Bohumil Šťastný

český fotograf

Bohumil Šťastný (15. června 1905, Praha15. června 1991, Praha) byl český magazínový fotoreportér, zakladatel fotografického žurnalismu. Jeho doménou byly zejména fotoeseje, vytvářel však také zátiší, portréty, snímky architektury a reklamy. Ve třicátých letech byl průkopníkem práce s barevnou fotografií. V experimentální tvorbě využíval od 20. let fotomontáž, vícenásobnou expozici i optickou deformaci obrazu. Jeho pohled na svět měl o poznání klasičtější formu než u jeho slavnějších kolegů Karla Hájka či Václava Jírů, plně však vyhovoval potřebám zpravodajství v prvorepublikových ilustrovaných magazínech. Avantgardní postupy uplatnil i v reklamní tvorbě.

Bohumil Šťastný
Narození15. června 1905
Praha
Úmrtí15. června 1991 (ve věku 86 let)
Praha
Povolánífotograf
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Šťastný se vyučil fotografem na Státní grafické škole v Praze, po zakončení studií vytvářel fotosky pro filmové ateliéry AB Barrandov a Kavalírka. Od roku 1926 byl interním redakčním fotografem týdeníku Pestrý týden, který vydával Grafický závod V. Neubert a synové. Větší část své tvorby publikoval pod anonymním označením Foto Pestrý týden. V redakci spolupracoval s novinářkou Milenou Jesenskou, grafikem V. H. Brunnerem, Adolfem Hoffmeisterem, Bohumilem Markalousem a vydavatelem Karlem Neubertem z Grafických závodů V. Neubert a synové. Časopis se snažil o vystříhání jakékoliv stranickosti a zájmové jednostrannosti. Převažujícím trendem byla podpora kladného postoje k životu a propagace jeho moderních aspektů (práce, celospolečenské události, móda, sport, motorismus atd.) Bohumil Šťastný současně dokumentoval pražskou kulturní scénu, zejména výstavy S.V.U. Mánes, Umělecký besedy a dalších spolků. V roce 1928 mimo jiné nasnímal různé záběry z lékařského prostředí (lidské plody, detaily hlav mrtvých a pro fotokvíz experimentoval i s optickou deformací tváře, hraničící s karikaturou. Od té doby ho zajímaly i variace lidské tváře (půlené portréty apod., viz také Skryté podoby Jiřího Davida). Ve stejné době vznikla také jedna z nejradikálnějších kompozic - fotografie Hráči karet focená na vltavském nábřeží. Série snímků, pořízená odrazem v chromovaných plochách chirurgických nástrojů, vznikla v operačním sále profesora Arnolda Jiráska a byla nejdříve publikována v domovském týdeníku (1928) a o rok později vystavena na legendární výstavě Film und Foto ve Stuttgartu.[1]

Šťastný pořizoval v zařízeném fotoateliéru reklamní fotografie pro vlastní časopis a širokou škálu zákazníků jako byli například Poldi Kladno, Vítkovické železárny, obchodní domy, Jawa, cestovní kanceláře, Moravská banka, atd. Bohumil Šťastný si osvojoval technologické novinky, zkoušel různé postupy a materiály fotografie v přirozených barvách: Autochrom Lumière, pinatypii, Uvachrom, Duxochrom, Kodacolor, Kodachrome, Agfacolor, Anaco a další. Na konci třicátých let na Podkarpatské Rusi pořídil barevné snímky lidových krojů a architektury. Za druhé světové války fotografoval korunovační klenoty. Reprodukoval také výtvarná díla pro nakladatelství Orbis, Melantrich a dalších, kteří tiskli u Neubertů.[1]

Období druhé světové války znamenalo úpadek pro Pestrý týden, který ukončil svou činnost v květnu 1945. Šťastný dělal mikrofilmy pro zahraniční odboj. Touto cestou byla informována československá vláda v Londýně a Angličané o pozicích odpalovacích raket V1. Po více než dvaceti letech vzpomínal na svou práci takto:

Každý věděl, že když se řekne, že pracoval u Neubertů, že to má váhu. Zaměstnanec se dobře oblékal, bydlel, jedl, miloval, stranil kultuře a sportu - jedním slovem: Přičiňoval se.
— Bohumil Šťastný

Šťastný se aktivně účastnil Pražského povstání, fotograficky dokumentoval jeho severní úsek v Ďáblicích. Tyto fotografie byly vystaveny na výstavě Pražské povstání a roku 1946 je otiskl László Moholy-Nagy v knize The New Vision. Bohumil Šťastný byl členem Českého fotografického spolku, v letech 1932-1948 byl jeho předsedou, v letech 1945-1948 odborně zastupoval časopis Fotografie své experimenty z dvacátých let (optická deformace obrazu, půlené portréty) vydal roku 1947 v publikaci Zvětšování a vše, co s tím souvisí. Ke Spoustově básnické sbírce nafotografoval výrazné akty. Do roku 1965 své dlouholeté zkušenosti uplatnil jako učitel na Státní průmyslové škole grafické v Praze. Zemřel v Praze 15. června 1991.[1]

V roce 2008 věnovaly Uměleckoprůmyslovému muzeu v Praze umělcovy dcery Blanka a Věra řadu jeho děl.[1]

Reference

editovat
  1. a b c d Jan Mlčoch, text k výstavě Bohumil Šťastný: Fotografie, Galerie Josefa Sudka, listopad 2008

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat