Bedřich Fučík
Bedřich Fučík (4. ledna 1900 Čáslavice – 2. července 1984 Praha) byl český literární kritik, historik, editor a překladatel. V období tzv. normalizace užíval pro svoje překlady pseudonymy Václav Horák nebo Bedřich Dvořák. Manžel překladatelky Jitky Fučíkové. Patří mezi katolicky orientované literární kritiky.[1]
| Bedřich Fučík | |
|---|---|
| Narození | 4. ledna 1900 Čáslavice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 2. července 1984 (ve věku 84 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
| Povolání | spisovatel, překladatel, kritik, editor a literární kritik |
| Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
| Témata | literární kritika |
| Ocenění | Řád Tomáše Garrigua Masaryka _BAR.svg){kind=small} III. třída, in memoriam (1991) |
| Manžel(ka) | Jitka Fučíková |
| Děti | Kristýna Fučíková dcera |
| Příbuzní | Jindřich Pokorný, zeť Josef Čermák, zeť |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Vzdělání a kariéra
editovatBedřich Fučík maturoval roku 1920 na gymnáziu v Třebíči, poté studoval srovnávací literaturu na Filozofické fakultě UK, kde v roce 1927 získal doktorát. Poté byl až do roku 1931 redaktorem literárního měsíčníku Tvar.
Roku 1928 byl tajemníkem a od 1929 ředitelem nakladatelství Melantrich, kterým zůstal až do roku 1939.[2] Poté se stal šéfredaktorem nakladatelství Josef Richard Vilímek, kde působil až do roku 1943.
Roku 1945 se stal vrchním ředitelem nakladatelských a knihkupeckých podniku Československé strany lidové (Vyšehrad a Universum). Po roce 1948 byl korektorem v nakladatelství Vyšehrad až do zatčení v roce 1951. Roku 1952 byl ve vykonstruovaném procesu s tzv. „klerofašistickou odnoží zelené internacionály“ odsouzen k 15 letům vězení. Propuštěn byl na základě amnestie v roce 1960, roku 1967 byl rehabilitován. Vždy se snažil o vydávání dobré a kvalitní literatury bez ohledu na politické konotace nebo biografii jejích autorů, a proto především v Melantrichu v jeho éře vycházely knihy katolíků i komunistů (jmenujme např. V. Vančuru).
Jako editor uspořádal mj. dílo F. X. Šaldy a řadu výborů české katolické skupiny, především Jakuba Demla, Jana Zahradníčka a Jana Čepa. Editorské činnosti se věnoval i v samizdatu (spolu s Vladimírem Binarem založil edici Rukopisy VBF).
Nejpřehlednějším Fučíkovým životopisem je monografie Roberta Saka nazvaná Život na vidrholci (2004).
Dílo
editovatVlastní knihy
editovat- O knihu pro mládež, 1941.
- Sedmero zastavení, 1977 samizdat, Praha: Kvart 1975xx; Mnichov: Karel Jadrný 1981. 108 s. ISBN 3-922810-04-7.
- Osmero zastavení, 1982 samizdat, Praha: Krameriova expedice 1982xx.
- Čtrnáctero zastavení, 1985 samizdat; 1. vyd. Praha: Melantrich: Arkýř, 1992. 357 s. ISBN 80-70-23-109-2; 2. vyd. Praha: Triáda, 2016. 424 s. ISBN 978-80-7474-180-7.
- Zpovídání, 1989 Toronto, 1994.
- Píseň o zemi, 1985 samizdat, 1994.
- Setkávání a míjení, 1988 samizdat, 1995.
- Zakopaný pes, aneb, O tom, jak, proč a kde vznikla některá slova, jména, rčení, úsloví, pořekadla a přísloví, 1992.
- Kritické příležitosti, dva díly 1998 a 2002.
- Rodná krajina básníkova, 2003.
- Listovní příležitosti, 2003, korespondence.
- Paralipomena, 2006.
Překlady (výběr)
editovat- Conrad Ferdinand Meyer: Svatba mnichova (1930).
- Arnold Ulitz: Londýnský kejklíř (1940), s Jitkou Fučíkovou.
- Frederick Marryat: Ztroskotání Pacificu (1948), pod pseudonymem Václav Horák, přepracováno roku 1971 pod názvem Ztroskotání Pacifiku aneb Kormidelník Wlnovský.
- Ivan Alexandrovič Gončarov: Všední příběh (1951), pod pseudonymem Václav Horák.
- Saki: Kruté šprýmy (1961), pod pseudonymem Bedřich Dvořák.
- Oskar Maria Graf: Kam se schováš, človíčku? (1964), pod pseudonymem Bedřich Dvořák.
- Max Brod: Život plný bojů (1966).
- Hans Fallada: Kdo už jednou seděl v base (1967).
- Max Brod: Pražské hvězdné nebe (1969).
- Willa Sibert Catherová: Smrt si jde pro arcibiskupa (1970).
Mimo této tvorby je autorem mnoha článků, esejí a kritik, které uveřejňoval v časopisech Listy pro umění a kritiku, Tvar, Akord, Vyšehrad. Dále je autorem celé řady překladů. Kompletní bibliografii obsahuje doplňkový svazek Díla Bedřicha Fučíka Paralipomena (autorka bibliografie Zuzana Jürgensová; Praha, Triáda 2006, s. 369–490).
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Bedřich FUČÍK. Slovník české literatury po roce 1945 [online]. 15. 7. 2019 [cit. 31.1.2025]. Dostupné online.
- ↑ Regionální osobnosti. 1. vyd. Třebíč: Okresní knihovna, 1995. 68 s. ISBN 80-85062-01-1. S. 12.
Literatura
editovat- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0.
- FUČÍK, Bedřich a BINAR, Vladimír, ed. Paralipomena: [juvenilie, stati, recenze a texty z let 1918–1984]. 1. vyd. Praha: Triáda, 2006. 491 s. Dílo Bedřicha Fučíka, doplňkový sv. Delfín, sv. 72. ISBN 80-86138-85-2.
- HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.
- MED, Jaroslav. Literární život ve stínu Mnichova (1938–1939). Praha: Academia, 2010. 340 s. ISBN 978-80-200-1823-6.
- PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech: 1918–1945. Praha: Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-721-5391-6.
- SAK, Robert. „Život na vidrholci“: (příběh Bedřicha Fučíka). 1. vyd. Praha: Paseka, 2004. 421 s., [16] s. obr. příl. ISBN 80-7185-670-3.
Externí odkazy
editovat- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bedřich Fučík
- Bedřich Fučík – Revolver Revue
- Vzestupy a pády Bedřicha Fučíka
