Caspar von Zumbusch
Caspar Clemens Eduard Zumbusch, nebo Caspar von Zumbusch, roku 1888 nobilitovaný rytíř von Zumbusch (23. listopadu 1830 Herzebrock – 26. září 1915 Rimsting na Chiemsee) byl německý sochař a medailér, patřil k významným představitelům rakouského figurálního sochařství období historismu.
| Caspar von Zumbusch | |
|---|---|
_sculptor.jpg) | |
| Rodné jméno | Caspar Clemens Eduard Zumbusch |
| Narození | 23. listopadu 1830 Herzebrock |
| Úmrtí | 27. září 1915 (ve věku 84 let) Rimsting |
| Povolání | sochař, vysokoškolský učitel a politik |
| Zaměstnavatel | Akademie výtvarných umění ve Vídni |
| Ocenění | Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1887) Řád červené orlice 2. třídy čestný doktor Vídeňské univerzity |
| Děti | Ludwig von Zumbusch[1] Leo von Zumbusch |
| Příbuzní | Julius Zumbusch (sourozenec) |
| Funkce | člen Panské sněmovny (od 1901) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatV 18 letech přišel do Mnichova studovat na Akademii výtvarných umění, ale propadl u přijímací zkoušky, proto nastoupil na tamní polytechniku, kde se mj. učil modelovat u prof. Johanna von Halbiga. Po studijní cestě do Říma vytvořil roku 1861 Mariánský sloup pro Paderborn, mramorovou sochu biskupa a kronikáře Oty z Freisingu pro dómské nádvoří ve Freisingu a v letech 1866–1872 bronzový pomník bavorského krále Maxmiliana II. pro Mnichov. Od roku 1873 bydlel a působil ve Vídni, kde se k jeho hlavním dílům počítají bronzové monumenty: Beethovenův pomník (1873–1880), pomník císařovny Marie Terezie obklopené rádci a veliteli (před Kunsthistorisches muzeem; 1888), jezdecký pomník maršála Radeckého (1891) na Stubenringu a jezdecký pomník arcivévodyAlberta před galerií Albertinou. Za své nejvýznamnější dílo Zumbusch považoval z mědi tepaný pomník pruského císaře Viléma I. ve věži v Porta Westfalica u Mindenu v Porýní-Vestfálsku.
V letech 1873–1901 byl profesorem Akademie výtvarných umění ve Vídni, kde vedl až do svého penzionování mistrovskou třídu monumentálního sochařství, k jeho žákům patřil Anton Brenek.[2]
V Praze na Olšanských hřbitovech se dochovala Zumbuschova socha Anděla smrti na rodinné hrobce podnikatele Františka von Waldek a jeho švagra generálmajora Theodora Josefa Hordta z roku 1895.
Rodina
editovatRoku 1860 se v Altöttingu oženil s Antonií Voglovou, dcerou bavorského královského rady. Měli pět dětí: tři dcery a dva syny. Umělecké tvorbě se věnovali syn Ludwig von Zumbusch a Casparův bratr Julius Zumbusch. Caspar von Zumbusch je pohřben v rodném Rimstingu v údolí Chiemsee; na vídeňském Centrálním hřbitově má kenotaf.
Ocenění
editovat15. února 1888 mu císař František Josef I. ve Vídni udělil rakouský Řád železné koruny 3. třídy a současně jej povýšil na rytíře[3]
Galerie
editovat-
Pomník Marie Terezie ve Vídni, 1888 -
Beethovenův pomník ve Vídni, 1880 -
Radeckého pomník ve Vídni, 1891 -
Pomník arcivévody Alberta ve Vídni -
Pomník Jakoba Herze, Erlangen, 1900 -
Pomník císaře Viléma -
Pomník krále Maxmiliána II. -
Biskup Otto z Freisingu, Freising, -
Caspar von Zumbusch, lithografie: Marastoni, 1888 -
Prof. Zumbusch ve svém ateliéru, 1900
.JPG)
.JPG)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Union List of Artist Names. 5. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-05-22].
- ↑ Ulrich Thieme-Felix Becker (Hrsg.): Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart. Svazek 4, Leipzig 1910, s. 578-529.
- ↑ Genealogisches Handbuch des Adels, Adelslexikon, díl XVI., Limburg an der Lahn 2005, s. 579.
Literatura
editovat- Maria Kolisko: Kaspar von Zumbusch. Amalthea Verlag, Wien 1931
- Genealogisches Handbuch des Adels, Adelige Häuser B, díl V, (celkově svazek 26), Limburg an der Lahn 1961, s. 514.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Caspar von Zumbusch na Wikimedia Commons
