Chlorid polonatý
Chlorid polonatý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem PoCl2.
| chlorid polonatý | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Chlorid polonatý |
| Anglický název | Polonium dichloride |
| Německý název | Polonium(II)-chlorid |
| Sumární vzorec | PoCl2 |
| Vzhled | rubínově červená pevná látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 60816-56-0 |
| PubChem | 144504549 |
| SMILES | Cl[Po]Cl |
| InChI | InChI=1S/2ClH.Po/h2*1H;/q;;+2/p-2
Key: DUSGZPHDYXXYGD-UHFFFAOYSA-L |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 279,88 g/mol |
| Teplota tání | 355 °C |
| Teplota sublimace | 190 °C |
| Hustota | 6,50 g/cm3 |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | orthorhombická |
| Hrana krystalové mřížky | a = 3,66 Å, b = 4,34 Å, c = 4,49 Å |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Příprava
editovatChlorid polonatý lze připravit chlorací kovového polonia a nebo dehalogenací chloridu poloničitého.[1] Metody dehalogenace zahrnují termální rozklad při teplotě 300 °C, redukci studeného a trochu vlhkého chloridu poloničitého oxidem siřičitým, zahřátí chloridu poloničitého v proudu oxidu uhelnatého nebo sulfanu při teplotě 150 °C.[2][3]
Vlastnosti
editovatChlorid polonatý je rubínově červená hygroskopická krystalická látka.[4] Krystalizuje v ortorombické soustavě s prostorovou grupou Pmmm (číslo 47)[pozn. 1] a mřížkovými parametry a = 3,66 Å, b = 4,34 Å a c = 4,49 Å.[2]
Reaktivita
editovatChlorid polonatý se rozpouští ve zředěné kyselině chlorovodíkové, čímž polonium oxiduje na Po(IV). Chlorid polonatý je rychle oxidován peroxidem vodíku nebo chlorovanou vodou. Přidáním hydroxidu draselného k růžovému roztoku chloridu polonatého vzniká hnědá sraženina (možná hydratovaný oxid polonatý nebo hydroxid polonatý), která je rychle oxidována na Po(IV). Se zředěnou kyselinou dusičnou tvoří chlorid polonatý tmavě červený roztok ze kterého se vysráží vločkovité bílé sraženiny neznámého složení.[2]
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Někdy uváděné také prostorové grupy P222, Pmm2. Někdy také uváděna krystalová soustava jednoklonná nebo triklinická.
Reference
editovatV tomto článku byly použity překlady textů z článků Polonium dichloride na anglické Wikipedii a Polonium(II)-chlorid na německé Wikipedii.
- ↑ WIBERG, Egon; WIBERG, Nils. Inorganic Chemistry. [s.l.]: Academic Press 1958 s. Dostupné online. ISBN 978-0-12-352651-9. S. 594. (anglicky)
- ↑ a b c BAGNALL, K. W.; D'EYE, R. W. M.; FREEMAN, J. H. The polonium halides. Part I. Polonium chlorides. Journal of the Chemical Society (Resumed). 1955, s. 2320. Dostupné online [cit. 2024-09-05]. ISSN 0368-1769. doi:10.1039/jr9550002320. (anglicky)
- ↑ SCHMIDT, M.; SIEBERT, W.; BAGNALL, K. W. The Chemistry of Sulphur, Selenium, Tellurium and Polonium: Pergamon Texts in Inorganic Chemistry. [s.l.]: Elsevier 232 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4831-5865-5. S. 960–962. (anglicky)
- ↑ MACINTYRE, Jane E. Dictionary of Inorganic Compounds. [s.l.]: CRC Press 1342 s. Dostupné online. ISBN 978-0-412-30120-9. S. 2900. (anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu chlorid polonatý na Wikimedia Commons
