Behistunský nápis
Behistunský nápis (persky سنگ نبشته بیستون, کتیبه بیستون, moderněji též Bísotúnský nápis) je epigrafická památka na vysoké skalní stěně mezi Kermánšáhem a Hamadánem v Íránu, kterou nechal krátce po roce 521 př. n. l. pořídit perský král Dareios I., aby oslavil vítězství nad rebely v prvních letech své vlády (poslední úpravy jsou asi z roku 518 př. n. l.). Dvacet metrů dlouhý a sedm metrů vysoký[1] nápis je psán klínovým písmem ve třech jazycích – staroperštině, akkadštině a elamštině – a doplňuje ho obraz Ahuramazdy, pod nímž stojí král a devět spoutaných vzbouřenců – Açina, Nidintubel, Martija, Fravartiš, Čiçatachma, Fráda, Vahjazdáta, Aracha a Skuncha. Na desátém vzbouřenci Gaumátovi, který leží na zemi, má Dareios položenou levou nohu. V textových partiích se podává celá historie Dareiova nástupu na trůn, od převratu proti Gaumátovi až po boj se skythským knížetem Skunchou kolem roku 519 př. n. l.
| Behistunský nápis | |
|---|---|
| Světové dědictví UNESCO | |
 | |
| Smluvní stát |  Írán |
| Souřadnice | 34°23′18″ s. š., 47°26′12″ v. d. |
| Typ | kulturní dědictví |
| Kritérium | ii, iii |
| Odkaz | 1222 (anglicky) |
| Zařazení do seznamu | |
| Zařazení | 2006 (30. zasedání) |
Poprvé byl nápis okopírován Henrym Rawlinsonem roku 1836 (některé detaily roku 1844 a 1847) a ve staroperské verzi zveřejněn roku 1847 (akkadská verze vyšla roku 1851). S pomocí nápisu se podařilo vyřešit poslední zásadní nejasnosti kolem klínového písma.
Ukázka
editovat„ Já jsem Dárajavauš [tj. Dareios], velký král, král králů, král v Persii, král zemí, Vištáspův syn, Aršámův vnuk, Hachámaniův potomek. [...]
Praví král Dárajavauš: Toto jsou kraje, které mně připadly, z vůle Ahuramazdovy stal jsem se jejich králem: Pársa, Uvdža, Bábiruš, Athurá, Arabája, Mudrája, Zámořští, Sparda, Jauna, Máda, Armina, Katpatuka, Parthava, Zranka, Haraiva, Uvárazmiš, Báchtriš, Suguda, Gandára, Saka, Thataguš, Maka, Harauvatiš, dohromady třiadvacet zemí.[2] [...]
Praví král Dárajavauš: V těchto zemích muže, který byl věrný, jsem zahrnul dobrou odměnou, kdo byl nepřátelský, tomu jsem přiřkl trest. [...]
Praví král Dárajavauš: Pak byl jeden muž, mág jménem Gaumáta, pozdvihl se z Paišijauvády, kde je hora jménem Arakadriš, odtamtud se pozvedl. [...]
Nebylo tehdy muže, ani Peršana ani Méda, ani nikoho z našeho rodu, který by připravil toho mága Gaumátu o vládu. Vojsko se ho velmi bálo a on dával hubit mnoho lidí z vojska. [...]
Nikdo se neodvažoval říci něco o Gaumátovi, tom mágovi, až jsem přišel já. Pak jsem prosil Ahuramazdu, Ahuramazda mně přinesl pomoc. Uplynulo deset dní z měsíce bágajády, tu jsem já s několika málo muži usmrtil onoho Gaumátu. [...]
Je tvrz jménem Sikajauvatiš v kraji jménem Nisája v Mádě, tam jsem ho zabil.“ — podle překladu Otakara Klímy
Reference
editovat- ↑ ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Na počátku byl Sumer. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1966. 302 s. (Kolumbus; sv. 34). S. 46.
- ↑ Persis, Elam, Babylonie, Asýrie, Arábie, Egypt, Lýdie, Iónie, Médie, Arménie, Kappadokie, Parthie, Drangiana, Arie, Chorazmie, Baktrie, Sogdie, Gandára, Skytie, Sattagydie, Gedrosie, Arachosie. O výrazu Zámořští panují spory.
Bibliografie
editovat- KLÍMA, Otakar. Oběti ohňům: výběr z památek staroíránské a středoíránské literatury. 1. vyd. Praha: Odeon (nakladatelství), 1985. 346 s. (Živá díla minulosti; sv. 102).
- KLÍMA, Otakar. Sláva a pád starého Íránu. 1. vyd. Praha: Orbis, 1977. 252 s. (Stopy, fakta, svědectví).
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Behistunský nápis na Wikimedia Commons
