Brkoslavec palmový

druh ptáka rodu Dulus

Brkoslavec palmový (Dulus dominicus) je pták žijící na ostrově Hispaniola, jediný zástupce čeledi brkoslavcovití (Dulidae).

Jak číst taxoboxBrkoslavec palmový
alternativní popis obrázku chybí
Brkoslavec palmový
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďbrkoslavcovití (Dulidae)
Sclater, 1862
Rodbrkoslavec (Dulus)
Vieillot, 1816
Binomické jméno
Dulus dominicus
(Linnaeus, 1766)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Systematika

editovat

Brkoslavce palmového popsal již švédský přírodovědec Carl Linné, jenž jej v roce 1766 zařadil v rámci rodu Tanagra. Současné binomické jméno Dulus dominicus pochází od německého ornitologa Gustava Hartlauba (1847).[2] Brkoslavec palmový je považován za jediného zástupce rodu Dulus Vieillot, 1816 a čeledi Dulidae Sclater, 1862.[3]

Brkoslavec palmový paradoxně není blíže spřízněn s jinými ptačími druhy na Hispaniole. Molekulárně-fylogenetické analýzy ukazují na zařazení v rámci kladu Bombycilloidea, zahrnujícího mj. čeledi brkoslavovití (Bombycillidae), palmovníkovití (Ptiliogonatidae) a vyhynulou čeleď Mohoidae, endemitní na Havajských ostrovech. S výjimkou vyhynulých mohoů, již se mj. přizpůsobili konzumaci nektaru, se všichni výše uvedení ptáci živí plodožravě či hmyzožravě.[4][5]

Brkoslavec palmový dosahuje velikosti 19–20 cm. Opeření je na hřbetě olivově hnědé, spodní partie jsou žlutavě bílé s hnědavými proužky. Záď a okraje letek bývají lemovány žlutou. Neobjevuje se výrazný pohlavní dimorfismus, nedospělé ptáky lze od dospělců odlišit na základě tmavšího zbarvení hrdla a krku. Mohutný zobák má žluté zbarvení, duhovka je hnědočervená.[2]

Chování a ekologie

editovat
 
Brkoslavci v NP Sierra de Bahoruco

Brkoslavec palmový je široce rozšířeným druhem nižších a středních poloh ostrovů Hispaniola a La Gonâve v Karibském moři. Tito ptáci se živí především plody, dílem i květy a v menší míře taktéž hmyzem, jenž mohou pronásledovat dokonce za letu. Platí za rozptylovače semen místních plodících stromů, jako jsou roystoney, březule balzámové a mnohé další.[2][6]

Brkoslavci si svá hnízda staví především na palmách, ve vyšších polohách i na jehličnatých stromech,[6] využívána však mohou být i různá netradiční místa, dokonce i skalní výchozy v moři.[7] Brkoslavci svá hnízda využívají i mimo hnízdní sezónu. Hnízdo představuje v průměru 1–2 m velkou stavbu, tvořenou neuspořádaně propletenými větvičkami. Buduje jej několik párů, z nichž každý si uvnitř vydržuje vlastní komůrku.[2][6] Podobné sociální uspořádání je mezi ptáky vzácné, pozorované vyjma brkoslavců například u mníšků šedých (Myiopsitta monachus), tkalčíků světlezobých (Bubalornis albirostris) a snovačů pospolitých (Philetairus socius). Větvičky používané pro stavbu hnízd mohou několikanásobně překračovat délku samotného ptáka. Brkoslavci je někdy sbírají ze země, jindy odlamují z okolních keřů a někdy také „kradou“ z hnízd jiných sociálních skupin. Terénní studie publikovaná roku 2019 odhalila, že brkoslavci přinášejí nové větvičky na stavbu hnízda v 5,2–18,8 % návštěv, přičemž do rozšiřování a údržby hnízd investují více času jedinci žijících v menších hnízdech.[8]

Samotné hnízdění probíhá především mezi březnem a červnem, snůšku tvoří dvě až čtyři purpurově šedá vajíčka, na svém širším konci výrazně skvrnitá. Ptáčata bývají často napadána myiázními mouchami rodu Philornis, ačkoli tato parazitóza jim nepůsobí zavážnější obtíže.[2]

Ohrožení

editovat

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) ve svém vyhodnocení stavu druhu z roku 2016 hodnotí brkoslavce palmového za málo dotčený druh se stabilním populačním trendem.[9]

Reference

editovat
  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. a b c d e HUTCHINS, Michael; JACKSON, J. A.; BOCK, W. J.; OLENDORF, D, 2003. Birds III. 2. vyd. Farmington Hills, MI: Gale. (Grzimek's Animal Life Encyclopedia; sv. 10). S. 455–457. (anglicky) 
  3. Waxwings and allies, tits, penduline tits – IOC World Bird List. www.worldbirdnames.org [online]. [cit. 2024-02-01]. Dostupné online. 
  4. FLEISCHER, Robert C.; JAMES, Helen F.; OLSON, Storrs L. Convergent Evolution of Hawaiian and Australo-Pacific Honeyeaters from Distant Songbird Ancestors. Current Biology. 2008-12-23, roč. 18, čís. 24, s. 1927–1931. Dostupné online [cit. 2024-02-01]. ISSN 0960-9822. DOI 10.1016/j.cub.2008.10.051. 
  5. OLIVEROS, Carl H.; FIELD, Daniel J.; KSEPKA, Daniel T. Earth history and the passerine superradiation. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2019-04-16, roč. 116, čís. 16, s. 7916–7925. Dostupné online [cit. 2024-05-28]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1813206116. (anglicky) 
  6. a b c ANDĚRA, Miloš; ČERVENÝ, Jaroslav, 2000. Savci (3). Praha: Albatros. (Svět zvířat; sv. 3). S. 44. 
  7. FERNÁNDEZ, Eladio M.; KEITH, Allan R. Three unusual bird nests from the Dominican Republic. Journal of Caribbean Ornithology. 2003, roč. 16, s. 73–74. Dostupné online [cit. 2024-02-02]. ISSN 1544-4953. (anglicky) 
  8. DHONDT, André; COLLISON, Jeremy L.; LAM, Matthew H. Palmchat (Dulus dominicus) activity at nests in the non-breeding season. Journal of Caribbean Ornithology. 2019-12-17, roč. 32, s. 91–97. Dostupné online [cit. 2024-02-02]. ISSN 1544-4953. DOI 10.55431/jco.2019.32.91-97. (anglicky) 
  9. BirdLife International. 2016. Dulus dominicus. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T22708129A94150155. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22708129A94150155.en. Accessed on 31 January 2024.

Externí odkazy

editovat