Britský idealismus
Britský idealismus je novohegelovství ve Velké Británii.
Okolnosti vzniku
editovatVe stejné době, kdy se v Německu v druhé polovině 19. století ozvala výzva "zpět ke Kantovi", ožil zájem o německou klasickou filozofii v Anglii a v USA. Hlavním projevem této tendence se stal absolutní idealismus. Již v sedmdesátých letech si tento idealismus nejen vybojoval své místo pod sluncem, ale stal se i jedinou z vlivných škol, která potlačila v té době již zcela degradovanou filozofii zdravého rozumu i pozitivismus.[1]
Absolutní idealismus bývá často nazýván anglickým novohegelovstvím.[2][3] Jeho vznik, který se zdá poněkud zvláštní, uvědomíme-li si, že v anglické filozofii v první polovině 19. století zcela převládal empirismus a senzualismus, byl však připraven objektivně idealistickými proudy, které v Anglii již dávno existovaly, tj. cambridžským platonismem v 17.–18. století a "novoidealismem" v Anglii (Samuel Taylor Coleridge, Thomas Carlyle). Avšak vliv absolutního idealismu nebyl dlouhodobý a trvalý. Brzy po první světové válce ztrácí absolutní idealismus svůj vliv, rychle mizí a uvolňuje místo realistickým školám (neorealismus, kritický realismus) a novopozitivismu (zejména analytické filosofii).[4]
Německý a britský idealismus
editovat
Britský idealismus se nezabýval jen reprodukcí Hegelových idejí na britské půdě. Jestliže můžeme Stirlinga (1820–1909) Edwarda Cairda (1835–1908) počítat k novohegelovcům, pak Green (1836–1882) je blíže ke Kantovi. Francis Herbert Bradley (1846–1924), nejvýznamnější představitel britského idealismu, napsal:
Nikdy bych sám sebe nemohl nazvat hegelovcem - jednak proto, že nemohu říci, že bych si osvojil Hegelův systém, jednak proto, že nemohu přijmout to, co se zdá být jeho základním principem,[5]
tj. univerzální, všeobsáhlý výklad myšlení, ideje v Hegelově systému. Tento princip pokládal Bradley za jednostranný, který jen částečně vyjadřuje Absolutno. Všichni představitelé této školy doplňují ideje přejaté z Hegelovy filozofie kantovskými a berkeleyovsko-humeovskými prvky. Pojetí filozofie jako "kritiky kategorií" vlastní britskému idealismu vyjadřuje první tendenci, a ztotožnění Absolutna se zkušeností vyjadřuje tendenci druhou. A přesto převzetí řady důležitých stránek hegelovské filozofie dokazuje sounáležitost britského idealismu k širokému mezinárodnímu proudu novohegelovství.[6]
Britský idealismus přejímá z Hegelovy filozofie především její náboženskou tendenci.
Jasně vyjádřené poslání I. Kanta a G. W. F. Hegela nemělo ve skutečnosti jiný cíl, než obnovit víru, tj. víru v Boha, víru v nesmrtelnost duše a ve svobodu vůle, a navíc víru v křesťanství jako náboženství zjevené.James Hutchison Stirling, The Secret of Hegel
Totéž tvrdil i Caird, který prohlašoval, že se Hegel řídil „praktickými instinkty nejvyššího duchovního života člověka, přáním obnovit mravní a náboženský základ lidské existence, narušený revolučním skepticismem.“[7]
Absolutno
editovatIdea Absolutna, tj. nejvyšší, dokonalé, absolutní reality, byla také přejata z Hegela. Je to v podstatě hegelovská absolutní idea, zbavená však svého historismu. Proto vystupuje do popředí "celistvost", jednota Absolutna. Absolutno nazývá Edward Caird „samostatným a inteligibilním celkem,“ Green „neměnným pořádkem vztahů,“ Bradley „úplným systémem,“ „individuem.“[8]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Bogomolov 1978, s. 161.
- ↑ Bogomolov 1978, s. 162.
- ↑ Narskij a Bogomolov 1963.
- ↑ Bogomolov 1978, s. 161–162.
- ↑ Bradley 1922, s. X.
- ↑ Bogomolov 1978, s. 162-163.
- ↑ Caird 1883.
- ↑ Bogomolov 1978, s. 163-164.
Literatura
editovat- Primární
- BRADLEY, F. H., 1966. Appearance and Reality. Oxford: [s.n.].
- BRADLEY, F. H., 1922. The Principles of Logic. Svazek 1. Londýn: [s.n.].
- CAIRD, E., 1883. Hegel. Philadelphia, Edinburgh: J. B. Lippincott and Co.; W. Blackwood and Sons. Dostupné online.
- JOACHIM, H., 1906. The Nature of Truth. Oxford: [s.n.]. Dostupné online.
- STIRLING, J. H., 1865. The Secret of Hegel, being the Hegelian System in Origin, Principle, Form and Matter. 1. vyd. Svazek 1. Londýn: [s.n.].
- Sekundární v češtině
- BOGOMOLOV, A. S., 1978. Absolutní idealismus. In: BOGOMOLOV, A. S.; MELVIL, J. K.; NARSKIJ, I. S. Současná buržoazní filozofie. 1. vyd. Praha: Svoboda. Práce je určena studentům a aspirantům filozofických fakult státních univerzit. [...] Hlavní kapitoly a oddíly napsali členové kolektivu katedry dějin zahraniční filozofie filozofické fakulty MSU. Na zpracování jednotlivých kapitol a oddílů se podíleli někteří pracovníci Filozofického ústavu Akademie věd SSSR a dalších vědeckých institucí v Moskvě. S. 161–177.
- NARSKIJ, I. S.; BOGOMOLOV, A. S., 1963. Anglická buržoazní filosofie konce XIX. a počátku XX. století. In: DYNNIK, Michail; JOVČUK, M. T.; MITIN, M. B. Dějiny filosofie. 1. vyd. Praha: SNPL. Svazek 5. Kapitola třináctá, §1, s. 478–491.
Externí odkazy
editovat- Absolute Idealism by Brian Duignan (Encyclopaedia Britannica)
