Bentvueghels

společenství umělců, Itálie, Řím

Bentvueghels (v nizozemštině Ptáci v peří nebo Letící ptáci) byla společnost tvořená většinou z umělců nizozemských a vlámských, kteří působili v Římě od roku 1620 do roku 1720. Byli známí také jako „Schildersbent“ (malířská klika).

Zahájení Bentvueghel v Římě, kde nový člen obdrží svou přezdívku, Bent name, čili alias, anonym, asi 1660, Rijksmuseum Amsterdam

Aktivity

editovat
 
Anonymní kresba v muzeu Boijmans Van Beuningen, Rotterdam. Zleva doprava: Joost z Haagu (alias Schotsen trommel), Cornelius van Poelenburgh z Utrechtu (alias Satier), Wouter Crabeth II z Gou (Almanack), Tyman Arentsz, Cracht (alias Ram)
 
Bentvueghels v římské hospodě, Pieter van Laer

Členové skupiny Bentvueghels, která zahrnovala malíře, sochaře a básníky, žili v různých částech města (většinou ve farnosti Santa Maria del Popolo) a San Lorenzo v Lucině na severu města. Spojili se ze sociálních a intelektuálních důvodů. Skupina byla dobře známá svými opilými rituály, uctívajíc tímto způsobem boha Dionysa. Tyto bakchanálie byly placeny jejich iniciátorem. Oslavy, někdy trvající až 24 hodin, skončily se skupinou pochodující do kostela Santa Costanza, známého v té době jako chrám boha Bacchuse. Tam před porfyrovým sarkofágem sv. Constantiny, nejstarší dcery římského císaře Konstantina Velikého a jeho druhé manželky Fausty, který je nyní ve vatikánském museu, pořádali tzv. libations: rituální oběť buď tekutiny např. mléka, vína nebo olivového oleje, či jiné materie, jako je kukuřičná mouka nebo rýže jako oběť bohu či duchu. Tímto rituálem se odvrací zlá karma či špatná energie. Taková oběť byla běžná v mnoha náboženstvích starověku a je stále nabízena v různých kulturách dodnes. Sarkofág byl považován za Dionýsův hrob díky na něm zobrazeným dionýsovským motivům. Tato praxe byla v roce 1720 zakázána. Navzdory hektické povaze těchto zasvěcení byla ve skupině zachována intelektuální kvalita.

Známí členové

editovat

Nejstarší známou publikační listinou je kniha Arnolda Houbrakena, umělce a rytce, který použil seznam členů Bentvueghels jako zdroj své knihy De Groote schouburgh der Nederlantsche konstschilders en schilderessen v roce 1718. Původní členové skupiny byli také ilustrováni v řadě výkresů z roku 1620: Cornelis van Poelenburch, Bartholomeus Breenbergh, Dirck van Baburen, Paulus Bor, Cornelis Schut a Simon Ardé. Na počátku byly členům dávány přezdívky podle jmen klasických bohů či hrdinů: Bacchus, Cupid, Hector, Meleager, Cephalus, Pyramus, Orpheus atd. Někdy však byly aliasy vtipné nebo poloobscénní v souladu s obecnou činností společnosti.

Někteří členové se známými aliasy nebo „ohnutými“ jmény:

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bentvueghels na anglické Wikipedii.

Literatura

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat