Bernadetta Kinská
Bernadetta Kinská, rozená Merveldt (celým jménem německy Marie-Bernadette Rosine Therese Zita von Merveldt;[1] 29. prosince 1922 Lázně Bělohrad – 14. února 2016 Kostelec nad Orlicí),[2] byla příslušnice někdejšího českého šlechtického rodu Kinských, manželka restituenta Nového zámku v Kostelci nad Orlicí Josefa Kinského a matka restauratéra a příležitostného herce Antonína a ředitele reklamní agentury a moderátora Františka Kinského.
| Bernadetta Kinská | |
|---|---|
| Narození | 29. prosince 1922 Lázně Bělohrad  Československo |
| Úmrtí | 14. února 2016 (ve věku 93 let) Kostelec nad Orlicí Česko |
| Místo pohřbení | Hrobka Kinských v Budenicích |
| Choť | Josef Kinský |
| Děti | František Kinský Antonín Kinský |
| Rodiče | Bernhard Melveldt |
| Rod | Kinští a Merveldtové |
| Příbuzní | Kristian Kinský (vnuk) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Životopis
editovatPocházela z původně vestfálského rodu, který byl v roce 1668 povýšen do stavu svobodných pánů a v roce 1726 do hraběcího stavu. Od konce 19. století vlastnili zámek a statek Lázně Bělohrad.[3]
Narodila se jako druhá dcera Bernharda hraběte z Merveldtu (1890–1964) a jeho manželky Sophie, roz. hraběnky Mensdorff-Pouilly (1895–1983).[4][pozn. 1] Měla tři sourozence – starší sestru Annu Helenu (* 1921), mladšího bratra Paula (* 1926) a mladší sestru Eleonoru (* 1929).[1]
Tajně se zasnoubila a 13. března 1947 se v Trenčíně provdala za Josefa Kinského (19. listopadu 1913 Kostelec nad Orlicí – 14. března 2011 Kostelec nad Orlicí).[2] Protože byla německé národnosti, nemohla se svatba uskutečnit na očích v Kostelci nad Orlicí, protože podle tehdejšího nařízení by ke smíšenému česko-německému manželství bylo potřebné povolení od Krajského národního výboru. Na Slovensku to šlo jednodušeji.[5] Po svatbě bydleli ve služebním bytě v Košeci u Ilavy,[6] kde Josef pracoval jako národní správce rodinného podniku, který patřil jeho matce a jejím příbuzným a který zpracovával zinkovou bělobu.[7] Poté, co jejího manžela komunistický režim zavřel, se musela vystěhovat. Přestěhovala se do Kostelce nad Orlicí a starala se o manželovy rodiče. Obývali několik pokojů na zámku, v roce 1951 je vystěhovali do nevyhovujícího několik let opuštěného domu v Orlických horách a posléze se usadili na faře v Kostelci.[6]
Narodili se jí dva synové:
- 1. František Kinský (* 27. prosince 1947 Hradec Králové), pracoval v televizi, reklamě a po roce 1989 i v cestovním ruchu[8]
- 2. Antonín Kinský (8. listopadu 1955 Praha – 28. května 2012 Praha), pracoval v zahradnictví, v zoologické zahradě, prodával knihy v antikvariátu, obsluhoval telefonní ústřednu, nakonec dálkově studoval na hotelové škole.[8] Několik let pracoval jako recepční v hotelu Jalta na Václavském náměstí v Praze.[9] Po Sametové revoluci provozoval kavárnu BarBar na Malé Straně a restauraci Století na Starém Městě v Praze.[8] Hrál ve filmu Zapomenuté světlo (1996).
Bernadetta nebyla zaměstnaná, dělala jen externí práce. Starala se o tchána a tchyni a pečovala o děti, pletla.[6] Poté, co byl manžel propuštěn v roce 1951 z vězení, nadále v 50. letech pracoval v uranových dolech v Jáchymově a Příbrami. Manželku a děti vídal o víkendech v Praze, kde měli byt.[10]
Rodina po roce 1989 restituovala majetek včetně zdevastovaného zámku v Kostelci nad Orlicí.
Bernadetta, která přežila svého mladšího syna, zemřela po krátké a vážné nemoci v roce 2016. Smuteční requiem se uskutečnilo 27. února 2016 ve farním kostele sv. Jiří v Kostelci nad Orlicí a pohřeb v nejbližším rodinném kruhu následující den v rodinné hrobce v Budenicích.[11]
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Rodiče Bernhard Merveld (7. 3. 1890 Hradec Králové – 1. 12. 1964 Linec) a Sophie, roz. Mensdorff-Pouilly (27. 3. 1895 Pardubice – 2. 2. 1983 Vídeň) uzavřeli sňatek 12. 7. 1920 v Chotělicích.[4]
Reference
editovat- ↑ a b JIROUT, Vlastimil. Merveldt [online]. patricus.info [cit. 2024-05-25]. Dostupné online.
- ↑ a b POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R.; OPPELT, Robert. Almanach českých šlechtických rodů 2024. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2023. 416 s. ISBN 978-80-85955-53-8. S. 197. Dále jen Almanach českých šlechtických rodů 2024.
- ↑ MAŠEK, Petr. Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 3. upravené. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2003. 332 s. ISBN 80-204-1049-X. S. 205–206.
- ↑ a b Almanach českých šlechtických rodů 2024, s. 248
- ↑ DOČEKAL, Boris. Osudy českých šlechticů. Jihlava: Listen, 2002. 144 s. ISBN 80-86526-00-3. S. 18. Dále jen Osudy českých šlechticů.
- ↑ a b c Osudy českých šlechticů, s. 19
- ↑ Osudy českých šlechticů, s. 13
- ↑ a b c VOTÝPKA, Vladimír. Návraty české šlechty. 2. vyd. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2002. 432 s. ISBN 80-7185-506-5. S. 240.
- ↑ Osudy českých šlechticů, s. 134
- ↑ Osudy českých šlechticů, s. 15
- ↑ Kinská (rozená z Merveldtu), Bernadetta *1922 † 2016 [online]. Historická šlechta, 2016-02-19 [cit. 2024-05-27]. Dostupné online.