Berezina (154)
Berezina (154) byl největší zásobovací tanker sovětského námořnictva od počátku stavěný pro vojenské účely.[3] Jednalo se o jedinou postavenou jednotku plánované třídy projekt 1833. Úkolem plavidla bylo zásobovat sovětské válečné lodě a ponorky palivem, municí, pitnou vodou, dalším materiálem a potravinami.[2] Plavidlo bylo v aktivní službě v letech 1977–2002.[4] Předpokládá se, že loď byla prototypem, sloužícím k získání zkušeností s touto kategorií zásobovacích lodí, přičemž cílem bylo zajistit logistiku pro plánované (a nikdy nedokončené) sovětské velké letadlové lodě (viz Projekt 1143.7).
Berezina (154) v roce 1988 | |
Základní údaje | |
---|---|
Typ | zásobovací tanker |
Třída | Projekt 1833 |
Číslo trupu | 154 |
Zahájení stavby | 18. srpna 1972 |
Spuštěna na vodu | 20. dubna 1975 |
Uvedena do služby | 30. prosince 1977 |
Osud | vyřazena, 2002 |
Předchůdce | Projekt 1559V |
Následovník | třída Komandarm Fedko |
Takticko-technická data | |
Výtlak | 15 460 t (standardní) 24 565 t (plný)[1](jinde uvedeno 35 000 t[2]) |
Délka | 209,84 m |
Šířka | 25,1 m |
Ponor | 7,7 m |
Pohon | 2 plynové turbíny 33 000 hp |
Rychlost | 22 uzlů (41 km/h) |
Dosah | 9 180 nám. mil (17 000 km) při 18 uzlech (33 km/h) |
Posádka | 389 důstojníků a námořníků 178 vojáků |
Výzbroj | 4× AK-725 (2×2) 4× AK-630M (4×1) 2× Osa-M (20 střel) 2× RBU-1000 |
Letadla | 2× Ka-25PS |
Stavba
editovatTanker Berezina byl postaven loděnicí v Nikolajevu. Stavba byla zahájena 18. srpna 1972, trup byl spuštěn na vodu 20. dubna 1975 a do služby byla loď uvedena 30. prosince 1977.[1]
Konstrukce
editovatKromě 389 členů posádky mohla loď ubytovat až 178 dalších osob (např. náhradních posádek ponorek, nebo kadetů). Elektroniku plavidel tvořily dva navigační radary Don Kay, dva navigační radary Don-2, námořní a letecký vyhledávací radar Strut Curve, radar pro řízení palby Muff Cob, radar pro řízení protiletadlových střel Pop Group, dva radary pro řízení palby Bass Tilt, jeden trupový sonar a dva odpalovače klamných cílů PK-16.[2]
Odhadovaná kapacita nákladu byla 16 000 tun paliva, 500 tun pitné vody a 2 000 tun munice, náhradních dílů a potravin (dle jiného pramene to bylo pouze 5 615 tun zásob[1]). K zásobování palivem sloužily čtyři zásobovací stanice rozmístěné na obou bocích. Překládání zásob zajišťovaly čtyři jeřáby s nosností 10 tun a dva manipulační prostředky. Další zařízení byla určena pro zásobování ponorek.[2]
Hlavňovou výzbroj tvořily dva 57mm dvoukanóny AK-725 a čtyři 30mm systémy blízké obrany AK-630M. Proti napadení ze vzduchu sloužilo dvojité odpalovací zařízení ZIF-122 pro protiletadlové řízené střely Osa-M se zásobou 20 střel. Protiponorkovou výzbroj tvořily dva vrhače raketových hlubinných pum RBU-1000. Na zádi se nacházela přistávací plocha a hangár pro dva zásobovací vrtulníky Kamov Ka-25PS.[1]
Pohonný systém tvořily dvě plynové turbíny T-1, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 22 uzlů. Dosah byl 9 180 námořních mil při rychlosti 18 uzlů.[1]
Operační služba
editovatPlavidlo bylo zařazeno do stavu černomořské flotily.[1] V roce 1996 byla odstraněna veškerá výzbroj.[1] Dne 1. března 2002 byla loď vyřazena ze služby.[1]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d e f g h Complex Supply Ship Project 1833 Pegas [online]. Russianships.info [cit. 2015-11-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 190.
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 156.
- ↑ Class Berezina (Project 1833) Replenishment Ship [online]. Worldwarships.com [cit. 2015-11-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-19. (anglicky)
Literatura
editovat- CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Berezina na Wikimedia Commons