Charta (lat. papír na rozdíl od pergamenu) je veřejná listina zásadního významu a obsahu, jež vyhlašuje (deklaruje) nebo zaručuje souhrn nějakých základních lidských, politických, občanských svobod, zásad či práv.

Magna charta libertatum
(Verze z roku 1225)

Historie

editovat

Roku 1215 si anglická šlechta vymohla na oslabeném králi Janovi I. písemnou záruku svých požadavků a svobod, jež dostala název Magna charta libertatum. To byl důležitý krok k zavedení osobních svobod i svobody církve ve středověku. Myšlenka zákonného omezení panovnické moci a nastolení vlády práva se pak znovu oživila v boji šlechty a později i měšťanů proti panovnickému absolutismu v novověku. Z tohoto zápasu nakonec vznikla myšlenka lidských práv.[1]

Roku 1838 vydala skupina tzv. chartistů – britských radikálních demokratů "Lidovou chartu" (People's Charter), kde požadovala volební právo pro všechny muže nad 21 let, každoroční volby, zrušení majetkové podmínky pro poslance a zavedení poslaneckých platů. Přívržencům se říkalo chartisté. V tomto přeneseném významu se může jednat i o občanské sdružení či občanskou iniciativu, která usiluje o dodržování, respektování nebo rozšíření různých lidských, občanských, politických svobod a práv. Na britskou Chartu z roku 1838 odkazoval i název "Charty 77" v totalitním Československu.

Nejznámější charty

editovat

ve světě

editovat

v Československu

editovat

Reference

editovat
  1. J. Sokol, Moc, peníze a právo. Plzeň 2007, kap. 17, 18 a 22.
  2. Charta 08[nedostupný zdroj] Literární noviny, 22. 12. 2008. Z čínštiny přeložila Olga Lomová[nedostupný zdroj]

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat

Literatura

editovat
  • PETRÁČKOVÁ, Věra; KRAUS, Jiří, a kol. Akademický slovník cizích slov A-Ž. Praha: Academia, 2000. 834 s. ISBN 80-200-0607-9. 
  • SOKOL, J. Moc, peníze a právo. Plzeň: A. Čeněk, 2007.