Vlochyně bahenní
Vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum), nazývaná též borůvka bažinná, brusnice vlochyně,[1] je rostlina z čeledi vřesovcovitých, rodu brusnice (Vaccinium). Jako ostatní brusnice roste v kyselých, na živiny chudých půdách, zvláště v bažinách a rašeliništích v arktickém a chladných částech mírného pásma severní polokoule, dále k jihu se vyskytuje ve vyšších a horských polohách.
 Vlochyně bahenní | |
|---|---|
 Vlochyně s plody | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | vřesovcotvaré (Ericales) |
| Čeleď | vřesovcovité (Ericaceae) |
| Rod | brusnice (Vaccinium) |
| Binomické jméno | |
| Vaccinium uliginosum L., 1753 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alternativní jména
editovatVlochyně bahenní se někdy nazývá borůvka bažinná, blinkavka,[2] nebo nářečně raušinka[1].
Rozšíření a výskyt
editovatRostlina pochází z chladných oblastí mírného pásma severní polokoule, z nízkých nadmořských výšek v Arktidě, Pobaltí a z vysokých nadmořských výšek jižně od Pyrenejí, Alp a Kavkazu v Evropě, z hor Mongolska, severní Číny, Korejského poloostrova a středního Japonska v Asii a ze Sierry Nevady v Kalifornii a Skalistých hor v Utahu v Severní Americe.[3][4][5][6]
Roste na vlhkých kyselých půdách na vřesovištích, rašeliništích, v tundře a v podrostu jehličnatých lesů od hladiny moře v Arktidě až do nadmořské výšky 3 400 m na jihu areálu rozšíření.
Vlochyně bahenní dokáže přežít dlouhé a silné klimatické výkyvy.[7][8]
Popis
editovatVlochyně bahenní je keřík, 10 až 75 cm vysoký s hnědým dřevnatým stonkem. Na stonku rostou 3 až 30 mm dlouhé a 2 až 15 mm široké oválné zelené až modrozelené listy. Z bílých až narůžovělých, 4–6 mm dlouhých zvoncovitých květů na krátkých stopkách dozrávají v pozdním létě plody – 5–8 mm veliké, kulovité až soudkovité tmavěmodré bobule s bílou dužninou (šťáva nebarví), které chutnají sladce.
Jedovatost
editovatO jedovatosti plodů se diskutuje. Podle některých autorů je sice obecně tradována, nebyla však spolehlivě prokázána. Sibiřané ji běžně sbírají, pojídají a zpracovávají jako ovoce.[9] Případná jedovatost obecně není nijak silná a může se výrazně lišit podle stanoviště. Jako projevy intoxikace se uvádí psychomotorická excitace, zvracení, rozšíření zorniček a pocity závratě. Požití 300 g plodů vyvolalo u některých jedinců malátnost, závratě, pocit horka v hlavě, poruchy vidění a obtížné polykání, zatímco u jiných ani větší množství žádné příznaky nevyvolalo.[10] Má se také za to, že zásadní podíl na jedovatosti nemá rostlina samotná, ale parazitická houba Sclerotina megalospora, která ji napadá.[2]
Plody bývaly používány jako halucinogeny.[11] Toxikologické informační středisko u plodů uvádí „…téměř nejedovaté plody – nebezpečná může být dávka nad 20 plodů (bobulí, semen) po větším požitém množství se podává aktivní uhlí nebývá nutná hospitalizace (jen u mimořádně citlivých osob při závažných příznacích), u zdravých jedinců se objevují nanejvýš zažívací potíže.“[12]
Použití
editovatJako okrasná rostlina se téměř nepoužívá, nicméně má barevně zajímavé podzimní zbarvení listů.
-
Vlochyně bahenní – květy -
Vlochyně bahenní – keřík s dozrávajícími a zralými plody -
Vlochyně bahenní – keřík s plody -
Vlochyně bahenní – detail plodů -
Podzimní zbarvení
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Vaccinium uliginosum na anglické Wikipedii.
- ↑ a b SICHINGER, Martin. Poslední šumavská pastvina. 1. vyd. Praha : 65. pole, 2016. 323 s. (Tah; sv. 8). ISBN 978-80-87506-76-9. Kapitola Mexičtí žoldáci, str. 114. Pozn. Autor zaměnil vlochyni bahenní za klikvu bahenní (Vaccinium oxycoccos L.)
- ↑ a b http://medicina.cz/clanky/4903/34/Vlochyne-bahenni-Boruvka-bazinna/
- ↑ Vaccinium uliginosum in Flora of North America @ efloras.org. www.efloras.org [online]. [cit. 2024-08-09]. Dostupné online.
- ↑ Vaccinium uliginosum in Flora of China @ efloras.org. www.efloras.org [online]. [cit. 2024-08-09]. Dostupné online.
- ↑ Altervista Flora Italiana, Falso mirtillo, Vaccinium uliginosum L.
- ↑ 2013 BONAP North American Plant Atlas. TaxonMaps. bonap.net [online]. [cit. 2024-08-09]. Dostupné online.
- ↑ ALEXANDER, Jake M.; CHALMANDRIER, Loïc; LENOIR, Jonathan; BURGESS, Treena I.; ESSL, Franz; HAIDER, Sylvia; KUEFFER, Christoph. Lags in the response of mountain plant communities to climate change. Global Change Biology. 2017-11-27, s. 563–579. ISSN 1354-1013. DOI 10.1111/gcb.13976. PMID 29112781.
- ↑ DE WITTE, LC; ARMBRUSTER, GFJ; GIELLY, L; TABERLET, P; STOCKLIN, J. AFLP markers reveal high clonal diversity and extreme longevity in four key arctic‐alpine species. Molecular Ecology. 2011-11-10, s. 1081–1097. ISSN 0962-1083. DOI 10.1111/j.1365-294x.2011.05326.x. PMID 22070158.
- ↑ http://www.severskelisty.cz/priroda/prir0060.php
- ↑ BALOUN, Jan; LEIFERTOVÁ, Irena; ŠTÍPEK, Stanislav. Rostliny způsobující otravy a alergie. Ilustrace Luděk Jahodář. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1989. 276 s. S. 103.
- ↑ VACCINIUM ULIGINOSUM L. – vlochyně (vlochyně bahenní), L. Hoskovec
- ↑ Toxikologické informační středisko Kliniky pracovního lékařství Všeobecné fakultní nemocnice. www.tis-cz.cz [online]. [cit. 2015-08-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-05.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu vlochyně bahenní na Wikimedia Commons - Biolib
