Wikipedie

Bruno Sklenovský

příslušník československých legií v Rusku a důstojník prvorepublikové československé armády

Bruno Sklenovský (17. října 1893,[5] Větřkovice, (okres Nový Jičín)[1][2] – 1. srpna 1957, Toronto[1]) byl příslušníkem československých legií v Rusku a po návratu do Československa se stal důstojníkem prvorepublikové československé armády. Mezi válkami prošel mnoha vysokými vojenskými funkcemi a totéž platí i o jeho působení za druhé světové války ve Velké Británii. Po návratu do Československa byla jeho vojenská kariéra ukončena přeložením do výslužby (leden 1948) a záhy po Únoru 1948 Bruno Sklenovský odešel (březen 1948) do emigrace, v důsledku čehož jej tehdejší komunistický režim degradoval (únor 1949) z generálské hodnosti do hodnosti vojína. Rehabilitace se dočkal až po Sametové revoluci (v roce 1990), kdy mu byla hodnost divizního generála navrácena.

Divizní generál Bruno Sklenovský
Jiná jménakrycí jméno „Stanislav Bosý“[1]
Narození17. října 1893
Větřkovice, (okres Nový Jičín), Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko[1][2]
Úmrtí1. srpna 1957 (ve věku 63 let)
Toronto, KanadaKanada Kanada[1]
Národnostčeská
Vzdělánímaturita na reálném gymnáziu[3], Válečná škola v Praze[4]
Povolánívysoký důstojník
ZaměstnavatelČeskoslovenská armáda
PředchůdceBrigádní generál Jaroslav Čihák
NásledovníkArmádní generál Bohumil Boček
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Studia a první světová válka

editovat

Bruno Sklenovský se narodil 17. října 1893 ve Větřkovicích.[3] Po ukončení středoškolského studia na reálném gymnáziu v Příboru v roce 1913 musel po vypuknutí první světové války narukovat do rakousko–uherské armády na ruskou frontu.[3] Tady dosáhl ale jen hodnosti desátníka.[2] Posledním útvarem, kde v rakousko–uherské armádě sloužil byl 100. pěší pluk.[2] Do nepřátelského zajetí padl dne 10. srpna 1916[4] (Duběnko) a do řad příslušníků československých legií na Rusi se přihlásil v Šadrinsku.[2] V československých legiích sloužil od 1. září 1916, [p 1] nejprve v hodnosti vojína u 3. československého střeleckého pluku.[2] Od října 1918 sloužil u 1. a později 3. československého dělostřeleckého pluku.[4] Svoji legionářskou vojenskou kariéru zakončil v hodnosti četaře [p 2] u 2. lehkého dělostřeleckého pluku.[2] Formálně byl vyřazen z legionářské evidence 20. června 1920.[2]

V prvorepublikové armádě

editovat

Po návratu do Československa se Bruno Sklenovský stal důstojníkem prvorepublikové československé armády a v meziválečném období prošel řadou vojenských funkcí[1][3] Nejprve sloužil u dělostřeleckého pluku 53 v Uherském Hradišti.[4] V letech 1921 až 1922 byl na zkušené u velitelství 1. horské brigády v Ružomberku.[4] Posluchačem Válečné školy v Praze byl Bruno Sklenovský v letech 1922 až 1923.[4] Od října roku 1923 zastával funkci taktického pobočníka velitele dělostřelectva Zemského vojenského velitelství (ZVV) Bratislava.[4] Na Válečnou školu v Praze se vrátil jako profesor taktiky dělostřelectva a tento předmět zde přednášel v letech 1927 až 1932.[4] V letech 1932 až 1935 byl příslušníkem dělostřeleckého pluku 1 v Ruzyni[1] (od října roku 1933 pluku velel).[4] V letech 1935 až 1938 byl zaměstnán na MNO – hlavním štábu ŘOP (byl zástupcem přednosty I. oddělení), kde se věnoval plánování a řízení výstavby pohraničního opevnění Československa.[1][3][4][6] Sklenovského jméno figuruje ve vnitřní organizační struktuře Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP) v září 1938.[7] Tehdy zastával (v hodnosti plukovníka generálního štábu) v I. oddělení (taktické) funkci velitele 4. skupiny (dělostřelecká).[7] [p 3] Náčelníkem štábu Zemského vojenského velitelství (ZVV) Brno byl v letech 1938 až 1939.[1][3][4] [p 4]

Druhá světová válka

editovat

Po podepsání Mnichovské dohody (po 30. září 1938) byl plukovník generálního štábu Bruno Sklenovský členem delimitační komise (zasazoval se mimo jiné i o udržení své rodné obce Větřkovice v okleštěné republice).[3] Po německé okupaci (15. března 1939), vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava a rozpuštění československé armády (léto 1939) se krátce zapojil do protiněmecké rezistence. [p 5] V prosinci 1939 ale Bruno Sklenovský odešel z protektorátu do Francie a v květnu 1940 byl ustanoven velitelem dělostřelectva 1. československé divize.[4] V rozmezí let 1940 až 1945 vykonával nejprve funkci zástupce náčelníka, od 13. ledna 1941 do 12. dubna 1945[1] pak funkci náčelníka štábu exilového Ministerstva národní obrany (MNO) ve Velké Británii.[6] Ve Velké Británii pracoval ve vojenské kanceláři prezidenta dr. Edvarda Beneše, kde se pod krycím jménem „Stanislav Bosý“[4] podílel mimo jiné na výstavbě a přípravě československých zahraničních jednotek[3][6] (zejména Československé obrněné brigády jakož i výsadků „shazovaných“ na území protektorátu).[1]

