Bohumír Lomský

československý člen československého Federálního shromáždění, člen československého Národního shromáždění, generál, ministr národní obrany a politik

Bohumír Lomský, rozený jako Bohumír Štěpán Lenc též uváděn Bohumír Lomský-Lenc (22. dubna 1914 České Budějovice[1]18. června 1982 Praha[2]) byl český a československý politik Komunistické strany Československa, poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění, důstojník, odbojář a ministr národní obrany Československa.

Ing. Bohumír Lomský, roz.Lenc
kpt. Bohumír Lomský (1941)
kpt. Bohumír Lomský (1941)
poslanec Národního shromáždění ČSSR
Ve funkci:
1960 – 1964
Ve funkci:
1964 – 1968
poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1969 – 1971
ministr národní obrany
Ve funkci:
1956 – 1968
PředchůdceAlexej Čepička
NástupceMartin Dzúr
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ

Narození22. dubna 1914
České Budějovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí18. června 1982 (ve věku 68 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
NárodnostČeši
Alma materVojenská akad. v Hranicích
Profesepolitik, historik a ministr obrany
Náboženstvíateismus
Oceněnímedaile Za osvobození Prahy
Sokolovská pamětní medaile
Československý válečný kříž 1939
stříbrný kříž řádu Virtuti Militari
Řád grunwaldského kříže
… více na Wikidatech
CommonsFlorian Siwicki
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Během války, aby ochránil členy své rodiny v okupovaném Československu před pronásledováním si zvolil pseudonym Lomský. Němci nicméně tuto skutečnost zjistili, jeho otec a matka byli zatčeni a posláni do koncentračního tábora. Válku přežili a v květnu 1945 byli propuštěni.

Biografie

editovat

Narodil se v Českých Budějovicích v rodině továrního dělníka Bohumira Lence. Studoval na českobudějovickém reformním gymnáziu, poté se dobrovolně přihlásil do armády. V srpnu 1936 absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích. Sloužil u Pěšího pluku 14 v Košicích jako velitel čety, poté byl mimořádně jmenován velitelem roty. Na podzim 1938 absolvoval kurz leteckých pozorovatelů. Po vyhlášení Slovenského státu se v březnu 1939 vrátil domů a nastoupil studium na Vysoké škole chemické v Praze. V srpnu 1939 odešel do polského exilu a vstoupil do polského letectva. V polovině září byl internován Sověty. Od března 1940 byl příslušníkem Východní skupiny československé armády, kde zastával nejprve funkci velitele letky a od října 1941 se stal náčelníkem štábu skupiny. Od února 1942 působil ve stejné funkci v Buzuluku, kde fakticky řídil celý výcvik a organizaci jednotek. V lednu 1943 se stal zástupcem velitele Prvního československého polního praporu, počátkem března 1943 praporu dočasně velel. Za velitelské schopnosti obdržel Československý válečný kříž 1939 a sovětský Řád Vlastenecké války 1. stupně. V červnu 1943 se stal náčelníkem štábu 1. československé pěší brigády a vyznamenal se v bojích u Kyjeva, Bílé Cerekve a Žaškova, v kterých byl hlavním plánovačem československé ofenzivy. Od května 1944 zastával funkci náčelníka štábu 1. československého armádního sboru a zůstal v ní až do konce války. Od podzimu 1945 studoval na Nejvyšší vojenské akademii K. J. Vorošilova v Moskvě, kterou ukončil jako první z ročníku.[3]

Od roku 1945 působil ve vedoucích postech v Československé armádě a též si úředně změnil jméno z Lenc na Lomský. V letech 19481949 byl velitelem divize, v letech 1949-1950 náčelníkem štábu vojenského okruhu, v období let 19511953 zastával post náčelníka Vojenské technické akademie. V letech 19531956 byl prvním náměstkem ministra národní obrany Alexeje Čepičky.[4][5]

11. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. 12. sjezd KSČ a 13. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil. Na post v ÚV KSČ rezignoval v červnu 1968.[6] Zastával i vládní posty. V druhé vládě Viliama Širokého se roku 1956 stal ministrem národní obrany. Tento post si zachoval i v následující třetí vládě Viliama Širokého a vládě Jozefa Lenárta až do dubna 1968.

Dlouhodobě zasedal i v nejvyšším zákonodárném sboru. Ve volbách roku 1960 byl zvolen do Národního shromáždění ČSSR za Západočeský kraj jako bezpartijní kandidát. Mandát obhájil ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968.[7][8][9]

Během pražského jara roku 1968 byla jeho kariéra utlumena. Opustil ministerský post i funkci v ÚV KSČ. K roku 1968 se profesně uvádí jako pracovník Vojenského historického ústavu z obvodu Tachov.[10]

Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Tachov, nyní již jako poslanec za KSČ), kde setrval do konce volebního období, tedy do voleb v roce 1971.[11]

Kvůli svým postojům k srpnové okupaci byl v roce 1970 penzionován a odvolán z Vojenského historického ústavu a až do své smrti pak působil jako odborný pracovník Institutu manipulačních, dopravních, obalových a skladovacích systémů v Praze.[3]

Vyznamenání

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ломский, Богумир na ruské Wikipedii.

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Mikuláše v Českývh Budějovicích
  2. Bohumír Lomský [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-10]. Dostupné online. 
  3. a b Jiří Fidler: Sokolovo 1943 -- Malý encyklopedický slovník ; Vydavatelství Naše vojsko, 2004, ISBN 80-206-0716-1, str. 54
  4. Dokument o změně zásad utajení raketové techniky v ČSLA [online]. praguecoldwar.cz [cit. 2012-02-11]. Dostupné online. 
  5. Galerie Ministrů národní obrany [online]. armada.vojenstvi.cz [cit. 2012-02-10]. Dostupné online. 
  6. Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-02-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-29. 
  7. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-12]. Dostupné online. 
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-12]. Dostupné online. 
  9. BOX-FOLDER-REPORT: 17-1-99 TITLE:On the Eve of Elections [online]. osaarchivum.org [cit. 2012-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-08. (anglicky) 
  10. 26. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-12]. Dostupné online. 
  11. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-10]. Dostupné online. 
  12. Válka.cz, Řád rudé hvězdy

Externí odkazy

editovat