Pietismus

Pietismus (název vznikl kombinací latinského pietas: „bohabojnost“, „zbožnost“ a latinizované řecké koncovky -ismós, která označuje zesílené vnitřní stanovisko, postoj nebo ideologii) je po protestantské reformaci nejvýznamnějším reformním hnutím v rámci protestantských církví, které vzniklo ve 2. polovině 17. století a stále výrazně ovlivňuje praxi některých protestantských církví.

„Fünf-Brüder-Bild“ (Osobnosti tzv. württemberského pietismu). Zleva doprava: Johannes Schnaitmann (1767–1847), Anton Egeler (1770–1850), Johann Martin Schäffer (1763–1851), Immanuel Gottlieb Kolb (1784–1859) a Johann Michael Hahn (1758–1819)

Historie

Pietismus reagoval na strnulost protestantské ortodoxní dogmatiky. Klade důraz na praktickou zbožnost; osobní zodpovědnost za spasení své i svých bližních,^[1] křesťan musí veškerý svůj vnitřní i vnější život vědomě podřídit křesťanským zásadám. Kdo v takovéto jednotě s Bohem a se stejně smýšlejícími stojí, ten je v pietistickém pojmosloví obrácen neboli znovuzrozen.

Za zakladatele pietismu je pokládán Philipp Jacob Spener, který nastínil reformní program pietismu v díle Pia desideria (lat. zbožná přání)^[2]. Mezi základní požadavky pietismu dle Spenerova díla patří důkladnější znalost bible, účast laiků v činnosti církve na základě všeobecného kněžství a křesťanská životni praxe, namísto pouhé znalosti dogmatiky.^[3] Mezi další představitele patřil také např. August Hermann Francke.^[4] Z hlediska sociologického byl pietismus protestem proti klerikalizaci církve a zásadnímu vlivu světské moci ve věcech víry a náboženství v luterských církvích.

Pietistické směry

V pietismu se vytvořilo několik směrů. Mezi nejvýznamnější patří:

Hallský směr (německy Der Hallesche Pietismus), jehož centrem bylo město Halle nad Sálou a jejímž představitelem byl Augustin Hermann Francke,
Ochranovský směr (německy Der Herrnhuter Pietismus), jehož reprezentantkou je obnovená Jednota bratrská v Ochranově, jejímž čelným představitelem byl Mikuláš Ludvík hrabě z Zinzendorfu.

Pietismus v českých zemích

Pietismus silně ovlivnil tajné nekatolíky v Čechách a na Moravě, jakož i tolerované luterány ve Slezsku.

V Čechách a na Moravě byl pietismus klíčovým faktorem, který umožnil tajným protestantům přetrvat v 18. století při své víře až do vydání tolerančního patentu.

Jedním z center slezského pietismu se stal Těšín, kde působili pietisté hallského směru; mezi ně patří Johann Adam Steinmetz, Jiří Sarganek či Jan Liberda.

Odkazy

Reference

↑ Edita Štěříková: Stručně o pobělohorských exulantech, Kalich, 2005, s.23
↑ Encyklopedické heslo Pia desideria v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
↑ Ottův slovník naučný/Pietismus – Wikizdroje. cs.wikisource.org [online]. [cit. 2019-04-22]. Dostupné online.
↑ Pietismus – Sociologická encyklopedie. encyklopedie.soc.cas.cz [online]. [cit. 2019-04-22]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu pietismus na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Pietismus v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Heslo 'Pietismus' In: Ökumenisches Heiligenlexikon
Heslo 'Pietismus' In: Musée virtuel du Protestantisme

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Edita Štěříková: Stručně o pobělohorských exulantech, Kalich, 2005, s.23

[2] Encyklopedické heslo Pia desideria v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích

[3] Ottův slovník naučný/Pietismus – Wikizdroje. cs.wikisource.org [online]. [cit. 2019-04-22]. Dostupné online.

[4] Pietismus – Sociologická encyklopedie. encyklopedie.soc.cas.cz [online]. [cit. 2019-04-22]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]