Christoph Martin Wieland

německý spisovatel a překladatel

Christoph Martin Wieland (5. září 1733 Oberholzheim u Laupheimu ve Švábsku20. ledna 1813 Výmar) byl německý spisovatel, překladatel a vydavatel epochy osvícenství a tzv. výmarské klasiky.

Christoph Martin Wieland
Narození5. září 1733
Oberholzheim
Úmrtí20. ledna 1813 (ve věku 79 let)
Výmar
Povoláníbásník, překladatel, spisovatel, vysokoškolský učitel a básník-právník
Alma materUniverzita Tübingen (1750–1752)
Kloster Berge school
Oceněnírytíř Řádu čestné legie
Řád sv. Anny
RodičeThomas Adam Wieland[1] a Regine Catherine Kick[1]
VlivyClaude-Joseph Dorat
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Wielandův rodný dům v Oberholzheimu

Život a dílo

editovat

Wieland studoval filosofii v Erfurtu a práva v Tubinkách (Tübingen). Jeho raná díla byla ovlivněna F. G. Klopstockem a nesou známky pietismu. Od roku 1762 překládal Shakespearova dramata, čímž významně obohatil a ovlivnil pozdější německou literaturu. Dalšími autory, které překládal, jsou Horatius, Cicero a Lúkiános. V letech 17731810 vydával literární časopis Der Teutsche Merkur. Důležitým dílem je Příběh Agathonův (Geschichte des Agathon), který vyšel v různých verzích 1766/1767, 1773 a 1794), ve kterém Wieland pod antickou maskou podává obraz svého vlastního duchovního vývoje. Z roku 1780 pochází pohádková veršovaná povídka Oberon. Romantická hrdinská báseň o dvanácti zpěvech (Oberon: Ein romantisches Heldengedicht in zwölf Gesängen).

Pozdní léta strávil ve Výmaru, kde společně s Goethem, Herderem a Schillerem náležel k tzv. výmarské klasice. Zde ještě v roce 1808 vstoupil do zednářské lóže.[2]

Wielandův román Agathon, ve kterém se pojednává mj. o vzdělávání, možnosti celkové společenské reformy, ale také pádu „politického Ikara“, významně ovlivnil Adama Weishaupta při budování řádu Iluminátů.[3]

Fotogalerie

editovat

Reference

editovat
  1. a b Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. LENNHOFF - POSNER - BINDER: Internationales Freimaurer-Lexikon, 2000, s. 903.
  3. Hans GRASSL: Nástup romantismu. Praha: Malvern 2010, s. 184; 186—188.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat