Cechovní přímus

cechovní právo

Cechovní přímus bylo ve středověku jedno z nejvýznamnějších cechovních práv, které ukládalo řemeslníkům být povinně členy cechovního společenství. Bez členství v cechu nebylo možné až do roku 1754 živnost provozovat. Členství v cechovních organizacích zaniklo v Rakouském císařství definitivně až v roce 1859 zrušením cechů a zavedením rakouského obchodního zákoníku.

Charakteristika

editovat

Povinné členství zaručovalo, že dané povolání mohli vykonávat pouze členové daného cechu. Přímus tak na jedné straně sloužil jako ochrana před konkurencí omezením počtu mistrů v daném městě a předepsaným počtem vyučených tovaryšů, nicméně na straně druhé vedl k výraznému omezování talentovaných tovaryšů a k protekcionismu, kdy řemeslo přecházelo dědičně z otce na syna. Na přelomu 16. a 17. století se cechy začaly vzhledem k hospodářské stagnaci více uzavírat a ztěžovat přístup novým členům – zvyšovaly se nároky na délku učení, na tzv. mistrovské kusy, kterým kandidát o členství prokazoval svou zdatnost, i na výši vstupních poplatků.[1]

V německých zemích se o modernizaci řemeslných právních předpisů hovořilo bez výsledku od 17. a 18. století. Velká francouzská revoluce ve Francii přinesla úplné zrušení cechovního přímusu a pod jejím vlivem ke stejnému kroku došlo ve Švýcarsku v roce 1798, kde byl ale později opět částečně obnoven.

V Rakousku v 18. století byly cechy omezeny několika patenty. Od roku 1725 mohl tovaryš obdržet mistrovské právo také úředním dekretem. Generální cechovní patent z roku 1731 zakazoval cechům určovat počty učedníků či tovaryšů v dílnách a generální cechovní artikule měly centrálně nahradit dosavadní cechovní statuta a sjednotit tak pravidla fungování cechu v celé zemi. V roce 1754 byl vydán úplný zákaz přímusu. Zákonem z 20. prosince 1859 byly cechy zcela zrušeny a nahrazeny živnostenskými společenstvy.

V německých zemích byl přímus omezen v roce 1810 zavedením volného obchodu a živnostenský řád Severoněmeckého spolku z roku 1869 povinné členství v Německu z větší části zrušil.

Reference

editovat
  1. Janáček, J. Přehled vývoje řemeslné výroby v českých zemích za feudalismu. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1963, s. 98 – 99, s. 103 – 105

Literatura

editovat