Po druhé světové válce

editovat

Po skončení druhé světové války zastával (od dubna 1945)[4] nejprve funkci přednosti Československé vojenské mise ve Velké Británii (Londýn),[1][3][4] poté (od února 1946 do října 1946) působil jako přednosta Vojenské kanceláře prezidenta republiky.[1][3][4][6] V rozmezí let 1946 až 1947 byl (v hodnosti divizního generála) velitelem III. sboru československé armády v Plzni.[1][3] [p 4] [p 6] Do výslužby (byl penzionován)[4] byl přeložen k 1. lednu 1948.[1][3][6] Vývoj vnitropolitické situace v Československu po „vítězném“ Únoru 1948 jej inspiroval k emigraci (21. března 1948) do Německa, [p 7] odkud se posléze přesunul do Velké Británie.[3] Dne 14. února 1949[8] byl (za opuštění republiky) ve své vlasti v nepřítomnosti[4] degradován na vojína.[3] Bruno Sklenovský se později usadil v kanadském Torontu.[3] Po Sametové revoluci v listopadu 1989 a pádu komunistického režimu byl Bruno Sklenovský v roce 1990 rehabilitován a byla mu navrácena hodnost divizního generála.[3] Zemřel 1. srpna 1957 v Kanadě (Toronto).[3]

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Prameny[1][3] udávají shodně příslušnost Bruna Sklenovského k československým legiím v Rusku až od roku 1917.[1][3]
  2. ↑ Pramey[1][6] uvádějí, že důstojníkem v československých legiích se stal Bruno Sklenovský od roku 1919.[1][6]
  3. ↑ Na této pozici (ŘOP, I. oddělení (taktické), velitel 4. skupiny (dělostřelecká)) byl veden společně s plukovníkem generálního štábu Josefem Churavým.[7]
  4. ↑ a b Průběh vojenské kariéry dle pramene[8]: od října 1933 do března 1935 byl velitelem Dělostřeleckého pluku 1; během září 1938 byl náčelníkem štábu Zemského vojenského velitelství v Brně; od 1. října 1946 do 1. prosince 1947 byl velitelem III. sboru.[8]
  5. ↑ V Ústředním vedení vojenské ilegální organizace Obrana národa[4] v domácím odboji byl plukovník Bruno Sklenovský nějaký čas veden na funkci velitele IV. oddělení (materiální a zásobovací).
  6. ↑ V hodnosti plukovníka od roku 1938, v hodnosti brigádního generála od 24. října 1944, v hodnosti divizního generála od 26. října 1946.[8]
  7. ↑ Pramen[8] udává jako datum emigrace do Německa den 28. března 1948[8]

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s Náčelníci Hlavního štábu čs. branné moci (Generálního štábu čs. armády) v letech 1919 až 1992 [online]. armada vojenstvi cz, 2005-01-17 [cit. 2020-02-16]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h Záznam vojáka: SKLENOVSKÝ Bruno (* 17.10.1893, Větřkovice okr. Nový Jičín) [online]. databáze legionářů Vojenského ústředního archivu Praha [cit. 2020-02-16]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s BUSEK, Lubomír. Bruno Sklenovský patří k významným osobnostem [online]. Kopřivnické noviny číslo 26/2007 ze dne 12.07.2007, 2007-07-12 [cit. 2020-02-16]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s STEHLÍK, Eduard. Srdce armády: Generální štáb 1919-2019. 4. (upravené a rozšířené vydání). vyd. Praha: Praha: Ministerstvo obrany České republiky - Vojenský historický ústav (VHÚ) Praha, 2019. 127 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7278-779-1. Kapitola Za druhé světové války 1939 – 1945, s. 49. 
  5. ↑ Sklenovský Bruno (* 17.10.1893, zemřel 1957 v Kanadě). Divizní generál Československé armády [online]. databáze autorit (Národní knihovna Česká republika) [cit. 2020-02-16]. Identifikační číslo: jo2004259827. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f g brigádní generál Bruno SKLENOVSKÝ [online]. www army cz, 2005-01-17 [cit. 2020-02-16]. Náčelník štábu Ministerstva národní obrany (1941-1945). Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-02-16. 
  7. ↑ a b c ŘOP - Ředitelství opevňovacích prací [online]. www bunkry cz [cit. 2020-02-16]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c d e f Sklenovský, Bruno [online]. Válka cz [cit. 2020-02-16]. Dostupné online. 

Literatura

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
  • Osobní karta legionáře (archivní materiál, z něhož byly čerpány informace do databáze legionářů za 1. světové války). Vojenský ústřední archiv Praha
  • Legionářský poslužný spis (archivní materiál, z něhož byly čerpány informace do databáze legionářů za 1. světové války). Vojenský ústřední archiv Praha
  • Vojenský ústřední archiv Praha, fond Kvalifikační listiny vojenských osob (Bruno Sklenovský)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bruno_Sklenovský&oldid=23908620“