatických službách získal několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[13][14]
Rakousko-Uhersko
editovat- Řád železné koruny III. třídy (1889)
- Jubilejní pamětní medaile (1898)
- Řád železné koruny I. třídy (1907)
Zahraničí
editovat- velkodůstojník Řádu vycházejícího slunce (Japonsko)
- velkokříž Oranžsko-nasavského řádu (Nizozemsko)
- velkokříž Danebrožského řádu (Dánsko)
- velkokříž Řádu sv. Olafa (Norsko)
- Řád pruské koruny II. třídy (Německo)
- Řád červené orlice III. třídy (Německo)
- Řád lva a slunce II. třídy (Persie)
- rytíř Řádu sv. Mořice a Lazara (Itálie)
Rodina
editovatV roce 1880 se na zámku Meiselberg v Korutanech oženil s princeznou Marií von Fugger-Babenhausen (1858–1929).[15][16] Marie byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Měli spolu dvě dcery[17]:
- Helena Isabela (29. 5. 1881 – ??), manž. 1903 Mikuláš Desfours-Walderode (28. 8. 1877, Křetín – 5. 3. 1941, Praha), rozešli se již šest týdnů po narození jejich syna Karla (4. 5. 1904, Vídeň – 7. 2. 2000, tamtéž), který byl posledním soukromým majitelem zámku Hrubý Rohozec[18]
- Nora (15. 1. 1894, Londýn – 29. 8. 1959, tamtéž), spisovatelka a překladatelka, manž. 1919 Alfons Putscher (14. 1. 1885, Klagenfurt am Wörthersee – 3. 1. 1962, Londýn), malíř, věnoval se především malbě zvířat a krajinomalbě, jejich 2 děti přijaly příjmení Putscher-Wydenbruck.
Christophův mladší bratr August Vilém Wydenbruck (1857–1905) byl majitelem velkostatku se zámkem Trpísty v západních Čechách. Jejich sestra Isabela (1862–1920) se v roce 1882 v Trpístech provdala za diplomata hraběte Viktora Folliota de Crenneville (1847–1920).
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Přehled personálního obsazení diplomatických zastoupení Habsburské monarchie in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1917; Vídeň, 1917; s. 7–36 dostupné online
- ↑ Die Hochburg des Hochadels. Aristokratie und Diplomatisches Korps der Habsburger-monarchie im 19. und frühen 20. Jahrhundert in: Historia scribere 07/2015; Univerzita Innsbruck, 2015; s. 402 dostupné online
- ↑ Ferdinand Wydenbruck in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Österreichdostupné online
- ↑ Rodina Ferdinanda Wydenbrucka na webu geni.com dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1897; Vídeň, 1896; s. 36 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1896; Vídeň, 1895; s. 213 dostupné online
- ↑ CABIŠ, Adam: Rakousko-Uhersko a Čína. Diplomatické vztahy dvou císařství v letech 1896–1911 (diplomová práce); Filozofická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc, s. 18–19 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1901; Vídeň, 1900; s. 37 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1908; Vídeň, 1907; s. 48 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1913; Vídeň, 1912; s. 54 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1882; Vídeň, 1881; s. 216 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1907; Vídeň, 1906; s. 229 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Christopha Wydenbrucka in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1912; Vídeň, 1912; s. 54 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Christopha Wydenbrucka in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1913; Vídeň, 1912; s. 284 dostupné online
- ↑ Rodokmen Fuggerů na webu euweb.cz dostupné online
- ↑ Gothaischer genealogischer Hofkalender 1883; Gotha, 1883; s. 116–117 dostupné online
- ↑ Rodina Christopha Wydenbrucka na webu geni.com dostupné online
- ↑ Rodokmen Desfoursů na webu euweb.cz dostupné online
Literatura
editovat- DEUSCH, Engelbert: Die effektiven Konsuln Österreich (-Ungarn) von 1825–1918. Ihre Ausbildung, Arbeitsverhätlnisse und Biographien.; Vídeň, 2017; ISBN 978-3-205-20493-0
- KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012, 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1