Beřkovští ze Šebířova

česká šlechtická rodina

Beřkovští ze Šebířova byli staročeský vladycký rod, o němž se první zmínky objevují v 15. století. Psali se podle Šebířova na Táborsku a Dolních Beřkovic na Mělnicku, kde vlastnili ještě další statky a krátký čas také drželi Kokořín. Nebyli příliš významní.

Beřkovští ze Šebířova
Erb Beřkovských ze Šebířova
ZeměČeské královstvíČeské království České království
Titulyvladykové
ZakladatelRadslav I. Beřkovský ze Šebířova
Rok založení15. století (?)
Vymření po meči1700
Poslední vládceJan Jaroslav
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat
 
Radslav II. Beřkovský ze Šebířova († 1560), náhrobek při kostele sv. Jindřicha na Novém Městě pražském

Rod byl pravděpodobně založen v Šebířově u Tábora, své příjmení získal podle Beřkovic na Mělnicku. První zmínky pocházejí z 15. století, kdy je v roce 1457 uváděn nejstarší známý příslušník rodu, Radslav I. Beřkovský ze Šebířova (* 1476 – 13. listopadu 1537), coby válečník. Získal panství Mirovice a zakoupil Počaply a Liběchoc. Radslav ze Šebířova měl tři syny: Radslava, Petra a Jindřicha.

Prvorozený Radslav II. byl nejvýznamnějším členem rodu. Za panování jagellonských králů v českých zemích rázně vystupoval jako obhájce nižší šlechty proti městům i vyšší šlechtě. Prosadil se v politice zastával funkci nejvyššího písaře a do konce života. Koupil panství Liběchov. Zemřel v roce 1560 v Praze a byl pohřben na hřbitově u kostela sv. Jindřicha na Novém Městě pražském. Dochovala se jeho náhrobní deska, která byla po zrušení hřbitova vsazena do severní stěny kostela. [1]

Beřkovští drželi statky především na Mělnicku (Dolní Beřkovice, Liběchov, Libčeves a další). Roku 1522 si bratři Hynek a Jan dělili dědictví, Hynek získal Kokořín a Jan Beřkovice. Rod v té době měl statky i na Benešovsku a Humpolecku. další členové rodiny se usadili ve Slezsku.

Jaroslav Beřkovský ze Šebířova ve druhé polovině 16. století sloužil legátovi polského krále a cestoval v jeho službách po jihovýchodní Evropě, nejdále se podíval do Cařihradu, kde působil delší dobu u dvora.

Během třicetileté války byly utrakvistickým příslušníkům rodu některé statky zkonfiskovány. Jeden z posledních příslušníků rodu, Albrecht Eusebius bojující na švédské straně, padl roku 1636. Jan Jaroslav († 1700) v roce 1664 zdědil Hrobčice, byl posledním mužským potomkem rodiny, jím rod vymřel po meči [2]

Jejich statky převzali Lobkovicové.

 
Erb Beřkovských ze Šebířova

V červeném poli se skvěla stříbrná lilie, nad přilbicí vlál tatarský typ klobouku.

Příbuzní

editovat

Sňatky byli spřízněni se Smiřickými, s pány z Vřesovic, Vančury, Zvířetickými z Lemberka a Zvířetickými z Vartenberka, Kaplíři ze Sulevic, Voračickými z Paběnic a dalšími, méně významnými rody.

Reference

editovat
  1. JANÁČEK, Josef; LOUDA, Jiří. České erby. Praha: Albatros, 1988. 368 s. (Edice OKO). 
  2. Petr Mašek, Šlechtické rody I., 2008, s. 75

Literatura

editovat
  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Beřkovští ze Šebířova, s. 20–21. 
  • MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl I. A-M. Praha : Argo, 2008. 668 s. ISBN 978-80-257-0027-3, cit.s. 74-75.
  • Ottův slovník naučný
  • Prastaré pověsti české. Příbram : Pistorius & Olšanská, 2010. 150 s. ISBN 978-80-87053-52-2.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat